Tommy dostal chemoterapii, pustili ho z nemocnice a doma klečel nad záchodem dýl než obvykle. Dělal jsem, co jsem mohl, abych vybalancoval školu, tuny učení, Tommyho s nekonečnými nevolnostmi a sebe samotného. Dva týdny jsem jezdil monotónně do školy a ze školy a celý zbytek dne jsem trávil doma s Tommym. V noci jsem nespal, abych mu mohl pomoct, když se mu udělalo špatně, když měl bolesti nebo se mu špatně dýchalo. Strniště, co rostlo na mé tváři, nevidělo žiletku hodně dlouho. Měl jsem tak nabitý rozvrh, že na nějaké holení nezbýval čas. Vypadal jsem celkem strhaně, soudě podle odrazu v zrcadle, do kterého jsem se díval. Sedm ráno, nikdo by neměl vstávat v tak nekřesťanskou hodinu. Poslední dobou jsem se v tuhle dobu střetával v koupelně s Tommym, který se raději ani nezvedal z podlahy. Naštěstí se mu včera udělalo líp a dneska se, místo studených kachliček, válel v posteli. Lhal bych, kdybych řekl, že toho nebylo dost. I na mě, i na něj – ale držel jsem se i za něj. Tommy potřeboval podporu a já mu hodlal dát všechno, co jsem mu viděl na očích.
Povzdechl jsem si a umyl si obličej studenou vodou. Když jsem pod dlaněmi cítil strniště, otřásl jsem se. Neměl jsem rád vousy – ani na sobě, ani na svých milencích. Milenci? Takové slovo jsem ani nikdy nepoužil. Únava ve mně probouzela vnitřního řečníka.
Vzal jsem pěnu na holení, žiletku a začal si holit obličej. Musel jsem vypadat jako člověk. Oholil jsem se a podíval se na mobil. Čtvrt na osm, 29. ledna. Oh. Je mi 19.
„Šťastné narozeniny, Adame," zamumlal jsem pro sebe a otřel si tváře. Hned se mi vrátil můj lidský obličej. Poupravil jsem si svůj náhrdelník, co jsem dostal od Tommyho. Doufal jsem, že mi nic nekoupí. Neměl moc peněz a nemusel je utrácet na mně, zvlášť ještě a oslavu toho, že jsem blíž hrobu.
Sešel jsem dolů do kuchyně. Škola mi začínala až v devět, takže mi zbývala nějaká hodina volna doma.
Zívl jsem si a začal si dělat kávu v kávovaru.
„Happy Birthday to you...!" zpěv sice nebyl hlasitý, ale stejně jsem skoro nadskočil leknutím. Pohotově jsem se otočil od kuchyňské linky. Viděl jsem dva viníky mého malého infarktu – Tommy a moje zlatá maminka. Oba tiše zpívali a smáli se na mě od ucha k uchu. Přejel jsem ty šašky pohledem a všiml si, že Tommy na stůl pokládá dort. Velké, růžové srdce. Soudě podle toho, jak zůstalo na některých místech kostrbaté z ořezávání, jsem usoudil, že ta krása je jejich výtvor. Založil jsem si ruce na hrudi a začal se potichu smát. Tommy na mě mrkl a hravě vyplázl jazyk, pak se začal taky zasekávat kvůli smíchu, ale společně s mamkou nakonec dozpívali. Vyčerpávající. Kdybych měl city, asi bych byl dojatý.
„Ach, můj synáček už je zase větší a dospělejší!" spráskla ruce dramaticky mamka a já zakroutil hlavou. Vzala můj obličej do dlaní a dala mi pusu na obě tváře. Nečekal jsem to a rozesmál jsem se ještě víc.
„Mami, nedělej mi ostudu, už jsem velký a dospělý!" utahoval jsem si z ní.
„Pro mě budeš vždycky malé děťátko," pohladila mě po tváři a pak mlaskla: „a už tě nechám Tommymu, jenom jsem si tě taky chtěla užít, než si tě zas převezme."
Odešla s úsměvem někam dál a nastoupil ke mně můj milý přítel.
„Hm, prý dneska jeden krásný mladý muž slaví devatenáctiny," řekl a lišácky se ušklíbl. Podíval jsem se na něj podobným hravým pohledem a přitáhl ho za pas k sobě.
