Kroniky Nirnu I - Stínová věž

53. Kapitola - Nesnáze v Chrámu

Se smíšenými pocity se přehrabovala ve věcech, které ji Nirus donesl a vytahovala jeden kus po druhém, aniž by si je prohlédla. Své ruce, jak se hýbou, však nevnímala. Hlavou se jí honilo tolik věcí. Myšlenky zmateně přeskakovaly a měnily se, stejně jako emoce. Už měla dost toho, jak s ní každý manipuluje, protože v jeho očích, se to zdálo nejlepší řešení. Měla plné zuby lží a přetvářek, které se v poslední době hromadily závratnou rychlostí. Byla vyčerpaná. Nepamatovala si, kdy se svobodně rozhodla sama za sebe, což ji sráželo neustále k zemi a činilo slabou. Přesně taková být nechtěla. Dala Ewirovi slib, když odcházela a přesto ho nedokázala dodržet. Chyběl jí každý den, od chvíle, co byli odloučeni. Při vzpomínce na něj, však pociťovala nejen stesk, ale i lítost, protože společně s ním se začal objevovat i někdo jiný, na kom jí záleželo. Útěk, který si vysnila, byl na dosah, a přesto se necítila šťastná. Hluboko uvnitř cítila změť pocitů, kterým nechtěla rozumět. V myšlenkách uviděla jeho tvář a malý okamžik znehybněla. Zmateně zamrkala a výjev zmizel. V tu chvíli se vzpamatovala a tiše zaklela. Sevřela prsty náhodně ležící kus oblečení a začala ho na sebe zuřivě navlékat.

Shiva, která postávala poblíž, ji po celou dobu sledovala a potutelně se usmívala. Vyčkala, až si uváže stuhu v pase a přemístila se na deku vedle ní.

„Do hlavy ti nevidím děvče, ale to nač myslíš, mě začíná děsit" vydechla tiše a pokorně složila ruce v klíně. Rawerra sebou překvapením škubla a otočila se k ní čelem.

„Stejně by ti to bylo na nic," odsekla Rawerra nasupeně a zhluboka se nadechla. Potřebovala se uklidnit, v čemž ji Shiva moc nepomáhala.

„Třeba ne. Posaď se." Pokusila se o přátelský úsměv, když viděla, že je nesvá a poklepala rukou vedle sebe na deku. Ona na ni nechápavě pohlédla a na okamžik se zklidnila. Náhle v ní neviděla jen Shivu, ale možnou pomoc.

„ Sedím." Upozornila ji, když bylo delší čas ticho a ona se k ní natočila bokem.

„Nejspíš tuším, co se ti honí hlavou, a radím ti jedno. Zapomeň na to. Vezmi tu knihu a Hen a jdi do věže, kde budeš v bezpečí."

„Opakuješ se, a to se mi nelíbí. Vím, co mám dělat. Je to všechno, cos mi chtěla říct, protože i já něco chci." Složila ruce do klína a snažila se vypadat vyrovnaně, což nebyla.

„Nemám ponětí, na jaké úrovni jsi s magií, ale to kouzlo, které nás teď chrání, se běžně na univerzitách neučí. A právě proto mne zajímá."

„Hm. Do jaké míry tě zajímá? Kde jsem k němu přišla, nebo ode mě chceš, abych tě ho naučila?" Přimhouřila oči jako kočka a Rawerra se pousmála.

„To druhé." Vydechla, načeš se Shiva začala bláznivě smát, jako by řekla vtip.

„Pokud se mám odsud bezpečně dostat, nemůžu si dovolit riskovat." Dodala zcela vážně a ona rázem ztichla.

„Nemyslím si, že bys ho tak nutně potřebovala. Máš dveře otevřené. Slyšela jsi Kharuse, ne?"

„Co když je to past. Myslíš si, že by Alduin i Xaviér ten náhodný útok nechali jen tak být? Zametli to pod koberec. A od kdy Xaviér věří svému synu natolik, že by mně nešel zkontrolovat? Alduin mě musel poznat. Jsem Drakorozená, musel to cítit a najednou je vše v pořádku." Luskla prsty a sledovala její reakci. Shivě zmizel zbytek úsměvu z tváře a na chvilku se odmlčela.

„Naznačuješ mi, že je zrádce?"Otočila svou hlavu s údivem směrem, kde ve tmě stál Nirus a ona kývla hlavou.

„Za mou clonu, ale Xaviér nevidí. Kharus tu je bez jeho vlivu, tím jsem si jistá."Bránila svou práci a Rawerra se ušklíbla.