Kroniky Nirnu I - Stínová věž

5.Kapitola - Dožínková slavnost

 Sotva se venku rozednilo, a slunce zalilo svými paprsky širý kraj, Rawerra už pobíhala po kuchyni a hledala něco k snědku. Našla ve spíži něco málo zeleniny a udělala si rychlou, voňavou polévku z tuřínu a mrkve. Za svým domkem našla v malé zahrádce ve stínu vysokých bříz, pár bylinek. Některé použila v kuchyni a ze zbytku si vyrobila mast na zranění ze včerejšího boje. Byla na tom v celku dobře, jen pár odřenin a popálený loket. Za to její hlava na tom nebyla nejlépe. Neustálé myšlenky na Drakorozeného ji zaměstnávaly každou chvilku a velmi unavovaly. Netušila, co si má o tom všem myslet. Stále jí to nedávalo smysl. Neměla žádnou sílu, ani zkušenosti, aby mohla jít vstříc drakům a zabíjet je sama bez cizí pomoci. Tohle si byla zcela jistá, že není v její moci. Alespoň né teď, v tuhle chvíli.

Okolo poledne, kdosi zabušil na dveře. Silně a razantně, což značilo, že za dveřmi stojí muž. Žena by takhle pěstí určitě do dřeva nebušila. Odložila knihu a vstala z křesla, kde si lebedila už dobrou hodinu u krbu. Urovnala si dlouhé šaty, co nalezla ve skříni v horním patře a šla návštěvě otevřít. Na prahu stál Xaviér s plátěným vakem v ruce a hned jak ji spatřil, k ní natáhl ruku.

„Tohle ti posílá Gerda. Jsou v tom tvé věci. Myslela si, že je budeš potřebovat. " Vysvětlil a ona si od něj vak vzala a pozvala posunkem dál. Prošel kolem ní a závan vzduchu způsobil, že z něj ucítila vůni jalovce. Příjemnou, známou vůni, která ji provázela od dětství.

„ Děkuji, byla bych si pro své věci odpoledne došla. Stejně jsem se chtěla s Gerdou rozloučit a poděkovat ji za vše, co pro mne udělala, " pousmála se a zavřela dveře před zraky kolemjdoucích čumilů. Zvědavě nakukovaly dovnitř a toho chtěla být ušetřena.

„ Beztak jsem měl k tobě namířeno. Budu muset na pár dní odjet z města, a tak jsem se přišel rozloučit. " Zastavil se uprostřed místnosti a otočil k Rawerře, kterou tím překvapil, což ani neskrývala. Odložila vak na zem a prošla kolem něj ke kuchyňskému pultu, kde ve vysokém džbánu bylo slabé víno. Nalila sobě i jemu a podala mu pohár. Neodmítl.

„Takže vy mne po tom všem tady necháte, a bez slíbeného vysvětlení odejdete? " Posadila se zpět do křesla, které prve opustila a natočila k němu zvědavě hlavu.

„ Vím. Včera jsem mluvil jinak, ale situace se změnila a já musím odjet ještě dnes. Přišla mi naléhavá zpráva, která nepočká. Nicméně Farengar ti vše vysvětlí, možná lépe nežli já. Vím o něm, že se o Drakorozené dlouhý čas zajímal. Takže pro tebe bude mít dostatek odpovědí na tvé všetečné otázky. " Odvětil tiše a napil se z poháru. Z jeho chování vytušila, že jde o něco důležitého. Dokonce i jeho nepřirozený klid byl ten tam.

„ Chtěla jsem se s vámi jen poradit, jestli mám jít za šedovousými. Nevím, co jsou zač, a po pravdě z toho mám strach. " Svěsila hlavu a zahleděla se do plamenů. Xaviér se posadil vedle ní a chvíli mlčel.

„Tohle rozhodnutí je, jen a jen na tobě. Nikdo to nemůže rozhodnout za tebe. Pouze ty sama musíš vědět, co skutečně chceš, a čeho chceš ve svém životě dosáhnout. Pokud se rozhodneš za nimi jít, naučí tě, jak hlas draků používat, a stane se z tebe pravý Drakorozený. Přesně takový, o jakých se píší legendy. Pokud se však rozhodneš jinak, nikdo ti to nemůže mít za zlé. "

„ Co byste udělal vy na mém místě? " Otočila k němu hlavu, ale odpovědi se jí nedostalo. Xaviér se jen pousmál.

„Ještě si to nechám projít hlavou. Necítím se na to být Drakorozeným. Chci se jít učit do Ledohradu a stát se oficiálně mágem. Nic víc jsem od života zatím nechtěla. "