𝙹𝚊𝚔𝚘 𝚟𝚕𝚌𝚒 𝚊 𝚘𝚟𝚎𝚌̌𝚔𝚢 [𝚢𝚊𝚘𝚒]

𝚇𝚇𝚇.

Atsuhi na můj jemný polibek odpověděl dost... náruživě. Naklonil jsem hlavu na stranu abych mu usnadnil přístup a tichounce zasténal. Všechno co se dneska událo a řeklo, jako by se vůbec nestalo, když jsem měl jeho rty na těch svých a jeho jazyk se zvolna probojoval do mé pusy.

Když se ode mě odtáhl, nesouhlasně jsem zaúpěl. Uchechtl se a jen změnil svou polohu, takže teď ležel vedle mě. Pak si mě zase přitáhl blíž a znovu spojil naše rty. Od chvíle, co jsem na začátku spojil naše rty jsem věděl, že tohle neskončí u jednoho nebo dvou polibků. A víte co? Bylo mi to jedno. Už jsem měl po krk toho, jak jsem se pořád ve všem držel zpátky. A tak jsem prostě ten blok v hlavě, který tadyto způsoboval zbořil. Což jsem měl patrné udělat už dávno.

Natáhl jsem ruce a nehty přejel po Atsuhiho vyrýsovaném břiše, za což jsem si vysloužil tiché zasténání. S očividným vypětím všech sil se ode mě odtáhl a zůstal na délku natažené paže. Chvíli jen pravidelně dýchal a pak se mi zadíval do očí.

„Yasuo, jestli nechceš dělat nic jiného, možná bys měl odejít. Protože doba kdy se ovládám se rychle krátí,“ vyrazil ze sebe zhrublým hlasem a já zvedl obočí.

„A co když chci dělat i něco jiného?“ zeptal jsem se tiše a on ztuhl na místě. Pak se na jeho tváři objevil neuvěřitelně hříšný úsměv a přitáhl si mě těsně k sobě.

„Pak bys měl rozhodně zůstat,“ zašeptal a znovu si přivlastnil mé rty. Po pár minutách mi přetáhl černé triko přes hlavu a nechal v něm uvězněné mé ruce nad hlavou.

„Atsuhi,“ zavrčel jsem a on se uchechtl, ale triko mi z rukou nesundal. Rty sjel na můj krk a pak na klíční kost, na které zanechal malinkou, sotva viditelnou značku. Zaklonil jsem hlavu a zasténal, čímž jsem mu svůj krk vydal zcela na milost.

„Jsi krásný. Víš to?“ zašeptal a já se na něj podíval. Byl nade mnou skloněný a zespoda se mi díval do očí. Usmál jsem se a konečně své ruce vysvobodil z látkového vězení. Prohrábl jsem mu vlasy a přitáhl si ho zpátky ke svým rtům.

„Já? Viděl jsi někdy sebe? Vypadáš jako nějaká podělaná socha antickýho boha,“ zamumlal jsem mu do rtů a on se krátce zasmál a rozvibroval mi tím všechny vnitřnosti. A srdce obzvlášť.

„Ty víš jak člověku složit kompliment,“ utrousil a já se na něj zakřenil. Atmosféra mezi námi se znovu změnila a jeho oči nabyly skoro stříbrný lesk.

„Určitě?“ zeptal se a já rychle přikývl. „Dobře,“ zamumlal a natáhl se po zapínání mých kalhot. Začal jsem dýchat mělce a on se zarazil. Když jsem se na něj zamračil uchechtl se a konečně vyhrál zápas s mým zipem. Během několika vteřin do mě vklouzl prsty a začal jimi pohybovat. Zasténal jsem a zaklonil hlavu. Jako deka se přese mě převalila vlna jeho feromonů a dostaly se mi do dýchacích cest. Cítil jsem jen jeho. Jen svého alfu. Jeho prsty se ode mě odtáhly a já se na něj zadíval. Na jeho tváři byl téměř euforický výraz.

