Podobnost čistě náhodná

31.kapitola

„Tím spíš bych ho měl přesvědčit, že láska je lepší volba než válka."

Měl jsem sto chutí protočit oči v sloup nad Marcovou naivitou. „Takže Oliver se do tebe zamiluje, odvolá útok, naše země se smíří a všechno bude zalité sluncem."

„Přesně," usmál se vesele.

„Bohužel takhle to nefunguje," zavrtěl jsem hlavou a pokusil se o něco ulevit spoutaným zápěstím, která jsem měl již pěkně otlačená a odkrvená.

„A není to tak dávno, cos tvrdil, že miluješ mě," připomněl jsem mu.

„Taky že jo, miloval jsem tě," pohlédl na mě s výčitkou v očích. Řekl bych však, že Marco se přes to zlomené srdce dokázal celkem rychle přenést. „A nemysli si, že jsem ti to odpustil. Měl jsem tě rád a věřil jsem ti. A tys mě místo toho využíval a špicloval pro Sarterru."

Tak to vystihl přesně.

„Vím, že jsem se k tobě zachoval hnusně," pohlédl jsem provinile do těch šedých očí. „Mrzí mě to."

„Nech si omluvy od cesty, Nico, a raději mi vysvětli, co se to tady zatraceně děje."

„Jsem Nathaniel."

„Aha, jasně. No, tak vysvětluj, Nathe. A rychle.

A já vysvětloval. Všechno o Rafaelově plánu, o jeho vojácích, o tom, jak jsem se do téhle šlamastyky zapletl já a můj bratr. A také o Ashârijích a kdo a proč si je najal.

Bylo toho dost a trvalo notnou dobu mu to všechno vypovědět, protože Marco mě neustále přerušoval otázkami a svými komentáři.

„Proč jste mi to neřekli?" zeptal se, když jsem konečně skončil. „Proč mi to neřekla Francesca?"

„Nechtěla tě do toho zatahovat."

„Takže ty pracuješ pro ni."

„Pracuju s ní, abychom zastavili Rafaela. Jenomže teď jsme tady zavření a nezmůžeme nic."

„Musíme to říct Oliverovi a přesvědčit ho, aby nás pustil."

„Snažil jsem se. Viděls, jak reagoval."

„Hm... Asi už vím, jak na něj," pousmál se sebevědomě.

Obával jsem se, že Carlosův syn si to maluje příliš optimisticky. Přestože se mu podařilo Olivera zaskočit svým polibkem, neznamená to, že se tím něco mění.

„Oliver je arogantní parchant. Nevíš, co udělá. Klidně může být s Rafaelem domluvený. A i kdyby ne, on si nikdy nepřizná, že je na kluky, natož, že ho nějaký přitahuje."

„Zkusím to," nenechal se odradit od svého riskantního nápadu a začal tlouct na dveře: „Pusťte mě ven! Musím mluvit s Oliverem, mám důležité informace."

„Marco, nech to být. On je nevypočitatelný. Může ti ublížit."

„Neboj, poradím si. Zkusím ho svést, oblbnout ho a nahrát to na něj jako tys to nahrál na mě. Jen počkej," řekl sebejistě. „Bude mi zobat z ruky."

Viditelně to pro Marca byla pouze hra a vzrušující dobrodružství. Vůbec si nepřipouštěl jakékoli nebezpečí.

Znovu začal bušit na dveře a křičet, aby ho dovedli za Oliverem. Nakonec bylo jeho přání vyslyšeno, dveře se otevřely a dovnitř vstoupil plukovník v doprovodu vojáků.

„Co chcete našemu vůdci tak naléhavého?" zeptal se Marca.

„Musím Oliverovi něco důležitého ukázat."