𝙹𝚊𝚔𝚘 𝚟𝚕𝚌𝚒 𝚊 𝚘𝚟𝚎𝚌̌𝚔𝚢 [𝚢𝚊𝚘𝚒]

𝚇𝙸𝚇.

Když jsme se k nim konečně dostali, bylo skoro pozdě. Kolem dvou alf se mezitím utvořil kruh lidí, kteří napjatě čekali, co se bude dít dál. Prodrali jsme se mezi nimi a postavili se vedle Akia, který se krčil asi metr od hádající se dvojice alf. 

"Co se stalo," zeptal jsem se ho tiše a on se na mě podíval. Jeho velké modré oči byly úplně prázdné. 

"Já vlastně nevím. Kyoshi hledal vás dva a předtím viděl, jak se bavíte s Tiarou a tak se ho šel zeptat, kam jste šli. Byl jsem celou dobu kousek za ním, ale ta první poznámka mi nějak unikla. A pak se najednou začali dohadovat o všem možným a skončilo to tímhle," mávl rukou do prostoru mezi dvěma alfami, který se stále zmenšoval. Atsuhi se okamžitě postavil mezi ně čelem ke svému bratrovi.

"Kyoshi nedělej kraviny," zavrčel tiše a jeho bratr na něj hodil pohled, který překypoval odporem a vztekem.

"Je mi ukradený, co říkáš kurva," zavrčel Kyoshi nazpátek. "Z toho hajzla, kterej se za tebou schovává vymlátím duši ať se ti to líbí, nebo ne." Atsuhi po mně šlehl pohledem a já chytil Tiaru za loket a pokusil jsem se ho kus odtáhnout. Šlehl po mně velmi ošklivým pohledem, ale nesetřásl mě a ani se mnou nepraštil o zem. Což jsem bral jako dobré znamení.

"Kyoshi se chová jako idiot, já vím," začal jsem a rozhlédl se kolem sebe. Všichni na naši pětici zírali. "Ale prosím Tiaro, nezačni se tu s ním prát. Ne, že bych pochyboval o tvé výhře, ale není to zrovna moudré, nemyslíš?" zeptal jsem se. 

"Je mi jedno co je moudrý a co ne. Řekl mi, že jsem přesně jako můj otec a já ho za to zabiju," soptil Tiara a já se konečně dozvěděl, co bylo příčinou zlosti alespoň z jedné strany. 

"Ty sis očividně taky nebral servítky," uzemnil jsem ho a on se na mě konečně pořádně podíval. "Takže přestaň soptit vzteky, otoč se a jdi na terasu, nebo třeba do zahrady aby ses nadýchal čerstvýho vzduchu a vyhnal si myšlenky na vraždu z hlavy," řekl jsem tiše a on se zakabonil. 

"Nejdu na vzduch. A uhni Yasuo, nerad bych ti ublížil," zavrčel.

"Tiaro prosím, mohl by ses alespoň rozhlédnout kolem sebe a uvědomit si, kde jsi a kdo všechno tě sleduje?" poprosil jsem ho a to ho zarazilo. Jak už jsem říkal, slovo prosím se v běžném slovníku dnešních lidí příliš nevyskytovalo. Nakonec tedy odevzdaně odvrátil pohled od svého protivníka a rozhlédl se kolem sebe. "Nemáš dojem, že by byla škoda zničit třeba ten skleněný stolek támhle u stěny?" zeptal jsem se a on po mně blýskl zmateným pohledem. 

"Jestli se chcete tak strašně moc prát, tak alespoň někde, kde nebudete ničit Machiko nábytek a děsit její hosty," povzdechl jsem si a on naklonil hlavu na stranu. Pak si frustrovaně povzdechl a o krok ustoupil. 

"Až ho někdy potkám na ulici, zabiju ho tam," rezignoval nakonec a otočil se na patě aby se mohl vydat směrem k terase. 

"Výborně. Tvůj táta taky vždycky utíkal, když věděl, že nemá šanci vyhrát," ozval se Kyoshi a Tiara ztuhnul na místě. Zavřel jsem oči a střelil pohledem po svém nastávajícím. Oba dva jsme věděli, že tohle už nemá cenu. Podle toho, co mi Atsuhi vyprávěl, Tiarův otec byl opravdu zlý a zbabělý člověk, kterého sám Tiara z celého srdce nenáviděl. Takže srovnávat ho s ním a nedej bože ho k němu dokonce přirovnat bylo to nejhorší, co člověk mohl udělat. 

Tiara se pomalu otočil na místě tak plavným pohybem, že vypadal jako dobře nastavený stroj. Stroj, který veškerou svou pozornost namířil na to, jak ublížit Kyoshimu. Věděl jsem, že teď už nebudou fungovat žádné argumenty nebo prosby. Dokonce bych si tu teď mohl kleknout a tisíckrát říct prosím. A s nimi by to ani nehlo.