Nenávidím Tě, Wolfharde

51.

35 dnů
Probudila jsem se hrozně brzo. Nemohla jsem už spát. Bolest na mé ruce sílila. ,,Ss" zasyčela jsem bolestí a chytla se na pořezané místo.

,,Obvaz! Kde mám obvaz." zvedla jsem se z postele a hledala po celém svém pokoji obvaz. ,,Co dělá mezi mýma ponožkama?!" divila jsem se.
Omotala jsem si ruku obvazem a běžela do kuchyně.

,,Mami? Tati?" hledala jsem svoje rodiče. ,,Zas mě tady nechali samotnou" povzdychla jsem si.

Vytáhla jsem si misku a do té nasypala cereálie. Potom jsem je zalila mlékem a začala jíst svou snídani.

Rozhodla jsem se, že dnes půjdu do školy. Doma už mě to štvalo. A to hodně štvalo.

Vzala jsem si Finnovu šedivou mikinu, černé džíny a nějaké obyčejné tenisky.
Do tašky narvala učení, co dnes má být a vyrazila do ulic.

Procházím dlouhou chodbou, kde na mě všichni čumí a něco si šeptají. Já se jen usmívám a je mi to všechno jedno. Teda..Aspoň kdyby to byla pravda..

Přišla jsem do třídy a všechny hlasy utichly. Všichni na mě civěli, jako kdyby mě neviděli milion let.

,,Ehej děvka přišla" zakřičela Eliza a všichni se zasmáli. Já jsem se na ni otočila a pomalým krokem se k ní blížila. ,,Ty jsi mi řekla děvko?" zvedla jsem ji ze židle, aby se postavila. ,,Ano to jsem právě teď udělala" usmála se na mě. ,,A podle čeho mi tak říkáš?" pozvedla jsem obočí a dál ji hleděla do očí. ,,Viděla jsem tě, jak se držíš za ruku s nějakým plešatym týpkem" zasmála se. Hned mi bylo jasný, že myslí Lea.
,,Nevíš o co jde a meleš tyhle hlouposti. Elizo, co třeba si už hledět svýho a nešťourat se v mým životě? Necháš můj a Finnův život na pokoji, nebo ti udělám ze života živoucí peklo!" strčila jsem do blonďaté dívky, která po postrčení spadla na zem.

Šla jsem si sednout na svoje místo a připravila si věci na hodinu. Pak už jen začalo vyučování.

Ve škole se pak nic nedělo. Akorát si každej něco šeptal, ale to se děje furt.

Přišla jsem domů a hned mě uvítala máma s tátou, kteří byli rádi, že jsem konečně šla do školy.

,,Kde jste byli ráno?" jemně jsem se zamračila u oběda. ,,Volali nám z práce a tak jsme museli odjet." usmála se na mě máma.

Den probíhal tak nějak normálně. Byla jsem na telefonu a poslouchala písničky. Nic zajímavého, já vím.. Bez Finna je prostě všechno nudný.

Vyčistila jsem si zuby, převlíkla se do pyžama a šla spát.

Konec už je skoro za dveřmi. 😏❤️