𝙹𝚊𝚔𝚘 𝚟𝚕𝚌𝚒 𝚊 𝚘𝚟𝚎𝚌̌𝚔𝚢 [𝚢𝚊𝚘𝚒]

𝙿𝚁𝙾𝙻𝙾𝙶

Yasuo

Seděl jsem na matčině sedačce a nevěřícně valil oči. Matka seděla naproti a vedle mě se nervózně vrtěla Sayuri. Podle její reakce jsem pochopil, že ani ona neměla o matčiných plánech nejmenší ponětí.

„Cože jsi?" zeptal jsem se pro jistotu ještě jednou. Matka mi se zcela vyrovnaným pohledem na tváři odpověděla stejně, jako když jsem se zeptal poprvé.

„Domluvila jsem ti sňatek s alfou z rodiny Tanaka. Je to jejich druhý syn. Jmenuje se Atsuhi a je mu 24 let." Nevěřícně jsem na ni zíral.

„Mami, víš že je mi teprve 18 let?" začal jsem pomalu, jako bych mluvil na psychicky labilního.

„Co se tvého věku týče, já jsem už v 18 byla těhotná," odsekla matka a já vyvalil oči.

„Já NECHCI děti," rozčiloval jsem se. „V tomhle světě se tě nikdo neptá jestli chceš nebo nechceš!" rozkřikla se matka a založila si ruce v bok. „V tomhle světě jsi jen omega a potřebuješ alfu. A jemu máš porodit potomky. To je tvá jediná úloha!" vykřikla a já překvapeně zamrkal.

„Copak ti nezáleží na tom co chci? Ani trošičku?" zeptal jsem se ublíženě. „Tenhle svět nezajímá co chceš! Moje štěstí ho taky nezajímá, tak proč by mělo zrovna tvoje?" rozkřikla se. „Ale mně je jedno co zajímá svět! Já se ptám co zajímá tebe!" vykřikl jsem já. Sayuri mezi námi jen přeskakovala pohledem.

„A dost Yasuo." Matčin tón už byl zase ledově klidný. „Zítra pro tebe přijede beta tvého budoucího alfy. Zabal si věci." Zvedla se a odešla. Jen jsem za ní nevěřícně zíral. Pak jsem se otočil na sestru která se dvěma prsty jemně dotkla mého lokte.

„Zkusím s ní promluvit ano?" navrhla svým tichým hlasem. Vykulil jsem oči. „To...víš, že to nemá cenu Sayuri," namítl jsem. Jemně se pousmála. "Nenechám tě v tom bráško. Alespoň zkusit to můžu," usmála se a já přikývl. "Jdi do pokoje," vybídla mě s jemným úsměvem a já se zvedl.

"Děkuju," vydechl jsem zády k ní. "Za nic Yasuo," zaslechl jsem její odpověď, ale to už jsem zavíral dveře.

________________________________

Sayuri

Čekala jsem za Yasuovými dveřmi, dokud jsem neuslyšela jak proti nim vztekle vrhl knihu. Pak jsem vešla do ložnice za matkou a poklepala jí na rameno. Otočila se a na tváři se jí usadil mírný úsměv. "Copak potřebuješ zlatíčko?" zeptala se.

"Vím, že Yasuo není jediný pro koho jsi něco přichystala mami. Tak to vyklop," pobídla jsem jí a ona se malinko zamračila. Pak si povzdechla a posadila se na postel. "I tobě jsem našla dokonalého alfu. Ale jestli nechceš, nemusíš si ho brát," navrhla a usmála se.

"Proč tuhle možnost nedáš i jemu?" zeptala jsem se a kývla bradou ven z ložnice, směrem k bratrovým dveřím. V máminých očích se usadil vztek. "Protože on si nic takového nezaslouží," vyprskla. "On zničil nejlepší léta mně, já zničím ty jeho." Na její tváři se zračilo znechucení, jako pokaždé, když o Yasuovi mluvila mimo jeho doslech. Zavrtěla jsem hlavou. "On za to nemůže mami. To ty jsi otěhotněla. Nemůžeš dávat vinu jemu."

"Byla jsem oblíbená, krásná a dokonalá Sayuri. Chodila jsem s nejlepším alfou na škole a šuškalo se, že mě požádá o ruku," vyprskla a já protočila oči. Tohle jsem slyšela už milionkrát. "A pak, jsem s ním otěhotněla. Nemanželské dítě. A on mě nechal. A ten fracek, mi zbyl jako připomínka." Vždy když o tom mluvila, v jejích očích byla zloba. Velmi silná zloba.

"Nenuť ho do sňatku s tou bestií mami. Moc dobře víš co se o Atsuhim šušká. Nenech ho aby si ho vzal," zaprosila jsem ale máma zavrtěla hlavou. Pak se v jejích očích rozsvítila malá jiskřička. "Rozmysli si raději svou svatbu Sayuri. A s Yasuem už si nedělej starosti," řekla s úsměvem. "Je to můj bratr. Musím si dělat starosti," namítla jsem, ale máma znovu zavrtěla hlavou. "Jdi už si lehnout," pobídla mě nakonec a jemně se usmála.

Vycouvala jsem z ložnice a zavřela dveře. Pak jsem se uklidila do svého pokoje, vylezla oknem a zaklepala na to Yasuovo. Otevřel téměř hned. Jeho oči byly zarudlé od pláče a rudé vlasy měl rozcuchané do všech stran. "Je mi líto bráško," zavrtěla jsem hlavou. On tu svou sklopil a udělal mi místo abych vlezla do jeho malého pokoje. Můj byl třikrát větší. Otočila jsem se k němu a on se posadil do křesla s hlavou v dlaních.

"Třeba to nebude tak zlé," přesvědčovala jsem ho. "Budu ti každý den volat, budeme si povídat a ty mi budeš vyprávět, jaké to je mít partnera. Určitě bude mít moc hodnou rodinu, která tě přijme a budeš mít náhradní matku, která bude laskavá a obětavá," snažila jsem se ho rozveselit, ale on zavrtěl hlavou. "Ta šance, že se to stane je jedna ku stu Sayuri. To není moc," vydechl a zvedl se. "Je docela možné, že tě vidím naposledy v životě," vydechl po chvíli a mě vhrkly slzy do očí.

"To nedovolím," ujistila jsem ho. "I kdybych se do domu toho alfy měla vloupat, přísahám, že se uvidíme." Pousmál se a zmáčkl mě v pevném objetí. "Jdi Sayuri. Než máma zjistí, že jsi tady," pobídl mě a popostrčil k otevřenému oknu. "A co jdeš dělat ty?" zeptala jsem se ještě. Nevesele se usmál. "Jdu si sbalit. Protože jak to tak vypadá, zítra se stěhuju."

Nazdárek lidičky! Tohle je moje první YAOI povídka, tak doufám, že se vám bude líbit. YAOI jsem nedávno naprosto propadla a i když příběhů je hodně, rozhodla jsem se jeden taky napsat. Jestli máte zrovna dobrou náladu, hvězdička nebo komentář by potěšily.

Nashle u další kapitoly!