Nenávidím Tě, Wolfharde

14.

,,Děje se něco Tam?" zamračil se na mě. ,,N..ne" falešně jsem se usmála. ,,Chtěl jsem se tě jenom zeptat, co to máš v pokoji za velký trofeje"

Nerada je někomu ukazuju..

Chytla jsem ho za ruku a vedla ho do mého pokoje. ,,Finne..tohle nesmíš ale nikomu říct ano?" ztékala mi jedna slza po tváři. ,,Dobře" kývl hlavou.

,,Jsou to trofeje za soutěže krásy.." rozbrečela jsem se. ,,A proč brečíš? Ty trofeje ti ukazují jak jsi krásná, perfektní a všechno" pohladil mě po zádech. ,,Finne ty to nechápeš. Do tý soutěže mě nutí rodiče. Každou neděli tam musim chodit. Chápeš, že nemůžu jist to co chci? Musim jist to co mi tam přikážou. Musim chodit tak jak mi přikážou. Musim se smát tak jak mi přikážou. Musim se oblíkat tak jak mi přikážou. Nemůžu si ani ostříhat konečky vlasů, jinak by mě všichni zabili. Finne víš jaký je se pomalu pořád smát? Nemáš zrovna náladu, jsi smutnej, uzavřenej a musíš se smát, jako že je všechno v pohodě" rozbrečela jsem se mu do hrudi.
,,To bude dobrý Tamaro" pevně mě objal. ,,Už budu muset jít" dal mi pusu na čelo a odešel.

Bylo mi jasný, že nic z toho nepochopil. Nikdo to nechápe. Pochopí to jenom ten, co to zažil a zažívá.

Už bylo celkem pozdě večer. Rychle jsem udělala potřebnou hygienu a šla spát. Zítra je škola..