Nenávidím Tě, Wolfharde

15.

Probudila jsem se brzo ráno. Uvědomila jsem si, že jdu vlastně do školy. Včera jsem tam nebyla, i když jsem tam raději jít měla. Nikdy by se nestalo to, že mi řekne i Finn to slovo "perfektní". Nenávidím to slovo.

Šla jsem do koupelny a tam si učesala vlasy. Moji rodiče jsou pryč, tím pádem si můžu udělat culík, nalíčit se a obléknout se, jak já chci.

Vlasy jsem si dala do vysokého culíku. Dala jsem si jenom řasenku. Konečně nemusim být zmalovaná jako nějaká kráva. Vzala jsem si na sebe kožené džíny, tmavě červenou koženou bundu a černé vysoké zavazovací boty.

Konečně jsem byla oblečená jak já chci, a ne jak chtějí ostatní. Konečně jsem byla šťastná. Konečně všem ukážu můj pravej styl. Konečně všichni uvidí pravou mě.

Sešla jsem schody a uviděla moji mámu. Stála jsem na schodech jako opařená. Koukala na mě pohledem jako co si to dovoluju.

,,Tamaro co to máš na sobě" skřížila si ruce na hrudi máma. ,,To co se mi líbí matko" polkla jsem silně. ,,Okamžitě to sundej. Víš co jsem ti řekla a řekli ostatní" přiblížila se ke mně. ,, Co máš v hlavě, na tom nezáleží.Česej si vlasy, sprav si zuby.
Co nosíš, to je to jediné na čem záleží." rozbrečela jsem se. ,,Přesně tak. Teď jdi nahoru do svýho pokoje a vezmeš si to, co jsem ti připravila. Jo a jen mimochodem. Soutěž se koná už dneska, protože se to přesunulo. Budeš perfektní"

S brekem jsem běžela do pokoje. Zabouchla za sebou dveře a po nich sjela na zem. ,,Já snad nikdy nebudu šťastná" řekla jsem si pro sebe.

Vzala jsem si věci co mi máma nachystala. Samá růžová všude. Samý kamínky všude.

Utřela jsem si rozteklou řasenku. Dala jsem si ji znova. Nalíčila jsem se jak mi nakázala máma, až potom mě pustila do školy.

Šla jsem po chodbě ke svojí skříňce. Vždy když jsem prošla okolo nějakých holek, tak si začaly něco šeptat.
,,ona je tak dokonalá"

,,proč je tak perfektní"

,,Chci být jako ona"

,,podívej na ty její perfektní vlasy"

,,Ona je celá dokonalá"

,,Ona určitě chodí s Finnem, protože on miluje takhle perfektní holky. Miluje holky co nemaj ani chybičku"

Do očí se mi nahrnulo miliony slz. Proč každej říká, jak jsem perfektní, dokonalá, bez chybičky, šťastná. Už mě to štve.

Přišla jsem ke svojí skříňce, abych si tam dala pár zatím nepotřebných a těžkých učebnic. ,,Čau" pošeptal mi někdo do ucha. Otočila jsem se s stál tam Finn, usmívající se od ucha k uchu. ,,Ahoj" pousmála jsem se. ,,Chtěl jsem se zeptat, jestli nechceš dneska večer někam jít" opřel se o moji skříňku. ,,Promiň Finne.. Dneska musim na tu skurvenou soutěž" rychle jsem zamrkala, aby mi neztékaly neposedné slzy. ,,Přijdu tam a podpořím tě Tamaro" usmál se na mě a pak zmizel v davu.

Den ve škole skončil velmi rychle. Teď už jen ta přiblblá soutěž.
Přišla jsem domů a už viděla jak máma vše připravuje. ,,Mami jdeme tam až večer, takže nechápu co teď nacvičuješ" zvedla jsem obočí. ,,Musí být všechno perfektní. Tentokrát vyhraješ i korunku ti říkám. Budeš tak perfektní, že ji vyhraješ" usmála se na mě a pohladila mě po mé tváři. 

Nemohla jsem se na ni koukat, prostě nemohla. Po schodech jsem běžela do mého pokoje a lehla si na postel. ,,Nenávidím to" řekla jsem do ticha. Chvíli jsem čuměla do blba a jen tak přemýšlela. Najednou okolo mě proletěla otázka 'Miluješ ho?' zamyslela jsem se nad tím. ,,Co když jsem do něho opravdu zamilovaná.." pomyslela jsem si. Po chvíli jsem usla.