„A jeden krásný mladý muž by rád věděl, proč druhý krásný mladý muž peče dorty místo toho, aby odpočíval?" zeptal jsem se blízko jeho rtů a on zatřásl hlavou na znak, že se mi vysmívá. Jemně jsem ho kousl do spodního rtu a políbil ho. Rukama sjel po mých zádech dolů a nenápadně mi položil dlaně na zadek. Usmál jsem se uprostřed polibku. Když se odtáhl, nevinně zamrkal a vzal moji ruku, aby mi pogratuloval k tomu, že jsem zas o rok starší. A rozhodl se mi popřát stylem je mi deset.
„Tak, všechno nejlepší, hodně štěstí a zdraví, hodně lásky, které samozřejmě máš až nadmíru. Nějakého pěkného kluka," volnou rukou ukázal na sebe a já skoro vyprskl smíchy, jak moc dětsky u toho vypadal, „a taky dost peněz a úspěchů v životě."
„Oh, díky," přikyvoval jsem a zadržoval smích. Tommy se u celé gratulace tvářil, jak kdyby mi přál k desátým narozeninám ve školní družině. Trochu zvážněl a stiskl moji ruku.
„A mezi náma, taky hodně..." přejel mě svůdně očima a já se se širokým úsměvem kousl do rtu. Věnoval mi ještě jednu malou pusu a já mu ji oplatil. Pak mě nechal, abych si prohlédl úchvatný výtvor, co přede mě předložili jakožto můj narozeninový dort.
„Původně jsme plánovali, že uděláme místo tvaru srdce spíš dvě prsa, ale pak jsem si řekla, že je to na mě moc složité," přiznala se mamka a společně s Tommym se pobaveně zasmáli. Podíval jsem se na ně oba a zakroutil hlavou. Pak jsem se vrátil k dech beroucímu dortu. Psalo se na něm pár slov, bílým krémem: (sladkých) 19, velký kluk <3, milujeme tě, happy b-day MITCHIE a na kraji snad i pokus o malbu... motorky. Vypadala spíš jako pokřivené kolo, ale stejně jsem nad tím musel uchechtnout.
„Děkuju," znovu jsem zvedl pohled ke dvojce cukrářů, „za nejhezčí dort, co jsem kdy dostal."
Mamka dloubla loktem Tommyho do žeber a plácli si spolu jak dva kamarádi. Nestačil jsem se divit.
„A teď, koho proboha napadlo udělat dort ve tvaru prsou?" vyzvídal jsem. Stačila chvilka a mamčina lehce zvednutá ruka ji prozradila. Nechápavě jsem se na ně oba zadíval, ale úsměv mi stále nepadal ze rtů. Vzal jsem si snídani společně s mamkou a Tommym. Nepředpokládal jsem, že budu svoje devatenáctiny trávit zrovna s ní, ale nestěžoval jsem si. Nějakou chvíli jsme seděli a povídali si o blbostech, správný small talk. Najednou se objevil další člen naší velké rodiny – Ashley. Tommy zmlkl a celá situace se najednou stala víc nepříjemná. Ashley nás všechny sjela nepříjemným pohledem, který se ale po ránu dal očekávat a možná i odpustit.
„Dobré ráno?" zamumlala nejistě a odešla k ledničce, aby si udělala cereálie. Jediný, kdo jí odpověděl, byla mamka. Tommy mě pod stolem chytil za stehno, jako vždycky, když se něco dělo.
Najednou přišla ke stolu, položila menší krabici přede mě a vyžvýkla: „Vše nej." Pak sebrala misku s cereáliemi a rychlým krokem se odebrala zpět nahoru po schodech. Všichni jsme překvapeně hleděli na krabici.
Pokrčil jsem rameny a řečnicky pronesl: „Snad to bude bomba." Poté jsem se pustil do rozbalování. Vytáhl jsem hrnek. Při bližším prozkoumání mi do očí začal bít velký tučný nápis Best Brother Ever. Na jednu stranu se mi líbil její smysl pro sarkasmus, na druhou stranu jsem netušil, co má tohle jako znamenat.
„Nejlepší bratr?" divil se Tommy.
„Nevidíš ho snad ve mně?" osočil jsem se na něj. Oba jsme pak propukli ve stejnou chvíli do smíchu.
Ještě chvíli jsem s nimi poseděl, ale čas se mi krátil a já se musel připravovat do ústavu – aneb střední školy. Při pohledu na hodiny mě zamrazilo; už teď jsem lítal v problémech a zbývalo mi jen pár minut, abych vyrazil, jinak přijdu sakra pozdě.
„Shit, musím jít," vstal jsem pohotově a vtiskl Tommymu pusu na čelo, „mějte se."
