𝙹𝚊𝚔𝚘 𝚟𝚕𝚌𝚒 𝚊 𝚘𝚟𝚎𝚌̌𝚔𝚢 [𝚢𝚊𝚘𝚒]

𝚇𝚅𝙸𝙸𝙸.

Tiaru jsme vysvobodili až za necelou půl hodinu. Za tu dobu podle svých slov musel odpovědět na milion hloupých otázek a musel přehlédnout tisíce nemožných poznámek. Atsuhi mi podal skleničku vína a sám si jednu vzal, než se otočil zpět k Tiarovi.

"Já jenom říkám, že se na Trojského koně nemůžeš dívat jako na podraz, ale jako na vojenskou taktiku," namítal jsem zrovna, zatímco Tiara si odfrknul a založil si ruce na hrudi.

"Když Řekové vlezli do útrob dřevěnýho koně a napálili tak Trojany tak to podle tebe nebyl podraz?" nevěřil svým uším. 

"Jak se o tomhle dokážete dohadovat už deset minut, to asi nepochopím," zabručel Atsuhi a napil se svého vína. 

"To proto, že ty jsi narozdíl od nás ignorant, který nemá rád historii," odbyl ho Tiara. Atsuhi protočil oči, ale než zvedl skleničku ke svým rtům znovu, zahlédl jsem na jeho tváři mírný úsměv. Vypadalo to, že se docela baví. 

"Atsuhi? Nevěnuješ mi jeden tanec?" ozval se pištivý hlas a Atsuhi ztuhl. Za ním stála Mira, prsty si přejížděla po klíčních kostech a dlouhýma řasama pomrkávala jako panenka. Vypadala jako dokonalý obrázek nevinnosti. Kdyby můj nos přesně v tu chvíli nenaplnil nechutný pach jejích touhou vybuzených feromonů, možná bych jí to i věřil. Atsuhi u boku zatnul jednu ruku v pěst a pokoušel se nedýchat, aby se mu feromony nedostaly do dýchacích cest. Jak máte ale mluvit a nedýchat přitom, na to ani on nepřišel.

"Promiň Miro, ale teď nemůžu," zavrčel nepříjemně a ona zmateně zamrkala. Jak jí mohlo nedocházet, že o ní Atsuhi nestojí, to pro mě bylo záhadou. Tiara vedle mě se potichu uchechtl a se zaujetím sledoval scénu odehrávající se před ním. 

"Proč ne?" nechápala Mira a vypadala opravdu zmateně. Měl jsem chuť se před ní postavit a zbytek vína, co jsem měl ve skleničce jí vychrstnout do obličeje, aby se konečně probrala. Atsuhi se na mě úkosem podíval a oči mu zajiskřily. 

"Slíbil jsem Yasuovi, že si s ním zatančím přesně na tuhle skladbu," řekl a rychle mě popadl za volné zápěstí. Zmateně jsem se podíval na Tiaru, který jen stěží zakrýval smích. "Podržel bys nám skleničky?" otočil se na něj Atsuhi a už svou skleničku cpal do Tiarovy volné ruky. Ten protočil oči - což dělal možná až nezdravě často - ale natáhl se i pro tu mojí a vypáčil mi jí ze ztuhlých prstů.

Zmatená a dotčená Mira našpulila rty a zamračila se. Pak se zahleděla na Tiaru a její rty se znovu roztáhly do koketního úsměvu. 

"A co ty? Určitě mě neodmítneš, že?" zeptala se a položila štíhlé prsty na alfovo předloktí. Ten její ruku skenoval, jako by byla nakažená smrtící chorobou a pak jí nešetrně setřásl. 

"Promiň zlato, ale i kdybych tančit chtěl, byla bys poslední, za kým bych šel," zasyčel. Z přátelského jednání přešel do útoku mžiknutím oka a já si pomyslel, že tahle schopnost může být docela užitečná. Mira tentokrát značně otřesená na něj zůstala zírat s otevřenou pusou. Tiara už si jí ale ani nevšiml a místo toho se zase otočil k nám. 

"Dělejte. Nebudu vám to pití držet věčně," řekl a zakřenil se. Jeho schopnost měnit nálady mě opravdu fascinovala. Atsuhi na něj kývl a pak se i se mnou rozešel kamsi na druhou stranu parketu, co nejdál od Miry. Když se konečně zastavil a vytáhl nás do mně naprosto neznámé taneční pozice, konečně jsem si vzpomněl, že jsem se na něj chtěl zamračit. A tak jsem to také udělal. 

"Vždyť ani neumím tančit," zabručel jsem a on po mně blýskl úsměvem. 

"Nemusíš. Povedu tě," pokrčil jednoduše rameny a pohnul se doleva. Pozorně jsem sledoval jeho nohy a pokoušel se napodobovat jeho kroky. Naštěstí šlo jen o několik pohybů, které se neustále opakovaly a tak jsem je rychle zvládl dělat aniž bych upřeně hypnotizoval jeho chodidla. 

"Teď už mi povíš, kdo je ta Mira?" zeptal jsem se po chvíli mlčení. Atsuhi si povzdechl a navedl nás do otočky. 

