Kroniky Nirnu I - Stínová věž

60. Kapitola - Tabara

Neobvykle vysoký stín muže dopadal k jejím nohám a nehýbal se. Ihned poznala, že nebude patřit k místní stráži, ale neodvážila pozvednout zrak, aby si ho prohlédla. Ruce sevřené v pěst téměř necítila a při každém hlasitém zvuku, se o ni pokoušely mdloby.

Nedokázala pochopit, jak zde mohou lidé vůbec žít. Zvláště ženy. Za svůj život zažila mnoho utrpení a nepěkných věcí, ale poprvé se setkala s živoucím peklem. Ve Skyrimu byla přítomna popravám i násilí na nevinných, ale vždy napětí ze vzduchu vyprchalo a zůstaly po něm, jen matné obrazy v mysli. V rodné zemi Niruse, tomu bylo jinak. Napětí ještě prohlubovali, a tak žil obyčejný lid v neustálé nejistotě a strachu. Den za dnem se probouzeli s tím, že to mohou být jejich poslední chvíle. Neznali radost ani smích, neexistovaly v jejich vzpomínkách hezké věci. Horký vzduch a pustina kolem města, atmosféru, už tak hroznou, ještě víc prohlubovalo. Zejména před branami města.Když zpoza kápě nenápadně hledala svou záchranu, všimla si strhaných tváří a očí bez života. Za jiných okolností by je litovala, ale v tu chvíli byla jednou z nich.

Vzduchem se nesl zápach upocených těl, smíšený s trusem skotu, který postával na cestě. Každý závan větru v ní vyvolávalo dávení a podlamovaly se jí roztřesená kolena. Výkřiky strážců s ní cloumaly pokaždé, jakmile dolehly k jejím uším a přibližovaly se s každou vteřinou. Žena vedle ní naopak stála velmi poklidně se sklopenou hlavou, do chvíle , než na ni spočinuly ruce jednoho z mužů. Dlouhý šat se zavlnil, když se přitiskla na zeď a stejně jako Rawerra zaťala pěsti, až jí zbělaly klouby. Strážci se tiše chechtali a nestydatě ženu osahávali na nepatřičných místech, přičemž si neodpustili poznámky. Nemusela jim rozumět. Došlo jí o čem se baví, už při třetím slově, a raději odvrátila zrak na druhou stranu. V houfu lidí dva strážci zrovna tahali z řady malou dívku, která se křečovitě držela za šaty své matky a úpěnlivě naříkala. Vzápětí, co ji neurvale odvlekli stranou, matka svůj vnitřní boj prohrála a vyběhla s křikem za svou dcerou. Děj, který se odehrával po té, vehnal Rawerře slzy do očí. .

Po chvilce musela odvrátit hlavu stranou. Zmítal s ní vztek, který s vypětím sil držela na uzdě. Nemohla si dovolit dát průchod svým emocím. Upřela oči k bráně, kde ještě před chvilkou stál Nirus. Zoufale ho potřebovala vidět. Chtěla mít jistotu, že není sama, ale na jeho místě již postával někdo jiný. Nešťastně těkala očima po kolemjdoucích, než ho uviděla na prašné cestě. Procházel zrovna branou a upravoval si kápi. Nevypadal vyděšeně. Sebevědomá chůze vypovídala o opaku. Neohlížel se, ani nekontroloval, zda je v pořádku. Rawerra zpanikařila nad myšlenkou, že ji nechá na pospas tyranům. Leknutím sebou škubla, ale silný náraz ji přirazil zpět ke zdi, až sykla bolestí. Mezitím, co se snažila najít zbytek hrdosti, stín nad ní se pohnul a ustoupil stranou, aby udělal místo prohledávačům. Než se stačila vzpamatovat, ucítila těžkopádné ruce na svém pase. Hbité ruce muže zajely pod halenu a stejně rychle se ocitly na jejích prsou. Silný stisk jí probral ze šoku a zapomněla na všechno, co jí Nirus kladl na srdce.

Prudce zvedla hlavu a její ruka se instinktivně pohnula k obraně, ale stín se opět pohnul a udeřil ji do tváře dřív, než stačila cokoliv udělat. Na malý okamžik se jí setmělo před očima a ucítila druhý náraz o zeď. Nebýt jí, skácela se na zem do vroucího prachu. Silná bolest s ní otřásla a ucítila v ústech pachuť krve. Samovolně zvedla ruku, aby se chytla za čelist, ale obě zápěstí ji uchopil stín a znemožnil jakýkoliv pohyb. Zděšením přestala dýchat a nechala sebou zmítat myšlenkami na zradu, že by ji tu Nirus zanechal bez pomoci.

Prohledávač mezitím udělal krok, až k ní a donutil ji zvednout hlavu, aby viděl její oči, přičemž hrozivě řval. On tu byl pán a dával to zřetelně najevo. Musel být slyšet široko daleko a lidé z davu se začali zvědavě ohlížet. Nadával ji cizí řečí a nejspíš i kladl otázky, na které nedokázala odpovědět. Mlčenlivost muže rozčílila natolik, že jí násilím otevřel ústa, aby se ujistil, že nemá vyříznutý jazyk. S hrůzou v očích hleděla do opocené tváře pod nánosem prachu a černé zuby, které při každém slově odhalil. Zvedal se jí žaludek ze zápachu, ale to ji alespoň přimělo sklopit zrak. Křik pozvolna zeslábl a stisk povolil, ve chvíli, kdy ji prohledávač neurvale natočil bokem. Prohlídka pokračovala. Tentokrát jí chtěl přitom působit bolest. Trest za to, že si dovolila odporovat. Snášela ho mlčky a pokoušela se vzchopit, což bylo vzhledem k situaci nemožné. Rozhodně si nechtěla působit další potíže. Spíš, než hrubé doteky, cítila palčivé slzy, které se jí nezadržitelně draly ven z očí.