Nenávidím Tě, Wolfharde

49.

34 dnů

Probouzím se z dlouhého spánku, který jsem už dlouho potřebovala.
Rozhlížím se po pokoji a na stole vidím obálku.

Pomalu vylezu ze své postele a jdu ke stolu, kde obálka ležela.
Vezmu ji do ruky a celou, než ji otevřu si ji prohlédnu.

Otevírám pomaličku obálku a vytáhnu z ní složený dopis.
Rozložím ho a očima začnu přejíždět popsané řádky.

Ahoj Tam. To jsem já Wolfhard, jak ty říkáš.
Víš jak moc mi chybíš? Hrozně moc. Hrozně moc si přeju, abych tě mohl obejmout a dát ti pusu.
Je to tady děsný. Přijde mi, že i čím dál tím víc horší..
Smrt mi tu denně našeptává do ucha,
měl by si zemřít, nebuď hlupák,
chudák, trápit blízký je přece ostuda. Klepou se mi ruce, celý tělo.. Ničí mě, jak do telefonu pláčeš Tamaro.. Už neplač, přestaň, jsi žena, tak vzchop se, ano? Chce se mi řvát, jak moc tě mám rád. A že mi tě nikdo nemůže vzít. Chci zpívat jen o lásce. A bejt nechutně šťastnej. Život je svině, ale umí být i krásnej a víš proč? Protože mi dal tebe. Musíš být silná, jako jsi byla vždy. Ať se znovu setkáme.

Miluju Tě

Po obličeji se mi kutálely slzy, které padaly na napsaný dopis.

Povzdychla jsem si a dopis složila a dala ho zpátky do obálky. ,,Ty mě taky chybíš" utřela jsem si slzy a obálku dala do šuplíku.

Nikdy jsem si nemyslela, že budu brečet, spát, chodit a být milována klukem, který mi roky dělal ze života peklo.

Oblékla jsem si černé džíny, bílé triko na které jsem si dala svůj černý bomber, a rozhodla se jít za Leem.
•
,,Ježiš Tamaro, co tady děláš?" zasmál se. Leo šel na stranu a tím mi dal znamení, abych vešla dovnitř.

,,Co potřebuješ, Tamaro?" usmál se na mě a při tom nám dělal kafe. ,,Dostala jsem takovej nápad" usmála jsem se na Lea. ,,Jakej?" otočil se na mě a poslouchal, co ze mě vyleze. ,,Pojedeme na to místo, kde Finn je."

Omlouvám se, že včera nevyšla kapitola, ale nějak se mi nechtělo psát😂🤷🏻‍♀️