Nenávidím Tě, Wolfharde

50.

,,Tamaro! Zbláznila jsi se?!" rozhodil rukama. ,,Ne?" zamračila jsem se na Lea. ,,Nikam nepojedeš!" zakřičel na mě, až jsem poskočila. ,,Proč ne?" zeptala jsem se na supícího Lea, který vypadal, jako když mi za chvíli jednu pleskne.,,Proč? Protože kdyby tě viděli, tak ti tam hned ustřelej hlavu" bouchl do stolu. ,,Ty tam jet semnou nemusíš. Dostanu se tam i bez tebe, ty hňupe" zvedla jsem se ze židle a mířila si to ke dveřím. ,,Jestli tam pojedeš, tak věř, že já tě odtamtud zachraňovat nebudu" chytl mě za zápěstí. Ruku jsem mu vytrhla a odešla rychlou chůzí domů.

Sedím v pokoji na posteli a přemýšlím, zda mám za Finnem jít..

Otevřela jsem šuplík a vyndala z něho dopisy od Finna. Musela jsem si je zase přečíst, abych věděla, že tohle je bohužel realita.
,,Finne vrať se prosím" šeptla jsem do dopisů. ,,Už to bez tebe nezvládám" dala jsem si dopisy k hrudi a zavřela oči.

Po přečtení dopisů jsem se rozbrečela a s brekem je hodila na postel.
Vzala jsem si ze stolu žiletku a na ruku si vyřezala jméno Finn. ,,Možná by bylo lepší, kdyby jsme si spolu nikdy nic nezačali" koukala jsem na svou krvavou ruku.

Kratší kapitolka❤️