𝙹𝚊𝚔𝚘 𝚟𝚕𝚌𝚒 𝚊 𝚘𝚟𝚎𝚌̌𝚔𝚢 [𝚢𝚊𝚘𝚒]

𝚇𝚇.

O dva dny později Tiara dorazil k nám. Monokl pod okem už mu změnil barvu z rudé na temně fialovou, ovšem on jako by o něm ani nevěděl. Všechny ostatní tržné ranky a modřiny ignoroval snad ještě více než monokl. Seděli jsme všichni tři v jednom z Atsuhiho mnohých salónků a jednoduše si povídali o všem možném.

Navzdory tomu jak působil na první pohled měl Tiara smysl pro humor. Neprojevoval se moc často, ale stejně tam byl.

„Tiaro? Můžu se tě na něco zeptat?" ozval jsem se a černovlasý alfa mávl rukou mým směrem ve velkorysém gestu.

„Proč se s Kyoshim tak nenávidíte?" zeptal jsem se na rovinu. Tiara ani nevypadal, že by ho má otázka zaskočila. Jednoduše pokrčil rameny  a natáhl se pro tvarohový koláč, který před ním ležel. Trpělivě jsem čekal než odpoví. Po chvíli si povzdechl a podíval se na mě.

„Vlastně ani nevím. Začalo to už strašně dávno, kvůli nějaké poznámce, kterou jeden z nás měl. A pak přišel Akio a já do něj začal rýt tím víc. A od té doby vždycky když jsme někde pohromadě jeden nebo druhý se neudrží, něco prohodí, naštve toho druhýho a ten zbytek..." mávl rukou a povzdechl si. „Ten zbytek už znáš... A to jsme na sebe ten večer byli vyloženě milí."

Atsuhi někde vedle mě se uchechtl. „To můžu jedině potvrdit," zamumlal. Povzdechl jsem si a lehl si na sedačku tak, že jsem nohy přehodil přes Atsuhiho kolena. Ještě před týdnem by mi bylo divné a nepříjemné to udělat, ale od té doby, co jsme si popovídali v autě se mezi námi něco změnilo. Už jsem v jeho přítomnosti nebyl tak nesvůj a opatrný. Opřel jsem si hlavu a zavřel oči.

„Kdybych vás dva neznal, tak bych ten večer řekl, že to byla milenecká hádka," zamumlal jsem. Atsuhi, který mi předtím položil ruku na koleno se rozesmál a z Tiarova směru se ozval jakýsi neurčitý zvuk, který jsem si vyložil jako pokus o nevěřícné vydechnutí a znechucené zavrčení zároveň. Otevřel jsem oči a podíval se na něj. Upíral na mě naprosto nevěřícný pohled, ve kterém se zračila obava o můj zdravý rozum. Pokrčil jsem rameny a zvedl jeden koutek.

„No co? Než jste do sebe začali mlátit, provokovali jste se jako dlouhodobý pár," zamumlal jsem. Tiara na mě ještě chvíli zíral, než se otočil k Atsuhimu.

„Nerad ti to říkám, ale tvůj snoubenec by asi potřeboval odbornou pomoc," zamumlal a já se na něj ošklivě zamračil.

„No dovol," odfrkl jsem si a uraženě zkřížil ruce na hrudi. 

"A zrovna ty mi máš co vyčítat. Vy dva s tím vaším nedořešeným...čímsi jste poslední, co by měli mít nějaké poznámky. Jste zasnoubení a ještě jste se ani nepolíbili" ušklíbl se. Ztuhl jsem a Atsuhi kus ode mě taky. 

"Já...to je...to není tvoje věc," odseknul jsem a posadil se. Najednou jsem se potřeboval dostat z Atsuhiho přítomnosti. 

"Ne?" zeptal se se zvednutým obočím Tiara a vyzývavě se na nás zašklebil.  Zamračil jsem se a nadechl se k dalšímu kolu protestů, ale Atsuhi mě přesně v tu chvíli popadl za rameno, natočil k sobě a přitiskl svá ústa k mým. Chvíli jsem se nezmohl na nic jiného, než na naprostou nehybnost. Tiara kousek od nás se uchechtl.

Poté, co první vlna strnulosti a překvapení pominula, jsem mu začal polibek opatrně vracet. Jeho teplá, měkká ústa se roztáhla do menšího úsměvu a pak se opatrně oddálil. Opřel se čelem o mé a zhluboka nasál mou vůni. Pak se s úsměvem otočil na Tiaru, který nás nezúčastněně pozoroval. 

"Tak, a teď už ty poznámky mít můžeme," řekl jednoduše a Tiara se tiše rozesmál. V tuhle chvíli bych měl asi začít chrlit poznámky a připomínky, ale můj mozek se zastavil zhruba u toho, když Atsuhi opřel své čelo o mé, takže jsem tam jen seděl a zíral před sebe jako naprostý idiot.