***
Vrátil jsem se ze školy sice až navečer, ale s dobrým pocitem. Překvapivě jsem neprojel dnešní testy. Vlastně jsem se ohledně nich cítil celkem optimisticky. Měl jsem dobrý den. Nasral mě jenom Shawn při tréninku, protože se choval jako největší idiot, jako vždycky, ale jinak se mi celkem dařilo.
Jen, co jsem vešel do mého pokoje, čekalo mě další překvapení. Tommy měl puštěnou hudbu z devadesátek a dělal si soukromou párty u mě v pokoji.
„... boom, I want you in my room, let's spend the night together!" zpíval si z plných plic, nebo alespoň tak, jak mu to jeho momentální stav dovoloval. Zavřel jsem za sebou dveře a povytáhl obočí v překvapeném výrazu. Nechal jsem ho si užívat cokoliv, co právě předváděl. Šel jsem ke stolu a začal si vybalovat věci z tašky. Dostali jsme nějakou matiku a já ji musel dodělat na další den.
„Together in my room-..." polovinu věty ještě stihl zazpívat, ale když si mě všiml, zahanbeně přestal.
Široce jsem se usmál: „Nenech se rušit, já si jenom sednu ke stolu a udělám matiku." Chystal jsem se převléknout z košile a těsných kalhot do něčeho pohodlnějšího, ale Tommy mě při mojí cestě ke skříni zachytil. Zrovna začalo hrát Livin' La Vida Loca. Nestihl jsem se ani vzpamatovat a táhl mě doprostřed pokoje, jako na provizorní parket. Začal se přede mnou improvizovaně všelijak vrtět a já se připojil. Najednou jsme si soukromou párty dělali oba, skákali jsme po pokoji a zpívali u toho.
Vyčerpalo nás to až tak, že jsme oba skončili na posteli. Mě teda tanec porazil o něco dřív, díky mým probdělým nocím, ale i Tommy si vzápětí lehl ke mně. Slyšel jsem, jak chytá dech.
„Vypadáš mnohem líp než před pár dny. Neuvažoval jsi o tom, že bys šel do školy?" nahodil jsem.
„Huh," nadechl se, aby mi mohl odpovědět.
„Kdo jsi najednou ty, vzorný student?"
Místo odpovědi jsem vyskočil z postele a začal ho tahat na nohy.
*Tommy
„Vstávej, boyfriende!" pobídl mě. Na tváři se mi formoval malý úsměv, který ale hned pominul.
„Jdeme se učit," prohlásil odhodlaně, „uděláme spolu nějakou matiku, biologii a francouzštinu. Chyběls nějakou dobu a musíš se chytit. Už ses vyřádil, jak jsem slyšel, a já musím teď něco dopsat, takže zabiju dvě mouchy jednou ranou." Čekal jsem, že za mnou přileze zpátky na postel a dá mi alespoň pusu, ale on nic.
Jednoduše jsem ho odmítl: „Já ne, já školu nepotřebuju. Slyšel jsi, co jsem ti říkal v nemocnici, že? Nelepším se, vlastně to se mnou jde ke dnu. Nepotřebuju školu, stejně to k ničemu nevede." Viděl jsem, jak Adamův nadšený výraz klesl. Tolik do naší dobré nálady. Raději jsem upřel pohled na strop.
„Nevím o tom, že bych se tě ptal," řekl pochybovačným tónem. Zněl naštvaně, jeho nálada se rychle změnila.
Otráveně jsem vydechl a protočil oči. „Nemám zájem."
„Dneska děláme matiku, biologii a francouzštinu," zopakoval důrazně. Dokonce i vypnul hudbu. Situace gradovala. Já mu na to znovu zopakoval svoji odpověď: „Říkal jsem ti, že nemám zájem."
Mluvil klidněji, ale stejně se se mnou začal hádat: „A já jsem říkal, že jsem se tě neptal, jestli máš zájem, nebo ne. Nebudu se dívat, jak sereš na svoji budoucnost, Tommy. Co říkají doktoři, je jedna věc, ale neznamená to, že bys měl-"
Během chvíle mě svými kecy o škole a učení pěkně vytočil.
„Nech toho! Chtěl jsem po tobě snad něco o budoucnosti, nebo něco o škole? Ne, stejně je mi to k ničemu, tak proč..." vyjel jsem na něj, ale když jsem se zvedl, abych na něj viděl, hned mě moje podrážděnost přešla.
Pomalu si rozepínal knoflíky košile a s pohledem upřeným do mých očí se zeptal: „Cos říkal, love? Pokračuj."
„Umh, nic, já," zakoktal jsem se, „co to děláš?"
