𝙹𝚊𝚔𝚘 𝚟𝚕𝚌𝚒 𝚊 𝚘𝚟𝚎𝚌̌𝚔𝚢 [𝚢𝚊𝚘𝚒]

𝙸𝚇.

Když jsem se probudil, Zika stále ležela na mém křesle. Vstal jsem a snad nejtišeji v celém svém životě jsem se oblékl do normálního oblečení a vyšel z pokoje. Jakmile jsem otočil hlavu, naskytl se mi pohled do úplně prázdné chodby.

Telefon jsem si nevzal a hodiny nebyly nikde v dohledu, takže jsem mohl jen předpokládat, že je něco kolem půlnoci. A kdo by o půlnoci nechtěl zajít do knihovny, že?

Vydal jsem se tedy tím směrem a vydechl jsem teprve když jsem vklouzl do obrovské místnosti. Když jsem zaslechl dva hlasy, strnul jsem na místě.

To úlevné vydechnutí asi bylo předčasné. Schoval jsem se za regál s historickými knihami a začal se modlit ke všem božstvům světa, aby si mě nikdo nevšiml. Mezerou mezi knihami a další policí jsem vyhlížel do knihovny a čekal, až se oba majitelé hlasů objeví v mém zorném poli. Po nějaké době se tak stalo a já spatřil dvě alfy. Nakláněli se k sobě a to co si říkali, bylo očividně velmi tajné. Nemluvili ale dost tiše na to, abych je nezaslechl.

"A co chceš dělat?" zeptal se Kyoshi a rozhodil přitom rukama. Atsuhi se zamračil, ale po chvíli promluvil.

"Nemám ponětí bratře, ale nějak ho musím donutit aby mě poslouchal. Dneska jsem ho kvůli tomu odmlouvání málem uškrtil."

"Tak se kroť!" zvýšil Kyoshi hlas a Atsuhi se znovu zamračil.

„Ty zrovna mi máš co povídat. Akio neustále vypadá, jako bys ho protáhl mučírnou," odsekl Atsuhi. Kysohi na to zavrčel.

„Ještě jedna taková poznámka bratře a Yasuo bude vypadat jako bych ho protáhl mučírnou," zavrčel a já se napřímil. A ano, narazil jsem přitom hlavou do poličky nade mnou. Nejraději bych zaklel, ale teď jsem musel být zticha a modlit se, že to dvě alfy nezaslechly.

Jak se po asi dvou vteřinách ukázalo, asi jsem nebyl zrovna oblíbenec bohů, protože mé modlitby byly vše, jen ne vyslyšeny. Dvě hlavy se otočily mým směrem a přimhouřenýma očima prohledávali temnou místnost. Nehýbal jsem se.

"Slyšel jsi to?" zeptal se Kyoshi Atsuhiho. V hlavě mi proletělo asi milion nadávek. Škoda že jsem je nemohl říct nahlas. To by byl panečku monolog. Atsuhi zamrkal a naklonil hlavu. Vypadal jako dravec chystající se vrhnout na svou kořist. Jako bych toho dneska neměl už dost. Teď se musím nachomýtnout ještě k tomuhle?

"Nic to nebylo," zhodnotil nakonec nakonec a já vydechl. "Ale raději to půjdeme zkontrolovat," dodal a já zavřel oči. Můj mimořádně špatný úsudek při načasování úlevných výdechů bych možná měl s někým probrat.

Oči jsem zase otevřel a rozhlédl se kolem sebe. Stál jsem v řadě téměř u zdi, takže jsem nemohl ustupovat dozadu. Jestli se rozdělí a půjdou každý z jedné strany, najdou mě tady během tří vteřin. Takže má jediná naděje byla spoléhat se na to, že to neudělají.

Naštěstí se to ukázalo jako dobrá naděje, protože Kyoshi se rozhodl jít se svým bratrem. Čímž mi umožnil únikovou cestu.

Jak nejtišeji jsem dokázal jsem rychle přešel uličkou a ocitl se na otevřeném prostranství uprostřed knihovny. Můj plán asi nebyl úplně dokonalý. Dobře, neměl jsem plán. Přeběhl jsem prostor a zaběhl za jiný regál. Asi jsem si mohl vybrat o něco lepší, protože tenhle byl taky u zdi, ale co. Alespoň už jsem nebyl tam kde alfy. Ty se mezitím vrátili na své původní místo v domnění, že jsou v knihovně sami.