"Pamatuješ si, jak ses mě ptal, jestli jsem někdy někomu řekl, že ho miluju?" zeptal se a já přikývl. "A já ti tehdy odpověděl, že mámě a jedný holce, když mi bylo třináct," zopakoval a já začal tušit odkud vítr fouká. 

"Tak Mira, je ta holka. Je o dva roky starší a když jsem jí to tehdy - upozorňuju, že ve třinácti - řekl, tak jí připadalo ohromně zábavné mě nějakou dobu využívat. Trvalo to asi tři roky, kdy jsem byl jako slepý. Kdykoli zavolala, přijel jsem. Kdykoli něco potřebovala, udělal jsem to pro ní..." povzdechl si. Napjatě jsem čekal, až bude pokračovat. 

"Kyoshi mi tehdy pomohl pochopit, že mě využívá - jedna z mála věcí, za které mu jsem vděčný - a já to s ní skončil. Vysmála se mi tehdy do obličeje a vmetla mi spoustu nehezkých věcí. Ale o sedm let později - před rokem - jsem jí zase potkal na jedné akci podobné téhle. Mezi tím, co mě odkopla a tím co jsme se znovu setkali, jsem hodně dospěl. Rozjel jsem vlastní firmu, která mi tou dobou začala docela vynášet a...prostě jsem byl jiný. A ona v tom vycítila příležitost a pokusila se proti mně využít všechno, co jsem jí kdy řekl, aby mě přinutila si jí vzít..." Bylo mi špatně a to jsem to jen poslouchal. 

"Poslal jsem jí do háje a ona se mi za to pomstila tím, že zašla za mým otcem a donutila ho aby podepsal nějaký dokument, na kterém stálo, že si jí mám vzít. Když s tím pak přišla, já jí málem zabil a mámu málem kleplo. Ale naštěstí jsem měl...tebe. Máma tehdy vytáhla dokument, který kdysi podepsala s tvou matkou a s oběma dokumenty se šlo k notáři, který nám potvrdil, že ten mámin má přednost. Proto jsi vlastně musel přijít už v osmnácti. Původně byla dohoda, že se vezmeme až ti bude jednadvacet. Když jsi teď tady, tak nějak jsem doufal, že už toho Mira konečně nechá, ale jak jsi viděl...pořád se mi snaží zalíbit. Nevím, co si od toho slibuje," skončil a já na něj chvíli zíral. Nějak jsem nevěděl, co mu na to říct. 

"Ehm...takže kvůli ní jsem se k tobě dostal o tři roky dřív?" zeptal jsem se nejistě. Kývl a zesílil sevření na mém pase. Jako bych od něj měl začít utíkat. "To je...zaskočilo mě to," přiznal jsem nakonec. 

"To je pochopitelné," usoudil. "A naštvalo tě to?" zeptal se. Naklonil jsem hlavu a zamyslel se. A ke svému obřímu úžasu jsem...nebyl naštvaný. 

"Ne to ani...nejsem naštvaný na tebe. Jestli jsem na někoho naštvaný, tak je to Mira, ale i tak spíš kvůli tomu, co dělala celé ty roky, než kvůli tomu, že jsem tam, kde jsem," pokusil jsem se vyjádřit své myšlenky a pravděpodobně jsem se do toho dost zamotal. Atsuhi ale zakýval hlavou a po tváři mu přelétl krátký úsměv.

"Jenom s ní prosím netanči," řekl jsem a on zvedl obočí. 

"Mám jí poslat do háje stejně od srdce jako Tiara?" zeptal se a já se na něj usmál. 

"Musíš uznat, že to mělo něco do sebe," pokrčil jsem rameny. 

"To mělo. Zaskočilo mě to stejně jako Miru," řekl. "Ale Tiara si to zaprvé může dovolit a zadruhé je to přesně jeho styl." Na to jsem neměl co říct a tak jsem jenom přikývl. 

Skladba skončila a já od Atsuhiho rychle ustoupil. Přeci jen jsem mu až doteď byl poměrně blízko. Rozhlédl jsem se kolem a o kus dál spatřil stát Tiaru. Když jsem vedle něj zpozoroval další dvě postavy, přepadla mě mírná nervozita. Především proto, že ty dvě postavy byly Akio s Kyoshim. Podíval jsem se na Atsuhiho a zjistil, že se ustaraně dívá stejným směrem. 

"Myslím, že bychom je měli jít zachránit," poznamenal jsem a s dalším pohledem směrem k trojici dodal "nebo alespoň Akia. Ti dva po sobě asi brzy skočí," zamumlal jsem a společně s Atsuhim se rychle začal proplétat k dvěma hádajícím se alfám a jedné vystrašené omeze. Z toho co jsem viděl mi bylo jasné, že jestli se do toho někdo rychle nevloží, nedopadne to dvakrát dobře.

Začínám si říkat, co se mnou dneska je. Občas mám dny, kdy nenapíšu ani slovo a teď najednou mám tolik nápadů, že asi dneska nepůjdu spát.

A jak to tak vypadá, slavnost se protáhla na další kapitolu. A ta už by možná mohla být i poslední... Tentokrát tady nebudu psát, kdy by mohla vyjít, protože dneska mé odhady stejně nějak nevychází...

Užijte si čtení!