Nenávidím Tě, Wolfharde

29.

Písnička a jedeš!😂❤️

,,Jestli nechceš bejt už teď mrtvej, tak musíš něco splnit kudrnáči" dal si ruce v kříž. ,,Co" zeptal jsem se klepavým hlasem. ,,Víme o tý tvojí holce.." ušklebil se mladík. ,,Hlavně ji neubližujte" v očích se mi rojilo milion slz. ,,Jí a ublížit? Ona nic neudělala, ale za to ty jo. Takže ji neublížíme my, ale ty. Rozejdeš se s ní. Prostě se s ní brutálně pohádáš a ukončíš to s ní" zasmál se a rozhodil rukama. ,,Ne!! To ne" řekl jsem se strachem. ,,Chceš snad abych ti tu hlavu tady teď ustřelil?" zařval. ,,Prostě si ji pozveš k sobě domů a ukončíš to s ní. Budem tě sledovat. Zítra bude u tebe ve 14:00" strčil do mě a společně se svou partou odešel.

Já se rozbrečel a hrábl si do svých vlasů. S brekem jsem se rozeběhl a běžel domů.

Rychle jsem si zul boty a běžel do svýho pokoje. Ze svýho stolu jsem všechno zlostí shodil na zem. ,,Jsem takovej čůrák" opřel jsem se lokty o psací stůl.

Nemohl jsem ani usnout. V posteli jsem se pouze převaloval a poslouchal silný tlukot mého srdce. Najednou se mi začaly vybavovat vzpomínky s Tamarou.. ,,Bude mi chybět" šeptl jsem do tmy a zavřel oči.

Ráno jsem se probudil z malého spánku a promnul si oči. A pak mi to došlo, co mám dnes udělat. ,,Do prdele" bouchl jsem do polštáře a šel teda zavolat Tamaře. ,,Ano Finne? zasmála se do telefonu Tamara. Chvíli jsem mlčel.. ,,14:00 ke mně přijď. Je to důležitý" típl jsem hovor a zabořil hlavu do polštáře. Zakřičel jsem do něj. Musel jsem to prostě udělat..

Už bylo 13:59 a už jsem slyšel zvonek. Opravdu jsem nechtěl jít otevřít. Vážně nechtěl. Bohužel mi nezbývalo nic jinýho, než otevřít ty zasraný dveře.

,,Ahoj Finne. Děje se něco?" zamračila se Tamara a vstoupila dovnitř. ,,Pojď ke mně do pokoje" řekl jsem skleslým hlasem.

,,Finne děsíš mě" řekla vážně. Opravdu se Tamaře klepal hlas a mě upřímně taky. ,,Hele Tamaro.. Řeknu ti to jednoduše. Je konec" zasmál jsem se, i když mi bylo dost do breku. ,,Cože?" tekla ji slza po tváři. ,,Jaký cože. Čemu na tom nerozumíš. Prostě si u mě skončila" rozhodil jsem s rukama společně s falešným smíchem. ,,Ještě..Ještě včera jsi mi říkal, jak moc mě miluješ" utírala si snad milion slz. ,,Jak vidíš, tak se to změnilo" usmál jsem se.

~Tamara~
Bylo to jako..Jako kdyby se moje srdce právě zastavilo..

,,Byl jsi můj první kluk, který mi ukázal jaký je to milovat. Jaký je to mít někoho opravdu někoho rád. Byl jsi sakra můj první kluk!" rozbrečela jsem se. ,,Už mě nezajímáš, tak to pochop Tamaro" zasmál se. ,,Takže to co se dělo včera večer bylo na rozloučenou nebo jak?" řekla jsem s pláčem. Finn neodpověděl. Jen jsem viděla jak se mu lesknou šíleně moc oči. ,,Kde je ten starej Finn?" koukla jsem se mu hluboko do očí. ,,Myslíš toho, kterej tě mlátil o rohy stolu? Chceš aby se vrátil?" zařval. ,,Nenávidím tě, Wolfharde" s brekem jsem běžela až domů.

Rozrazila jsem dveře od domu a hned mě uviděla máma jak brečím. ,,Tamaro co se děje" vylítla máma z gauče. ,,Mami..právě teď tě vážně potřebuju" rozbrečela jsem se a sedla si vedle mámi na gauč. ,,Jsem tady. Jsem tady zlato" objala mě. ,,Řekni mi co se stalo ano" pohladila mě po tváři. ,,Finn se semnou rozešel mami. A..a řekl, že už ho nezajímám" rozbrečela jsem se mámě do hrudi. ,,Poslouchej mě, ano?  Já vím, že ho miluješ a vím, že ho ve svém životě potřebuješ.  Ale on už není tím,  kým býval.  Kým je teď,  už není ten kluk,  kterého jsou milovala.  Je to někdo,  kdo se mu vzhledem,  ale chováním nikoliv, podobá.  A právě teď na  něj myslíš,  zatímco on na tebe ne.  Tohle bude bolet,  ale zasloužíš si někoho mnohem lepšího než je Finn, protože on už tím lepším nebude. A jestli se s tebou takhle hnusně rozešel, tak je to bezcitnej debil" usmála se na mě a dala mi pusu na čelo. ,,Děkuju mami" objala jsem ji a šla se uklidnit do pokoje.

Mrzí mě, že jsem Elizu bezdůvodně seřvala.. Přitom měla vlastně pravdu..

Jak jsem mohla být tak najivní a myslet si, že on je pro mě ten pravej..