„Bude to trochu bolet,“ zamumlal a já přikývl. Zhluboka se nadechl, opřel si své čelo o to moje a začal do mě pomalu pronikat. Trochu to bolelo, ale bolest se téměř okamžitě přetavila ve slast a já hrdelně zasténal. Když byl celý ve mně silně mě popadl za boky a zaryl do nich nehty. A přísahám, že to co následovalo nikdy nikomu nepovím. Ani Zice, ani Tiarovi a ani nikomu jinému. To by mě museli opít. A to hodně.

Když jsem cítil, že se blížím ke své hranici zastavil jsem ho a on se na mě podíval.

„Ublížil jsem ti?“ zeptal se, ale já zavrtěl hlavou. Zaměřil jsem se do svého nitra a okamžik na to vzduch mezi námi naplnila silná vůně mých feromonů, na což Atsuhi reagoval hrdelním zasténáním. Nadechl jsem se a zadíval se na něj. Zpod sevřených rtů mu vykukovaly špičky prodloužených špičáků a já se pousmál, protože můj čin měl kýžený účinek. Nesebral jsem dost odvahy na to promluvit a tak jsem jen zaklonil hlavu a naklonil jí trochu do strany. Čímž jsem mu dokonale odhalil to jedno určité místo na mém krku.

Slyšel jsem jak se mu zrychlil dech a kdybych se na něj podíval, patrně bych spatřil šokem zcela ochromeného alfu.

„Yasuo...“ začal tiše a chraplavě. Zavrtěl jsem hlavou a otočil jí tak, abych na něj viděl.

„Prosím,“ zamumlal jsem. Věděl jsem, že tohle slovo, v tomhle kontextu ho dostane. A měl jsem pravdu. Jeho zorničky se rozšířily a on se ke mně sklonil. Špičáky zůstaly viset asi pět centimetrů nad mým krkem.

„Prosím,“ zopakoval jsem tedy a on se zhluboka nadechl. Pohnul se ve mně přesně ve chvíli, kdy jeho ostré zuby pronikly kůží. Vykřikl jsem a vzepjal se proti němu. Čímž jsem jeho i sebe přehodil přes tu neviditelnou hranici. Po několika minutách se Atsuhi zvedl na lokty a zadíval se na mě. Pořád jsem byl značně otřesený z právě prožité slasti, ale jakmile jsem spatřil na jeho rtech svou krev, byl jsem zcela při smyslech.

„V pořádku?“ zeptal se tiše a krev se při pohybu jeho pusy zaleskla. Mimoděk jsem zvedl prsty ke svému krku a nahmatal místo, kde se teď vyjímal otisk jeho zubů. Na prstech mi ulpělo pár kapek vlastní krve. Až teď mi to naplno došlo. Už nikdy nebudu moct být s někým jiným. Už navždy budu muset být jen s ním. V tu chvíli jsem o tom tolik nepřemýšlel, ale...byla to dobrá volba? To jsem nevěděl jistě. Co jsem ale jistě věděl bylo, že to byla volba, která mě do konce mého života připoutala k muži, který se nade mnou skláněl a čekal na odpověď na svou otázku.

Přinutil jsem se roztáhnout rty do drobného a trochu přikývnout. Nevěřil jsem svým hlasivkám, že by v tuto chvíli zvládly něco jiného, než pouhý chrapot. Ještě chvíli mě obezřetně pozoroval, než se opatrně zvedl a zmizel v přilehlé koupelně, odkud se během chvilky ozvaly kapky vody dopadající na dno sprchy.

Zůstal jsem ležet sám na jeho velké posteli, zíral jsem do stropu, prsty jsem měl přitisknuté na malé rance na krku a... nemyslel jsem na nic. Tedy kromě milionu myšlenek, které se začaly motat v jeden velký chuchvalec zmatku. Možná jsem měl vážně raději zavolat Tiarovi...

Vím, že tahle kapitola v tuhle chvíli vypadá, že je dost o ničem ale věřte mi, do budoucna je docela dost důležitá.

Ale zatím jí můžete brát jen tak jako kapitolu na odreagování... Doufám, že se vám líbila.