Kroniky Nirnu I - Stínová věž

39. Kapitola - Něco končí, něco začíná

Rawerra se soucitem pohlédla na Liranu, které se po tváři kutálela velká slza. Po předchozím rozhovoru, se už na ní nedokázala dívat stejnýma očima. Nechala jí čas na uklidněnou a sama v duchu rozmítala o jejích slovech. Podstatnou část z toho co řekla, už znala, ale přesto byla místa, kde ji šokovala. Celý příběh slyšela od Xaviéra a neměla zdání o tom, že v tom ona hraje hlavní roli. Sice jí nebylo jasné, jak se detaily Xaviér dozvěděl, ale pravděpodobně od ní, což nezmínila. Ani jí nezazlívala zášť, kterou k ní cítila. Z jejího pohledu to bylo pochopitelné. Nejspíš by se zachovala stejně, kdyby někoho, tak moc milovala. Hodila nesrovnalosti stranou a zaměřila se na přítomnost. Ze všeho nejvíc se děsila své proměny, která se povážlivě blížila. Usadila se za stůl a nalila si plný pohárek vína. Potřebovala vzpruhu. Sotva se z něj malým douškem napila, venkovní dveře se otevřely a dovnitř vstoupil rozpačitý Ewiro. Necítil se v přítomnosti vědmy dobře a raději mlčky proklouzl dolů do sklepa za Judith. Lirana nezvedla ani hlavu a dál tupě zírala na vyšívaný ubrus.

" Zkusíme ten tvůj šílený plán. A když nevyjde, tak je tu ještě ta Stínová věž, o které si prve mluvila. Jen si dělám obavy o tebe, jestli to zvládneš." Prolomila ticho a Lirana k ní zvedla oči.

" Neměla bych? Celý život hraju divadlo, na to nezapomeň. O mě si starosti nedělej. Spíš se zaměř na sebe. Postav se. No dělej a stoupni si přede mě. " Poručila jí rázně.

" Proč to?" Udělala, co se po ní žádalo a zůstala stát krok před ní. Lirana jí sjela pohledem od hlavy, až k patám a opřela se o opěradlo židle.

" Narovnej záda a zvedni bradu. Nedívej se do země, ale před sebe. Ramena dolů. Né to je moc. A nestůj tady jako před stánkem se zeleninou. Ty jsi žena, to je tvá přednost. Musíš se umět prodat. Nemyslím doslovně samozřejmě. Tvé pohyby musí mluvit za tebe. To si vtluč do hlavy. Hlavně se neopič po mně. Buď osobitá a jedinečná. Tak ho zaujmeš. Né, že před sebou uvidí mojí kopii, to bychom asi nepochodily. No zbytek uvidíme až pak. A ty vlasy si nech rozpuštěný. Máš je pěkný, tak na co ty stuhy."

Rawerra zatáhla za černou stužku a vlasy jí spadly ve vlnách do půli zad. Hned, jak se znovu narovnala, si všimla tmavého stínu v koutě. Stál tam Ewiro se založenýma rukama na prsou a netvářil se moc nadšeně.

" Hodláš ze sebe udělat prodejnou čubku, že posloucháš její rady? " zaskřípal zuby a Lirana se prudce ohlédla.

" Zrovna ty pomlč," štěkla po něm, ale on její slova přešel bez povšimnutí.

" Tak nám poraď. Ty si muž. Co by tě přesvědčilo? Představ si sebe, jako Xaviéra a řekni mi, co by na tebe udělalo takový dojem, že bys zkrotl jako beránek." Rozhodila ruce Rawerra a udělala k němu pár kroků. Ewiro se zarazil. Viděl dva rozlícené obličeje a chtěl z toho vycouvat.

" Co ten tvůj vodní tanec. Ale nemusela bys u toho, být nutně nahá. Teda né, že by se mi to nelíbilo, ale producírovat by ses před ním nemusela." Koktal a kroutil se u zdi jako had.

" Kdybych tě neznala, řekla bych, že žárlíš. Navíc, neměla jsem zrovna ten pocit, že bych tě jím nějak ohromila. Ten tanec je ve věži neproveditelný, Ewiro. Nemá smysl o něm přemýšlet. Proto je tu Lirana, která ho zná, a ví, co na něj platí. A ty mě přestaň kritizovat. Myslíš, že já jsem z toho nadšená? Pokud je to jediná šance, jak uspět tak to udělám, bez ohledu na to, co si o tom myslíš. Pocity musí stranou. "

" On, ale opravdu žárlí," culila se Lirana a se zdviženým obočím hleděla na zmatenou Rawerru, která hned pochopila, co zrovna dělá. Hrabe se Ewirovi v mysli. Nestydatě a veřejně.