Nenávidím Tě, Wolfharde

6.

Stála jsem a chodila sem a tam. Chtěla jsem se chovat normálně, ale můj strach a můj vztek to prostě bránil.. ,,Proč si nesedneš" koukl na mě Finn. ,,Nechci sedět" řekla jsem. ,,Tak teda budeme stát" objal mě okolo pasu a pohupoval se semnou. ,,Neubližuj mi prosím, Finne" šeptla. ,,Jé ty jsi mi konečně řekla jménem. Neboj nehodlám ti ublížit" šeptl mi do ucha. ,,Tak proč mi ubližuješ ve škole" slza ukápla na jeho ruku. ,,Ty brečíš?" stiskl mě víc. ,,Odpověz mi na mou otázku" utřela jsem si slzy. ,,Už ti nechci ubližovat.. Promiň" položil si hlavou o mé rameno. ,,Když mi teda nechceš dál ubližovat, tak proč jsi mě dneska vší silou hodil na tu kliku" otočila jsem se na něho a koukala mu do jeho čokoládových očí. ,,Byl jsem naštvanej, promiň Tam" hrábl mi do vlasů. Povzdychla jsem si a dál to neřešila. Třeba se chce opravdu změnit k lepšímu.

,,Nechceš dneska u mě přespat?" chytl mě za ruce. Já nevim co na tohle mám upřímně odpovědět. ,,Finne nemůžu. Nemám věci a rodiče mě nepustí spát u kluka" pozvedla jsem obočí. ,,Doma bych ti půjčil nějaký moje triko a rodičům by jsi řekla, že spíš u Elizy" koukal na mě smutnýma očima. Nešlo tomu odolat. Opravdu že nešlo. ,,Tak fajn" vzdychla jsem a zasmála se.