„Mám pro tebe malou nabídku," najednou se mě snažil svádět, „Za učivo, co se naučíš na test, si svléknu kus oblečení. Chci pro tebe jenom to nejlepší, a pokud potřebuješ motivaci, jsem pro."
„Svlékni se hned a pojďme to dělat místo učení," nabídl jsem přímo a on se pousmál, ale zakroutil hlavou jako nesouhlas.
„To neplatí, ale dobře, nabídnu ti něco atraktivnějšího. Nechám tebe, abys mě svlékal, když se začneš učit," skončil s rozepínáním košile, když už mu zbývaly poslední tři knoflíky.
„A dostanu pusu?" položil jsem otázku zrovna, když přišel znovu k posteli. Posadil jsem se a spustil nohy dolů na zem. Můj pohled směřoval jako první do jeho tváře, jen proto, abych viděl hravý úšklebek na jeho rtech. Ruce mi vyjely nahoru po jeho stehnech až ke zbytku zapínání košile. Hned při střetu mých prstů s knoflíkem mě zastavil.
„Ne, žádné svlékání a žádné polibky, dokud nebudu mít jistotu, že se chytíš učení."
„Naučím se, cokoliv chceš," hodil jsem na něj prosebný pohled, a i když věděl, co po něm chci, stejně se na mě jenom hravě pousmál a nedal mi to.
„Budeš se věnovat látce? Mám narozeniny: přeju si, abys prošel," řekl upřímně, „rád bych ti pomohl, protože na mě samotného se sbíhá ředitelství a nechci, abys řešil to, co řeším já."
„Máš problémy ve škole?" zeptal jsem se. Nezmínil se.
„Nechci to řešit, je to banalita," vydechl a pohladil mě po tváři, „budeš se soustředit na učení?"
„Slibuju," slíbil jsem bezmyšlenkovitě, „promiň, že jsem na tebe vyjel."
„Opravdu? Víš, jaký mám názor na sliby," ujišťoval se.
„Slibuju, baby boy." Trochu jsem na něj vyplázl jazyk. Na to ode mě odstoupil a za ruce mě vytáhl tak, abych před ním stál.
„Neříkej mi baby boy," zaprotestoval naoko.
„Zbožňuješ to," odporoval jsem mu s úsměvem. Na to mě chytil za ramena, vyměnil si se mnou místa a než jsem se vzpamatoval, přitiskl mě ke zdi. Rukama jsem mu vjel pod rozepnutou košili a dotkl se jeho holých boků a zad. Cítil jsem, jak mu na chvíli naskočila husí kůže. Adam mi prsty přejel po tváři a pak mi na rty vtiskl dětskou pusu.
„Tomu říkáš polibek? Adame!" Štípl jsem ho.
„Au! Tomu říkáš dobrý přítel?" vrátil mi moji poznámku.
„Omluvil bych se, kdybys mě políbil," mrkl jsem na něj a on se zasmál.
„Manipulativní mrcho," zašeptal a kousl mě do rtu. Pak mě konečně pořádně políbil, jazykem se otřel o můj a já jsem ucítil svoje srdce zrychlit. Nenápadně jsem se vymanil spod jeho košile a místo toho mu položil dlaně na zadek. Stihl jsem ho stisknout, než se usmál do polibku a svýma rukama přesunul ty moje víc nahoru. Pak se odtáhl, olízl si ret a zavrtěl hlavou.
„Chceš až moc na to, kolik ti toho nabízím. Slíbils, že se budeš soustředit na učení, tak jdi na to," popohnal mě. Chytil mě zezadu krku a dostrkal mě až k židli, na kterou mě i přes moje fňuknutí usadil.
„Nesnášel jsi školu, co se s tebou najednou stalo?!" protestoval jsem. Ohnul se na zem pro další učebnice z tašky a já v tom zahlédl svoji další příležitost položit svoje nenechavé ruce na moje oblíbené místo. Bohužel se narovnal moc rychle, tak mi zbyl jenom pohled.
„Jsi posedlý," zasmál se mi, když mu došlo, že se pořád dívám po jeho zadku.
Pokrčil jsem rameny a frustrovaně vydechl: „Obdivuju tvoje křivky, nemůžeš mě soudit!"
„Nemůžu? Soudím tě už od první třídy," podotkl a otevřel přede mnou sešit matiky, „začneme matikou."
***
„Ne, tady máš chybu. Soustřeď se na to, co ti říkám. Má ti vyjít graf. Musíš vydělit tohle, vidíš to?" Zakroužkoval mi tužkou nějaká čísla v sešitě.
„Vidím," přikývl jsem.
„Tímhle. A dosadit výsledek do..."
