Kroniky Nirnu I - Stínová věž

4.Kapitola - Setkání s Drakem

 Bílý průsmyk se na první pohled zdál zcela vylidněný. Jakoby zde nebyl ani život, což na ni působilo až děsivým dojmem. Jakmile se družina pohnula směrem k bráně, všímala si Rawerra míst, kde by jinak vládl bujarý život. Po malé chvilce se ocitli v uličce mezi domy a to už jen strnule sledovala záda po uši ozbrojené ženy, jdoucí dva kroky před ní a přemýšlela, jestli je z téhle situace nějaká úniková cesta. Bohužel pro ni, nebyla. V patách jí šel mág a bedlivě ji hlídal. U kovárny se k nim přidalo dalších pět mužů a netrvalo dlouho, co míjeli vysokou bránu města. Už nebylo úniku.

Šli rychlejší chůzí po dlážděné cestě kolem stájí, odkud se ozývalo tiché ržání a hlásky malých capartů, kteří se schovávali za kupkou sena, sledujíc podivný průvod na cestě. Zřejmě sirotci, jinak by je rodiče drželi doma pod zámkem. Rawerra mezi rameny zahlédla jejich rozježené kštice a tiše jim záviděla. Sama neměla tušení, co ji čeká a děsila se toho, čím blíže místu byli. Už z dálky viděla tmavý kouř vznášející se k nebi, který nevěstil nic dobrého. Strážní věž byla napůl zbořena a kolem ní se zmítaly plameny. Nebyl to hezký pohled. Zvláště, když se k tomu připojil ukrutný řev, rozléhajíc se po okolí a z nebe se střemhlav snesl obrovský drak, který šlehal plameny všude kolem trosek. Zřejmě se snažil zabít přeživší, co se ukrývali uvnitř. Irileth náhle prudce zastavila skupinu u vysokého balvanu a otočila se ke svému doprovodu. To už byli jen kousek od místa, kam směřovali. I když její hlas burácel, Rawerra z jejích slov neslyšela nic. Dívala se k nebi, kde vysoko v mracích kroužil drak a chystal se na další útok.

„Měla by ses uklidnit. Slyším bušení tvého srdce na pět kroků. " Zaslechla čarodějův hlas těsně u svého ucha a leknutím sebou trhla.

„ Uklidnit se? Vy asi zřejmě nevidíte, co nám lítá nad hlavou. " Podrážděně odsekla.

„Pokud máš v dnešní zkoušce obstát, je třeba se uklidnit. Magie nesnese roztržitost a nerovnováhu mysli. To si zapamatuj," pousmál se pod kápí, což Rawerru zaskočilo. On neměl strach. Porozhlédla se po tvářích ostatních, kteří bedlivě sledovali Irileth, která pronášela povzbudivá slova, ke svým svěřencům, a ve všech těch tvářích viděla panickou hrůzu.

„Jak to děláte?" Otočila k němu hlavu a on nechápavě zdvihl obočí.

„ Že jste naprosto klidný a nemáte strach, vždyť je to drak. " Podotkla a on se jen usmál.

" Je to jen drak. Na světě jsou mnohem horší věci, to mi věř a teď pojď. Je čas. A pamatuj, zhluboka dýchej a magii nech proudit celým tělem. Na to abys byla dobrá, je třeba se naučit koncentraci. A tohle myslím je dobrá příležitost se tomu naučit. " Ztišil hlas a Rawerra si všimla, že se celá skupina pohnula z místa.

Otočila se k Irileth, která se zdviženým mečem vykročila ke věži. Donutila se pohnout a pomalým krokem následovala družinu. Svižným a obezřetným tempem po prašné cestě mířili k rozpadlé hlásce. Drak se stále držel nad mraky a měli dostatek času se dostat, až mezi kouřovou clonu. Přinutila své ztěžklé nohy k rychlejší chůzi a zamířila rovnou do vyvýšeného otvoru ve zdi, který býval ještě nedávno vchodem. Uvnitř se krčili u zdi dva strážní a z jejich pohledu bylo patrné, že ven je, jen tak nikdo nedostane. Strnule na ně chvíli hleděla a snažila se ze všech sil uklidnit, pamětlivá slov mága. Irileth za jejími zády rozdávala rozkazy a to bylo znamení, že se drak blíží. Poznala to i podle ohlušujícího řevu. Srdce jí málem vyskočilo z hrudi a pak mezi strážnými uviděla mága. Byl až nepřirozeně klidný a díval se jí upřeně do očí. Znovu si vzpomněla na slova a na okamžik zavřela oči. Tep se zklidnil a ona se cítila o něco lépe.