Podobnost čistě náhodná

33.kapitola

A přestože bylo zřejmé, že Nicolas a Carlosova dcera by si nejraději padli do náruče a přivítali se se vším všudy, oba zachovali dekorum.  

Dvorní dáma, která doprovázela Francescu, pomohla své paní do volného křesla.

„Běž, Gino, počkej na mě venku," poslala poté svoji přítelkyni pryč. 

Rudovlasá dívka přikývla a odběhla.

„Jak je na tom otec?" zeptal se starostlivě Marco.

„Jeho stav je stále kritický, je v umělém spánku," odvětila jeho sestra posmutněle.

Marco přikývl, po jeho veselé tváři přelétl stín obav. Dokonce i Oliver projevil jistou účast, když Carlosově synovi stiskl povzbudivě ruku. To bych od něj nečekal ani v nejmenším.  

„Takže teď už konečně ten plán," ozval se netrpělivě Zachary.

Oliver si mého prostořekého přítele změřil tím svým typicky nabubřelým výrazem a pak odsekl: „Ty raději mlč a buď rád, že jsem tě nenechal popravit."

Zach se pobaveně zašklebil, podobné výhrůžky asi od Oliho slyšel často a hlavu si z nich nedělal. Přesto jsem na něj vrhl pohled s prosbou, aby se krotil. Vážně teď nebyla vhodná doba na to, aby ti dva dávali průchod svým antipatiím. 

Nyní bylo potřeba se domluvit a spolupracovat. Pokud něco takového vůbec bude možné.

Po tisíce let trvala strašlivá válka mezi národy Spartanů a Marcavienů, desítky generací nepoznaly mír a klid... 

Vzpomněl jsem si na frázi, kterou jsem tolikrát četl v historických knihách. A my teď byli tady. Na jednání, které mohlo usmířit naše země. Nebo je uvrhnout zpět do další války. 

Uvědomovali si všichni zde důležitost této chvíle?

„Rozhodl jsem se, že té vaší historce uvěřím," začal Oliver důležitým tónem. 

„To je dost," prohodil polohlasně Zach, z hlasu mu kapal sarkasmus.

Oli se naštěstí rozhodl jeho poznámku ignorovat a pokračoval namyšleně opájejíc se vlastní důležitostí: „Jestli má mít Sarterra a Melkos naději na mírové řešení téhle krize, musíme jednat rychle."

„Zruš mobilizaci a odvolej vyhlášení války. A je vyřešeno," vložil se do toho opět Zach, který prostě nevěděl, kdy má mlčet.

„Tak jednoduché to bohužel není," předběhl Olivera v odpovědi Marco, aby předešel vyhrocení celé situace, ke které se schylovalo. 

„Náš otec Rafaela pověřil, aby převzal správu nad Melkosem během naší nepřítomnosti," promluvila Francesca. „A Rafael už vyhlásil válečný stav. Na mírové jednání nepřistoupí, není to v jeho zájmu."

„Tak nechme Marca a Francescu odjet domů," navrhl jsem, „ať převezmou vládu do svých rukou a odstaví Rafaela od moci. Vždyť Marco je oficiálně Carlosův následník." 

„Podle našich zpráv má Raf pod palcem celou armádu, nemůžeme se vrátit domů bez toho, aniž bychom měli jistotu, že nás Rafael nenechá odstranit, hned jak překročíme hranice," vložil se do toho Marco. 

„Navíc všude rozhlašuje, že jsme byli kompromitováni a donuceni spolupracovat se Spartany," doplnila jeho sestra. „Za téhle situace je nebezpečné vydat se zpět. Dokud je u moci Rafael, nezmůžeme nic." 

„Takže, co přesně chcete po nás?" zeptal se Nico a já si všiml, jak se Francesca zachvěla, když zaslechla jeho hlas. Pak však odhodlaně pronesla: