Kroniky Nirnu I - Stínová věž

15. Kapitola - Ztraceni v temnotě

 Po sladké hrušce přišel na řadu ještě jablkový koláč zabalený v plátně, který vytáhl ze své mošny Onmund a tím způsobil trošku rozruch ze strany Rawerry. Lehli si do mechu a vychutnávali si lahůdku za zvuků tekoucí vody. Už dlouho jí nebylo tak dobře. Napětí uvnitř, které se jí drželo po celou dobu pobytu na univerzitě, rázem vyprchalo a zbyl jen klid, za což mohla být vděčná jen Onmundovi. Ani ji nevadilo, že se mu svěřila. Nakonec to byla celkem úleva podělit se s někým o svém trápení.

Netrvalo dlouho a oba se smáli hloupým vtipům, narážkám a pomluvám na její osobu z univerzity. On rýpal do ní a ona pro změnu do něj. Dokonce mu prozradila, jak ho hned po příchodu načapala s Brelynou, hned za rohem svého pokoje a musela tiše snášet jejich hrátky. Bavili se tím poměrně dlouho a nakonec odehnali i ten prvotní ostych, který mezi nimi tvořil zeď. Nebylo divu, že ztratili pojem o čase. Postupně ze sebe shazovali teplé oblečení, protože bylo kolem přeci jen velké horko a v kožešinách se brzy potili jako v sauně. Jí na těle zbyla jen lněná košilka, co nosila pod stejnokrojem, a on zůstal do půli těla jen v kalhotách. Posunul se ke kraji a nechal své bosé nohy máchat v teplé vodě. Ležel na zádech a vypadal, jako by podřimoval, což zjistila Rawerra posléze, kdy přestal vnímat. Ještě chvilku na něj mluvila, ale nedočkala se žádné reakce.

Brzy se začala nudit a tak se zvedla a procházela se kolem a prohlížela si v klidu tu nádheru, ve které se ocitla. Bylo tu několik cestiček, co vypadali jako vyšlapané od zvěře, ale nikde žádné nebylo. Dokonce ani ptáci. Jen motýli kroužili kolem v malých hejnech a třepotali svými pestrobarevnými křídly. Vyšla o něco výš, aby si prohlédla kaskády a vodopád. Voda v jezírkách byla tak čistá a průzračná, že přímo lákala k tomu, se v ní rachat. Ani v lázních by tak příjemnou koupel neměla. Sešla zpět dolů a vkročila do teplé vody kousek od místa, kde podřimoval Onmund. Jezírko nebylo ani hluboké. Uprostřed jí voda sahala sotva po ramena, a byla příjemně teplá. Na samém dně když se potopila, viděla malé blýskavé lasturky. Jednu si vzala a na světle prohlížela. Nevypadala jako z moře, které znala. Tahle byla více perleťová a měla zlatou barvu. Tu nejhezčí se rozhodla, že si nechá na památku. Šla s ní, až ke břehu, kde jí hodila do hromádky svých věcí, když ji praštilo do očí prázdné místo, kde prve ležel Onmund. Cukla sebou a očima se rozhlédla kolem. Nikde ho neviděla. Měl tu však své věci a bez nich by jistě neodešel, protože to byla první věc, která ji napadla.

Příliš zaměstnaná otázkami nepostřehla, že se za jejími zády začala vlnit hladina a těsně u ní se vynořila Onmundova postava až vyjekla. Jemu to přišlo vtipné a smál se tomu, že ji vylekal.

„Chceš něco vidět? " zeptal se a couval od ní pryč. Ona chvíli váhala. Netušila, co si pod tím má představit, ale nakonec svolila a důvěřivě přikývla. On se k ní vrátil na krok a chytl jemně za ruku. Naznačil, že má jít s ním. Poslechla a brodila se teplou vodou směrem k protějšímu břehu. Tam vylezli ven a opatrně kráčeli po úzké pěšině z mechu, které si předtím nevšimla. Brzy však měkký koberec zmizel a místo něj se pod chodidly začaly objevovat ostré hrany napadaného kamení.

Cesta se zúžila a přilepila více na stěnu šedého hrbolatého kamene skály, plné výčnělků a ostrých hran. Rawerra se mokrou košilí přilepila ke stěně a místy se doslova plazila po jejím hrbolatém povrchu, až si udělala několik děr do látky. I když nemohli jít vedle sebe Onmund ji nepustil. Šel před ní, ale bylo na něm znát, že tudy nejde poprvé, přesně věděl kam šlápnout, aby si nepůsobil bolest o ostré kameny. Vedl ji podél stěny jeskyně pod vodopádem, stále výš, až téměř k samému vrcholu jeskyně. Chvílemi měla závrať a musela se křečovitě chytit stěny, aby nespadla dolů. Bosé nohy klouzaly po kluzkých mokrých kamenech každou chvilku. Když se konečně zastavil, přitáhl ji jednou rukou k sobě na nevelkou plošinu pod proudem padající vody a postavil tak, že se zády přilepila k jeho nahé hrudi. Nepouštěl ji ani nyní. Jen ji uchopil za paže, aby nepřepadla dolů.