𝙹𝚊𝚔𝚘 𝚟𝚕𝚌𝚒 𝚊 𝚘𝚟𝚎𝚌̌𝚔𝚢 [𝚢𝚊𝚘𝚒]

𝙸𝙸𝙸.

Seděl jsem na posteli a zíral do stropu. Atsuhi odešel před víc jak půl hodinou a Zika se rozvalovala na mém křesle a prohlížela si nehty. „Ziko?" ozval jsem se po chvíli a ona na mě otočila hlavu. „Jop?" zeptala se a já se na ní podíval. „Můžeme jít do knihovny?" „Jasně," usmála se a vyhoupla se do stoje. Postavil jsem se a počkal u dveří, až mě doběhne.

Když jsme procházeli asi o pět minut později chodbou, zaslechl jsem dva rozčilené hlasy. Zika i já jsme se zastavili a opatrně naslouchali. „Proč kurva nikdy neuděláš, co ti řeknu?!" ozval se jeden a druhý naštvaně odpověděl. „Vždycky dělám, co mi řekneš! To, že jsi takový kripl, že si toho nevšímáš není můj problém!" Druhý hlas jsem poznal. Byl to Akio. Takže ten první musel být Kyoshi. „Dávej si pozor na jazyk drahoušku, nebo se stane něco ošklivého," zabručel Kyoshi. „Mně je u prdele, co se stane," vykřikl Akio. „Takhle se mnou nemluv," napomenul ho Kyoshi potichu. „Já se partnera, jako jsi ty neprosil," zavrčel. „S tím ale nic neuděláš. Jsi můj," zavrčel Kyoshi. „Ale já tě nechci. Nejradši bych teď šel a vyspal se se všemi v tomhle baráku jen proto, abys mě už konečně zabil!" vykřikl Akio.

Okamžik na to se ozvala rána, jako by něco narazilo do stolu a pak hlasité zaúpění. „Už nikdy, NIKDY neříkej něco takového. JÁ si můžu dělat co chci. TY naopak můžeš dělat jen to, co ti dovolím," zavrčel Kyoshi a ozvala se další rána. „Kyoshi nech toho..." ozvalo se slabým hlasem. „Mlč!" vyštěkl Kyoshi. Ozvala se další rána, jako by tělo narazilo do dveří.

Otočil jsem se na Ziku, ale ta měla sklopenou hlavu a dívala se do země. „Ziko..." řekl jsem, ale ona zavrtěla hlavou. Ale já tam nemohl jen stát a poslouchat. Rychle jsem otevřel dveře a vrazil do knihovny, ve které byli Kyoshi s Akiem. Zika byla kousíček za mnou a snažila se mě zastavit. Kyoshi i Akio se na mě podívali a já si je pozorně prohlédl. Akio ležel na zemi kousek vedle dveří a oběma rukama si kryl obličej. Kyoshi stál nad ním a ruku měl napřaženou k další ráně.

Sekl jsem pohledem po Kyoshim a pak rychle přešel k Akiovi. „Yasuo..." ozvala se Zika varovně, ale já si jí nevšímal. Popadl jsem Akia za jednu ruku a přehodil si jí přes rameno. Pak jsem ho rychle zvedl na nohy a vycouval s ním z knihovny. „Yasuo? Nech mě tam ležet," ozval se Akio, ale jeho slova značně utlumila krev, deroucí se z jeho pusy. „Mlč, jdeme za paní Machiko. Ta ti pomůže," zabručel jsem a táhl ho pryč od knihovny, ve které zůstal Kyoshi naprosto zkoprnělý.

Zika se k nám mezitím připojila a přehodila si jeho druhou ruku přes rameno. Společně jsme ho dostali až ke dveřím pokoje, který obývali pan Kazuo a paní Machiko.

Po chvíli otevřela paní Machiko a během pár vteřin zhodnotila situaci. Povzdechla si a pokynula nám. „Vemte ho dovnitř na sedačku," Jakmile jsem odložil Akia na sedačku, paní Machiko si vedle něj sedla s kapesníky a desinfekcí. „Ach jo, Kyoshi," zamumlala a já se znechuceně zašklebil. „To nic paní Machiko," usmál se Akio mírně. Pak omdlel.