Svraštil obočí: „Kde máš ten zbytek?"
„Tohle je celý příklad, ne?" špitl jsem nevinně. Věnoval mi přísný pohled.
„Chybí ti polovina příkladu, trávíme nad tím už dvě hodiny a sedmnáct minut přesně a dole je zatím jenom moje košile," postěžoval si a opřel si čelo o ruku. Bezradně se díval na můj výpočet v sešitě. „Zkusím to znovu," odhodlal jsem se. Snaží se kvůli mně, tak ho přece nezklamu tím, že jsem hloupý. „Opiš si zadání z další strany," vydechl bezradně a otočil se tak, že se zadkem opíral o kraj stolu. Založil si ruce na odhalené hrudi a díval se do prázdna.
Nemohl jsem si pomoct. Místo sešitu můj pohled sklouzl k němu.
„Hm? Potřebuješ s něčím pomoct?" sklopil ke mně zrak. Zakroutil jsem hlavou.
„Jenom jsem ti chtěl říct, že děkuju. Víš, za tohle všechno. A ještě jednou promiň, že jsem na tebe byl protivný."
„Nemusíš děkovat," věnoval mi jeden ze svých andělských úsměvů, „a nic se nestalo. Někdy potřebuje člověk nakopnout, i když se mu nechce. Máš s tím zkušenosti, obzvlášť se mnou."
Nadechl jsem se a vrátil se k učení. Mezi počítáním jsem prohodil větu, kterou bych mu chtěl říkat pořád: „Hrozně moc tě miluju."
„To bys sakra měl," řekl ironicky.
„Já tebe taky. Jinak bych tu nestál a nesvlékal se pro tvoje vzdělání," dodal. Odkašlal jsem si a rozhodl se ani nepokračovat v úloze v sešitě.
„Víš, ty máš narozeniny," otočil jsem se na židli a zvedl k němu zrak, „a je to asi divné, ale já mám přání."
Zvedl obočí a zaujatě se zeptal: „Máš přání?"
„Chci, abys mě šukal tak, že nebudu moct dýchat," přiznal jsem se. Neodvážil jsem se mu po takovém prohlášení podívat do očí. Přemohl mě stud. Zaslechl jsem těžký nádech a výdech z jeho strany. Neodpověděl. Sebral se a během pár vteřin zmizel za dveřmi. Nechápavě jsem se za ním podíval a sledoval, jak odchází. Zavřel za sebou a nechal mě a moje učení v pokoji.
„Jsi v pohodě?!" zvýšil jsem hlas.
„Jo," hlesl. Naštěstí jsme po sobě mohli křičet, nikdo jiný totiž nebyl doma. Počkal jsem asi deset. Přišlo mi zvláštní, že pořád nejde. Neslyšel jsem ani splachování záchodu, ani puštěnou vodu. Co tam dělá? Má se mnou probírat tu jeho matiku a najednou dezertuje z vojny? Zvedl jsem se od stolu a vyrazil ke koupelnovým dveřím.
Zaklepal jsem s otázkou: „Můžu dovnitř?"
„Dej mi chvilku, jenom... to tu dám do pořádku. Vrať se k učení," odpověděl mi. Nahého jsem ho viděl, na záchodě několikrát taky, nic hrozného to být nemůže. Bez varování jsem vstoupil do koupelny. Našel jsem Adama, jak se opírá o umyvadlo a dívá se dolů. Když zvedl pohled, všiml si mého odrazu v zrcadle.
„To jsem tě tak překvapil tím, co jsem řekl?" zeptal jsem se pobaveně a přišel blíž k němu.
Chvíli se rozhodoval a poté odpověděl: „Jo, dá se to tak říct."
Stoupl jsem si vedle něj a za bradu si ho přitáhl k sobě pro polibek. Koutkem oka jsem zahlédl, jak se celý natlačil na umyvadlo. Vydechl mi do rtů.
Znovu jsem se pobaveně zeptal: „Co je, Adame? Došlo ti, že mě chceš šukat tak, abych nemohl dýchat?"
„Jsem v pohodě, jdi," odvětil jednoduše a stál ve stále stejné pozici.
„Pojď taky, potřebuju, abys mě kontroloval," pobídl jsem ho. Odmítal jít.
„Co se ti stalo tak hrozného, že se nehneš? Známe se dvanáct let, jestli sis dal třeba buttplug a teď kvůli němu nemůžeš chodit, nebude mi to divné."
„Jdi se učit, jsem v pohodě," přitvrdil.
