Nenávidím Tě, Wolfharde

43.

31 dnů
Myslím, že už je to semnou hodně špatný. Řežu se, moje myšlenky jsou čím dál tím víc temnější, už ani pomalu nechodím ven.. Každej den.. Každej idiotskej den brečim a čekám, až se vrátí!

Rodiče někam zase odjeli a já se teď nemám ani o koho opřít.. Jedinej, kdo je tu pro mě je Leo.. Ten je na tom taky špatně, ale ne tak moc, jako já..

Finn se stále neozval.. Už si ani nemyslím, že je naživu.. Co když, už někde leží? Co když, už je někde zakopanej..

Já ho chci tak zpátky sakra! Chci se s nim zase smát! A nemám ani jedno z toho! Co když, už ani nic z toho mít nebudu?!

Vzala jsem svůj telefon a zavolala svému kamarádovi Leovi. ,,Leo?.. Mohl by jsi prosím přijet?" zeptala jsem se do telefonu klepavým hlasem. ,,Hned jsem u tebe." řekl s klidem. Trošku se mi ulevilo, když řekl, že přijede. Konečně tady nebudu sedět sama.

,,Leo!" skočila jsem chlapci do náruče. ,,Tamaro!" zasmál se a chytl mě.

,,Leo musíme zjistit, kde je" koukla jsem se na chlapce, který seděl naproti mně. ,,Půjdem na policii" řekl s klidem. ,,Ne to ne! Já nechci a ani Finn by nechtěl" odvrátila jsem od Lea pohled, protože se mi nahnaly slzy do očí. ,,Dobře, tak na policii nepůjdeme" pohladil mě po ruce a pousmál se.
,,Děkuju" usmála jsem se na Lea.

Už bylo pozdě večer a Leo už se chystal domů. Vzal si ze židle svou černou mikinu a nazul si svoje Adidas boty.

,,Tamaro? Kdy jsi naposled vybírala schránku? Je úplně plná!" zasmál se. ,,Zítra ji vyberu" zasmála jsem se a zamávala Leovi, který byl už daleko.

Nudný!!! Já vim!🤔 Příští kapča bude lepší! To vám říkám😈🖖