Paní Machiko mu zavázala hlavu na které měl malou ranku a pak se od něj zvedla. „Paní Machiko?" ozval jsem se a ona se na mě podívala. „Copak drahoušku?" zeptala se s milým úsměvem. „Já...nechci urážet vašeho staršího syna ale...proč s ním Akio zůstává?" zeptal jsem se tiše. „Chápu tvou otázku drahoušku. A je na ní jednoduchá odpověď," usmála se mírně. „Akio a můj syn Kyoshi jsou druhové," vysvětlila.

„Druhové?" nechápal jsem. „Je to poměrně vzácné pouto, které omegu váže k alfě i bez použití kousnutí. Pouto druha se objevuje asi u 2% populace, takže když se druhové najdou, je to velmi vzácné. Když se druhové setkají tváří v tvář, stačí jim jediný pohled a jsou svázáni poutem. Pro omegu je to těžší, protože bez svého druha nedokáže žít. Alfa to dokáže, ale je to pro něj bolestivé," vysvětlovala trpělivě.

„Akio a Kyoshi se poznali asi před rokem v nějakém klubu. Kyoshi tehdy malém zešílel a Akia prakticky unesl. Akio se ale stejně nechal. Pro omegu je prakticky nesnesitelné poznat svého druha a...nespoutat se s ním...pohlavním stykem co nejdříve. Během pár měsíců, ale vyplula na povrch Kyoshiho práva povaha a Akio začal trpět. Ale jeho jedinou další možností je smrt. Je to začarovaný kruh, ze kterého se mohou dostat jen, když se začnou vzájemně respektovat," dořekla paní Machiko a já chápavě přikývl.

Najednou se prudce rozrazily dveře a dovnitř vpadl Atsuhi. „Matko, Ziko, rád bych si promluvil s Yasuem," řekl prudce a Zika sebou cukla. Paní Machiko přeskočila pohledem mezi vyděšeným mnou a rozzuřeným Atsuhim. Pak kývla na Ziku a vyšla ze dveří. Cestou ještě něco zamumlala směrem k Atsuhimu a ten nevrle přikývl.

„Co potřebuješ?" zeptal jsem se sevřeným hlasem. „Chci kurva vědět, proč se pleteš do věcí Kyoshiho a Akia," zavrčel hrubě až jsem sebou cuknul. „Do jejich věcí? Jen jsem bránil Akia, když ho tvůj skvělý bratr mlátil," namítl jsem. „Ale do toho ti nic není!" zvýšil hlas. „Sakra že mi do toho něco je! To jsou základní lidská práva," namítl jsem znovu. „Vy omegy taková práva nemáte," zavrčel tiše a mně se zadrhl dech v hrdle.

„Cože?" zeptal jsem se přiškrceně. „Slyšel jsi. Vy omegy taková práva nemáte. Když si Kyoshi usmyslí, že praští Akia, prostě to udělá a ty se do toho nebudeš plést," nařídil mi. „Budu se do toho plést," řekl jsem roztřeseně a trochu zdvihl bradu. Atsuhi byl během sekundy u mě a své prsty pevně sevřel kolem mé brady. „A já ti říkám, že se do toho plést nebudeš. Nebo si já usmyslím, že praštím tebe," zavrčel mi do obličeje z takové blízkosti, až jsem cítil jeho dech.

Nemohl jsem ani promluvit. Jen jsem se strašně moc bál. Atsuhi uštvaně dýchal skrze zuby než se naklonil blíž a prudce si přivlastnil mé rty. Chtěl jsem se odtáhnout, ale nedovolil mi to. Prudce si bral, co bylo jeho a neptal se, jestli mu to chci dát. Když mě po chvíli pustil ze svého sevření, musel jsem si promnout čelist, aby mě přestala bolet. „Tenhle rozhovor si pamatuj Yasuo," zavrčel, ještě jednou mě prudce a drsně políbil a pak rychle odešel z místnosti.

❤️Ahojky zlatíčka!

Tahle kapitola vychází asi tak o dva měsíce dřív, než jsem plánovala... Ale tak nevadí!

Doufám že se vám kapitola líbila a dáte jí hlas.

Užívejte si poslední týden prázdnin a do další kapitoly se loučím!

sayonara (さよなら)❤️