Konečně den ve škole skončil. Dneska to tam teda nebylo tak hrozný, když prominu moje bolavá záda. Vsadím se, že tam mám obří modřinu.
Odemkla jsem dveře a pozdravila svoje rodiče, kteří vařili oběd. ,,Ahoj" zamávala jsem a šla po schodech do mého pokoje. Svůj batoh jsem odhodila na zem a plácla sebou do postele. V mé kapse od bundy něco zašustilo. Zamračila jsem se a koukla se do kapsy. ,,No jo vlastně. Ten papírek ze školy.. Kdo to jenom mohl psát?" vrtalo mi v hlavě. ,,Doufám že to nebude ten Wolfhard, jinak jsem v hajzlu" kousla jsem se do spodního rtu.
Zvedla jsem se z postele a sundala si bundu společně s trikem. Přistoupila jsem k zrcadlu a koukla se na modřinu co mi udělal Wolfhard. ,,Bože" zamračila jsem se . Zapípal mi telefon, což znamenalo novou zprávu.
V tý podprsence ti to sluší
Rychle jsem zvedla pohled na okno a koukala kdo mě sleduje. Nikdo nikde. Třeba to psal můj vtipálek soused jménem Noah, ale sakra proč by to psal přes jiný číslo.Zhluboka jsem se nadechla a začala odepisovat na zprávu.
Nevim kdo jsi a kde jsi vůbec vzal moje číslo, ale každopádně.. Dělá ti dobře mě sledovat co právě teď dělám?
Odeslala jsem zprávu a stále čekala u okna na odezvu. Celkem jsem se bála, kdo by taky ne.. Začala jsem si stresem kousat nehty. Obvykle to nedělám, ale prostě teď.. Zabzučel! Rychle jsem čapla telefon a koukla se co ten dotyčný napsal.
Dneska ve 20:00 zlato u jezera v parku. Jinak hezká podprsenka s krajkama :*
Naštvala jsem se. Otevřela jsem okno a trošku se naklonila, abych viděla kdo to na mě pořád čumí. Nikoho jsem neviděla. On je snad schovanej v keři nebo co. No každopádně dneska se to dozvím. Odhodlala jsem se tam jít.
Nenakláněj se tak. Pak nevidím tvoji podprsenku..
Zavrčela jsem a okno zavřela a pak zatáhla žaluziemi. Že mě to sakra nenapadlo dřív!
Sedla jsem si na postel a hlavu si opřela o ruce. Stále mi vrtalo hlavou s kým se za chvíli uvidím.Sešla jsem schody do obýváku, kde se moji rodiče koukali na film. ,,Mami, Tati jdu se projít" zakřičela jsem a zabouchla dveřmi.
Dala jsem si do uší sluchátka a šla do parku k jezeru, kde jsem se měla s někým sejít. Pravděpodobně byl z mojí třídy. Já hlavně doufám, že to nebude Wolfhard, jinak jsem v hajzlu.
Naprosto!Nikdo tam nebyl zatím. Teda.. Pokud někdo přijde.. Stále se sluchátkami v uších jsem si sedla na lavičku a hleděla do jezera. Tak moc jsem se zaposlouchala do písničky co jsem poslouchala, že jsem ani nevnímala svět. Bylo to.. bylo to jako kdybych se ocitla v nějakým nádherným světě.
Najednou mi můj nádherný svět přetrhl dotyk. Chladná ruka se dotkala mého ramena. Dotyčný si sedl vedle mě a já se probudila z mého snění. Otevřela jsem oči a sundala si z uší sluchátka. Otočila jsem se a vedle mě seděl přesně ten, kterýho jsem nechtěla.
ČTEŠ
Nenávidím Tě, Wolfharde
FanfictionTamara Anderson 16 let. Chodí do devátého ročníku. Její spolužák je Finn. Finn Wolfhard 17ti letý kluk. Finn je největší drsňák na škole a každý se ho bojí. Stejně tak Tamara. Má z něho hrůzu. Proč si ale Finn zrovna vybral Tamaru, jako oběť šikany?