„Jsi tak extra," řekl jsem pro sebe a začal ho líbat. Ať chtěl, nebo nechtěl, musel se odtrhnout od umyvadla a otočit se, jinak by si asi vykroutil krk. Natiskl jsem se na něj co nejblíž a stoupl si na špičky, aby se nemusel sklánět.
„Tohle je tvůj problém?" promluvil jsem mu do rtů a sjel dlaní na jeho rozkrok, o který jsem se otřel. Jednou větou jsem si ho dokázal omotat okolo prstu. Fakt jsem ho musel přitahovat.
„Já nevím, fuck, předtím jsem to měl pod kontrolou, já-" řekl rozpačitě, „nechtěl jsem tě rozptylovat, alespoň do té doby, než naplníš svoji část dohody."
„Jsi roztomilý s tou falešnou poctivostí," poškádlil jsem ho a hýbl dlaní nahoru a dolů.
„Nemůžeme, Tommy," tvrdil jednu věc, ale pohnul se proti mojí ruce, což mi řeklo věc druhou. Těsné kalhoty, co měl na sobě, mu musely poskytovat přinejmenším zajímavý zážitek.
„Nedělali jsme to dlouho, hm? Kvůli nemocnici a jak mi každou chvíli není dobře a ty pak taky nemáš čas... hm, chybím ti, co?" Neodpustil jsem si trochu rýpání. Držel jsem si polonahého Adama těsně u sebe, aby se nemohl urazit a utéct.
„Přestaň si se mnou hrát," zkusil být drsný. Pořád jsem se neměl k ničemu jinému než k přejíždění dlaní přes kalhoty.
„Jo, drsňáku? Co uděláš?" políbil jsem ho zespodu na čelist. Vydechl a trochu zaklonil hlavu.
„Tommy, já nevím, jak moc jsem připravený-" Oh. Myslel si, že i přes to, co jsem řekl, chci být nahoře. Přerušil jsem ho.
„Říkal jsi, že až mě budeš šukat, nesednu si tři dny," stiskl jsem ho a hned zase povolil, „a klidně můžeš, ale rád bych si sedl alespoň pozítří."
„Jsi si jistý? Nechtěl bych dělat něco proti-" řekl absolutně vážně, ale místo odpovědi dostal jen velkou pusu. Líbal jsem ho a táhl ho zpátky do pokoje. Na rozdíl od něj jsem zamkl dveře, protože jsem nechtěl čelit dalšímu setkání s jeho matkou hned po aktu.
Adam po malém postrčení spadl zády na postel a já vylezl nad něj. Dotýkal jsem se jeho horké hrudě pokryté tetováním, jemná kůže pod mými prsty mi přinášela hrozně uspokojivý pocit. Věřil jsem mu. Musel být můj první ve všech směrech. Ke všemu měl narozeniny a já se pro něj připravoval jak nikdy. Šikovně jsem rozepl jeho kalhoty a zajel rukou pod ně. Adam na nic nečekal a začal svlékat i mě. Samozřejmě jsem si všechno připravil dopředu, takže jsem se mohl rychle natáhnout pro potřebné pomůcky a hned se vrátit k Adamovi. Moje tričko letělo na zem dřív, než jsem se nadál a zbytek oblečení nás obou ho následoval.
Adam mi přišel hladový, líbal mě a kousal mě do kůže dravě, ale jemně. Chtěl mě možná i víc, než při našem úplně prvním sexu. Zasloužil si, abych se o něj postaral. On se o mě staral celou tu dobu, zasloužil si chvíli oddechu. Klečel jsem obkročmo nad ním, on seděl a líbal mě všude, kam dosáhl – čelist, krk, klíční kosti, hruď. Do toho rukou aktivně pracoval mezi mýma nohama. Proplétal jsem prsty jeho světlými vlasy a chvíli ho nechal mě obdařovat polibky, než jsem ho od sebe odstrčil. Trochu nerozuměl, viděl jsem, jak se zděsil, že mu zase řeknu ne. Věnoval jsem mu ujišťující úsměv a položil ho na záda.
„Tak dobře se o mě staráš a vidím, jak jsi unavený," pohladil jsem ho po tváři, „tak to teď nech na mně, postarám se o tebe."
