Kroniky Nirnu I - Stínová věž

17. Kapitola - Kouzlo Pravdy

Ve městě bylo ticho a klid, ostatně jako vždy. Hustě chumelilo, ale vítr se utišil a bylo celkem příjemně navzdory zimnímu počasí. Prošli kolem strážných, kteří je podezíravě okukovali a spěchali rychle do tepla univerzity. Poštěstilo se jim a nikde nikoho nepotkali. Na velkém dvoře je tiše sledovala jen vysoká socha zpoza clony sněhových vloček. Rawerra zaplula do svého pokoje, ze skříňky vyndala čisté oblečení a po chodech vyběhla do horního patra, kde se nacházely lázně. U dveří se nečekaně potkala s Onmundem. Každý si však zalezl na své oddělené místečko a spokojeně se oddávali odpočinku a drhnutí celého těla.

Největší uspokojení, však zažila ve své malé posteli. Voněla po bylinách a hlavně cítila levanduli, která uklidňovala její mysl. Mohla se zavrtat do teplé vlněné deky a nebyla jí zima. Neměla náladu promenádovat se po univerzitě a všem vysvětlovat, kde byla poslední čtyři dny. Jen v duchu doufala, že to neudělá Onmund. Ze stolku si vzala knížku a začala listovat v nauce o Iluzích. Učení zanedbala, ale netrápilo jí to. Beztak si udělala přestávku.

Druhý den ráno sotva se rozednilo, ji vzbudila něčí ruka. Pootočila hlavu a uviděla nasupenou tvář Breliny. Jakmile viděla, že Rawerra vnímá, sedla si na postel a hodila nohu přes nohu.

„ Takže,... chci slyšet tvou verzi, protože ta Onmundova se mi zdá poněkud... šílená? Je to doufám to správné slovo." Spustila a Rawerra měla pocit, že jí praskne hlava. S námahou se posadila a opřela o zeď.

„Co chceš slyšet? Že jsme zůstali zavaleni v jeskyni a hledali cestu ven? Nebo se že jsme se oddávali milostným hrátkám a zapomněli na čas? "

„Asi tu první, protože té druhé, se dá z tvé strany jen těžko uvěřit. Nic ve zlém, " zašklebila se Brelyna.

„No a co chceš jako slyšet? Už jsem ti řekla, co se stalo a shrnula to. V Saarthalu jsme zůstali zavalení a museli najít jinou cestu, bohužel to trvalo trošku déle, než jsme chtěli. Toť vše. Netuším, co vykládal Onmund, a ani mě to po pravdě nezajímá. Beztak to byla jeho vina, " vydechla a Brelyna zbystřila pozornost.

„Jak, jako byla jeho vina." Zajímalo ji.

„Sebral něco, co neměl. Pak se strhla ta lavina. "

„Aha. Hm. No nic, já zase půjdu. " Rychle vstala a zmizela za závěsem. Rawerra se za ní jen zmateně dívala. Čekala, že nastanou chvíle jako tato a bude muset vysvětlovat, ale zrovna Brelyna byla neskutečně dotěrná.

Po celé dva dny byla zalezlá u sebe v pokoji a učila se. Došla si jen pro jídlo anebo na střechu univerzity, kde zkoušela nová kouzla. Byla ráda, že se jí ostatní stranní a Onmund obzvlášť. Od návratu ho neviděla. Čas neúprosně běžel dál a vše kolem ní se zaběhlo do starých kolejí, jako by se nic nestalo. Vrátila se k učivu, tak jako předtím a jezdila do okolních vesnic ošetřovat potřebné. Nezbýval ji žádný čas a zůstávala i nadále ve stínu svých kolegů učňů. Stále víc se ve svých vzpomínkách vracela ke Xaviérovi. Uplynul více jak rok, co je zde na univerzitě a nemá o něm žádné zprávy. Dokonce si občas vzpomněla i na Ewira. Kde je mu konec a zdali se už úplně uzdravil.

Od výpravy do Saarthalu uplynuly dva dlouhé měsíce. Rawerra se zrovna vracela z jedné své obchůzky. Byl poměrně teplý večer a na obloze zářil obrovský měsíc. Sotva však vešla na nádvoří, nemohlo jí uniknout švitoření dvou dívek, kousek od vchodu do ubikace studentů. Jakmile ji uviděly, utichly a se smíchem utíkali pryč. Neznala je. Patřili zřejmě k nováčkům, kterých minulý měsíc přibylo hned pět. Mávla nad tím rukou a kráčela dál, rovnou za Miou. Po cestě ji měla nakoupit pár cetek a chtěla se jich zbavit dřív, než si dojde pro večeři a půjde si lehnout. Brzy ráno začíná hodina ničivé magie a tu by nerada propásla. Jakmile však vkročila do jídelny, ozývalo se tiché šuškání znovu. Tentokrát odvrátila hlavu hned a nandala si do talíře trochu masového nákypu a zamířila rovnou do svého pokoje.