Nenávidím Tě, Wolfharde

17.

Do mých krátkých vlasů jsem se naprosto zamilovala.
Je mi úplně jedno co na to řeknou ostatní. Teď se budu řídit podle sebe. Podle toho co se mě líbí.

Po chvíli dorazili i moji rodiče. Už z mýho pokoje byl slyšet mámin řev. ,,To dáš Tamaro" šeptla jsem si pro sebe. Vzala jsem ještě né tak moc poškozenou trofej a sešla schody do obýváku. Hned mě spatřila máma, která na mě koukala s otevřenou pusou. ,,Co sis to udělala Tamaro" šeptla se slzami v očích. ,,To co jsem chtěla udělat už dávno mami. Už nebudu dělat to co chceš ty" vzala jsem trofej, kterou jsem měla v rukách a o stůl ji celou rozflákala. ,,Tamaro ne!!" chytla mě máma za ruku. ,,Co ne? Já už tě nebudu poslouchat. Tu rozflákanou trofej si tady ukliď. Jo a pak je ukliď i v mým pokoji" mrkla jsem na ni.

Vzala jsem si z věšáku bundu a potom se obula. Silou jsem zabouchla dveře. Nevim kam jsem vůbec šla. Je úžasný necítit vlasy v puse, nerovnat je pořád, prostě jenom jít a nemít s nima starosti. 'Co když se to Finnovi nebude líbit?' proletělo mi hlavou. Nevim proč, ale začala jsem utíkat. Nevěděla jsem ani kam běžím. Jenom jsem chtěla aby ta myšlenka utekla z moji hlavy pryč.

,,Nemiluješ ho, nemiluješ ho, nemiluješ ho" říkala jsem si pro sebe. Celá udýchaná jsem si sedla na nejbližší lavičku. Furt mi lítal hlavou Finn. ,,Nasrat" zařvala jsem. ,,Teď si budu dělat co chci" šeptla jsem a ďábelsky se pousmála. ,,Už nebudu vaše hodná a milá holčička" otočila jsem se směrem domů.

Lehla jsem si a snažila se usnout, ale zase přišla ta myšlenka. 'Miluješ ho?'
,,Uvidíme zítra, jestli on miluje mě" otočila jsem se na bok a usla.