Naklonil jsem se zároveň s ním, on nechal ruce na mých bocích, po kterých přejížděl. Cítil jsem se díky němu hrozně atraktivně a sebevědomě. Vyměnili jsme si role - chvíli jsme se zase líbali, než jsem sjel k jeho krku a hrudi. Cítil jsem velké dlaně, jak mě hladí všude, kam dosáhl. Jazykem jsem přejel přes jeho bradavku s piercingem. Můj oblíbený piercing na něm. Zvedl jsem zrak k Adamovi a zatahal za studený kov zuby. Slyšel jsem ho potichu vydechnout, nečekal ode mě takovou akci. Potěšeně jsem se usmál a pokračoval jazykem přes vyrýsované břicho až k podbřišku. Chytil jsem jeho penis do dlaně a ještě párkrát po něm přejel. Pak jsem polkl, odhodlal se a vzal ho do pusy. Pomáhal jsem si rukou, ale na můj první blowjob v životě jsem se cítil dost optimisticky. Adam se nedržel zpátky, zavzdychal jak pornoherec. Vsunul prsty do mých vlasů, ale netlačil mi na hlavu, naštěstí. Volnou rukou jsem mu přejel po břiše, jeho svaly se stáhly.
„Ah- fuck, Tommy," zanadával si pro sebe a mě to ještě víc popohnalo k další akci. Hodlal jsem ho přivést k úplnému okraji. Pořádně jsem se nadechl nosem a zrychlil pohyby hlavy i ruky. Sem tam jsem stáhl tváře k sobě v domněnce, že se Adam začne cítit ještě líp. Měl jsem ho naprosto omotaného okolo prstu, soudě podle mého pohledu nahoru. Zatínal a povoloval svaly, tiše nadával, měl zavřené oči a prvně se držel mých vlasů. Možná chtěl zatlačit moji hlavu dolů a přirazit mi až do krku, upřímně na to vypadal, ale ovládal se. Měl můj obdiv, já bych to asi nevydržel. Těšilo mě, že si to užíval, ale chtěl jsem mu dát víc. Nikdy by se mi při jeho velikosti nepovedl deepthroat, ale hlouběji jsem ho dostat mohl. Trochu mi začaly slzet oči, ale nic, co bych nemohl schovat. Adam se prohnul v zádech a ostře se nadechl. Nesmírně pomalu jsem jel zpátky ke špičce, abych ho trochu poškádlil. Musel jsem si užít, že mám pro jednou navrch. Odtáhl jsem se úplně a pokračoval jenom rukou. Po chvíli jsem přidal jazyk. Přejel jsem jím po špičce a zatlačil na ni palcem. Konečně jsem měl šanci si Adama prohlédnout pořádně. Kousal se do rtu a očividně zadržoval všechny zvuky. Náhle vydechl: „Tommy-"
Olízl jsem si rty a ještě párkrát po něm přejel rukou.
„Ještě ne," oznámil jsem mu. Neměl moc na výběr, než mě poslechnout. Adam mě chytil za paže a vytáhl mě zpátky k sobě. Jeho tváře měly můj odteď nejoblíbenější odstín červené a pár vlasů se mu přilepilo na čelo. Zvedala se mu hruď z toho, jak rychle dýchal.
„Fuck, po tomhle budu potřebovat nejmíň dvě cigarety," zamumlal a já ho praštil do paže. Zasmál se a převalil mě pod sebe. Viděl jsem, jak bere lubrikant a pokrývá si s ním několik prstů. Nasucho jsem polkl a nechal ho, aby mi roztáhl nohy od sebe.
„Nemusíš být nervózní," ujistil mě, „nebude to bolet." Věděl jsem to, Adam měl nespočet zkušeností. Nemusel jsem se bát, ale stejně: bál jsem se? Ano.
Ve stejný moment, co do mě zasunul první prst, mě znovu začal líbat, aby mě zaměstnal. Chytil jsem se jeho ramen, a když po několika minutách přidal druhý, pořádně jsem je stiskl. Všechno nešlo přesně podle plánu, protože přece jen jsem se o něj chtěl starat tentokrát já, ale užívali jsme si to oba.
Dopracovali jsme se ke třem prstům, i když jsem mu při dvou usilovně tvrdil, jak jsem připravený. Dával si záležet. Dotýkal se mě nesmírně opatrně, jako bych se mu měl rozpadnout pod rukama. Zase mi bušilo srdce jako o závod, tentokrát ne proto, že bych byl nervózní, ale protože jsem se nemohl dočkat. Zatlačil prsty hluboko a ohnul je ve správném úhlu. Trefil se do místa, které jsem pomalu ani nevěděl, že mám. Hodil jsem hlavou dozadu a tím se odtrhl od Adamových rtů. Držel jsem se jako ramen, jako by na tom závisel můj život. Slyšel jsem jeho tichý smích. „Myslím, že jsi připravený," konstatoval tiše. Vytáhl ze mě prsty a mě najednou přepadl pocit prázdnoty. Rozhodně ne tak příjemný. Pohotově jsem se sebral a natáhl se pro kondom. Adam a jeho šikovné prsty ho samozřejmě sebrali rychleji. Nasunul si ho a znovu se vrhl na mě.