"Cos tím myslel?" ozval se Atsuhi.

"Čím?" Zeptal se Kyoshi posměšně.

"Toho, že by můj snoubenec vypadal jako po mučírně." Řekl Atsuhi tiše. Musel jsem uznat, že když tenhle alfa mluvil tiše, znělo to hrůzyplně i dokonale zároveň.
Tentokrát jsem neměl tak dobrý výhled, protože Atsuhi stál zády ke mně a tak jsem nemohl vidět jeho výraz.

"Myslel jsem to tak, že jestli budeš mít narážky na můj vztah s mým druhem, já se začnu montovat do toho vašeho. Ani tak není nijak harmonický. Po tomhle by se to už nezlepšilo." Jo, Kyoshi měl recht. Na harmonický vztah to zatím opravdu nevypadá.

"Víš že chci ten vztah zlepšit. Proč se to ty snažíš zhoršit?" zeptal se Atsuhi. Kyoshi se uchechtl.

"Vážně Atsuhi? Snažíš se to zlepšit? To škrcení dneska tomu fakt pomáhá," Víte jak jsou takové ty filmy, ve kterých jsou dvě záporný postavy a navzájem se provokují? Pak je tam většinou to jak se vyprovokují a porvou se. Přesně tak jsem se teď cítil. Na jednu stranu jsem se modlil, aby to tak neskončilo a na tu druhou jsem obdivoval odvahu jaká se Kyoshimu zračila v očích. Atsuhimu jsem do očí neviděl, ale odhadoval jsem to na stejný pohled. Skoro jsem měl chuť se objevit a zatleskat jim. To bych se ale jednoznačně stal hloupou postavou a proto jsem raději zůstal stát schovaný za regálem.

"Kyoshi já tě varuju. Něco mu uděláš a zabiju tě," ozval se Atsuhi po chvíli. Kyoshi se zašklebil ale neodpověděl. Chvíli si navzájem zírali od očí než se Kyoshi zakřenil a odešel. Atsuhi ještě chvíli stál uprostřed než se otočil a podíval se přímo mým směrem.

„Vím že tu jsi Yasuo," ozval se. Málem jsem dostal zástavu. „Pojď ven. Neublížím ti," dořekl a já se za ním pomalu vydal. Atsuhi se na mě upřeně díval dokud jsem nestál před ním. Chvíli mě jen pozoroval. „Neměl bys nás odposlouchávat," řekl nakonec. Kupodivu to ani neznělo jako výčitka.

„Já vím," řekl jsem.

„Co tvůj krk?" zeptal se najednou. Automaticky mi k němu zamířily prsty.

„Je to...v pohodě. Zika mi donesla led. Už to nebolí," zamumlal jsem.

„Ale bolelo to," poznamenal. Na to jsem neměl co namítnout a tak jsem zůstal mlčet.

„Yasuo já..." začal ale já už nechtěl nic slyšet. Dřív než dokončil větu jsem ho rychle přerušil.

„Už musím jít. Zika mě určitě hledá," vyhrkl jsem a začal couvat ke dveřím. Atsuhi jednou překvapeně zamrkal, ale zůstal stát na místě.

Pomalu jsem vyšel z knihovny a došel až do svého pokoje. Zika za celou dobu ani nezměnila polohu a tak jsem se jen rychle převlékl a lehl si do postele. Můj noční výlet pro knihu skončil krapet jinak, než jsem očekával.

Převalil jsem se na druhý bok, pokusil se vyčistit si myšlenky a zavřel oči. Copak v týhle rodině není ani jeden jediný den, který by se alespoň zdál normální?

❤️Ahojky zlatíčka!

Už máme po pololetí a já jsem se rozhodla oslavit to novou kapitolou své knihy. Doufám, že vám vše vyšlo jak jste chtěli a jestli ne, tak alespoň ne úplně tak, jak jste nechtěli.

Nová kapitola by tu mohla přistát tak v polovině února. Dřív bych to neviděla, ale možné je nakonec vše.

Užijte si pololetní prázdniny a dávejte na sebe pozor!

Zatím sayonara (さようなら)❤️