„Ne," zastavil jsem ho. Skoro začal blednout v obličeji. Chtělo se mi zasmát, protože chudáček, způsobil jsem mu tím předešlým odpíráním sexu takové trauma.
„Lehni si na záda," nakázal jsem. Bez odporování mi vyhověl a klidně si lehl na záda. Zhluboka jsem se nadechl a vylezl si na něj. Naposledy jsem ho políbil a nechal jeho ruce, aby chytly moje boky. Nasměroval jsem ho do sebe a pomalu se pouštěl dolů. Odhodil jsem si vlasy z obličeje a zaklonil hlavu. Oh Bože.
„Je to dobré?" ptal se starostlivě a stiskl moje boky. Trhaně jsem vzdechl; snad si nemyslel, že jsem ve stavu, kdy odpovím. Znovu jsem se zvedl, cítil jsem, jak mi silné paže pomáhají. Když jsem se konečně přemohl k otevření očí, Adam mě sledoval. Očividně měl sám problém udržet oči otevřené, ale stejně kontroloval, jestli já se cítím dobře. Začal jsem pohybovat pánví, dělal jsem všechno, co mi přišlo přirozené. Opřel jsem se dlaněmi o Adamův hrudník a nasadil si celkem slušné tempo – soudě podle jeho výrazu plného slasti. Hučelo mi v uších a horká krev mi proudila celým tělem. Jenom minutka mojí jízdy dostala Adama do takového stavu, kdy jsem cítil, že zítra budu mít na bocích modřiny. Celou místnost pokrývalo známé vlhko a já měl seshora dechberoucí výhled na tu krásu pode mnou. Skousl jsem svůj vlastní ret a díval se, kam ho přivádím. Sám jsem se blížil k vrcholu, ale chtěl jsem vydržet kvůli němu. Jako by to poznal, začal přejíždět rukou po mém stehnu, až se dostal mezi ně. Ze všech sil jsem se držel, ale všechno se mi zdálo tak příjemné a dobré, že i kdybych se roztrhal, nemohl jsem se udržet dlouho. „Adame, oddělej ruku," řekl jsem jedním dechem. Byl jsem blízko. „Dobře," odpověděl jednoduše, tak moc v extázi, že zapomněl, jak se formuje věta, „já taky." Pokusil jsem se stáhnout, abych mu urychlil orgasmus. Povedlo se. Adam naposledy vzdechl, jinak, než předtím a cítil jsem, jak ve mně pulzoval. Vidět ho takhle mě převrhlo přes okraj a sám jsem se s těžkým výdechem udělal na jeho břicho. K mé smůle mi povolily ruce a já si nedobrovolně lehl celým tělem na Adama. Měkké rty vtiskly malou pusu na můj spánek, ale moje mysl cestovala někde daleko v příjemném, teplém pocitu na to, aby vymyslela nějakou odpověď.
Když jsme se po pár vteřinách sebrali, Adam přejel prsty po mých stehnech a já se pomalu, ale jistě, zvedl. Sesedl jsem vedle něj na postel a hned mě zasáhl zajímavý pocit v mých zadních partiích.
„Fuck, právě jsem měl nejlepší sex svého života."
„Všechno nejlepší," popřál jsem mu znova. Z druhé strany se ozvalo tiché uchechtnutí a tiché díky.
„Bolí tě něco?" zajímal se. Podal kapesníky a uklidil všechno, co jsme napáchali.
„Ne, je to – přežiju to. Takový... nový pocit," vymumlal jsem, stále neschopný přemýšlet. Padl jsem vysíleně vedle Adama. Chvíli jsme se na sebe beze slov dívali, nazí a zpocení. Nemohl jsem z něj spustit oči. Zaujaly mě rudé rty, které si očividně skoro rozkousal. Všechny malé pihy na jeho tvářích mě hrozně přitahovaly, přišly mi na něm strašně unikátní. Ve hře jsem nikdy neměl štěstí, ale v lásce rovnou jackpot. Skóroval jsem. Měl jsem tak krásného přítele, že jsem si sám záviděl.
„Tommy?" oslovil mě najednou vážně. Lekl jsem se, co z něj vyleze. Kývl jsem hlavou, ať mi řekne, co má na srdci.
„Kde je moje tetování?"
Pobaveně jsem se usmál: „Co tím myslíš, kde je tvoje tetování?"
„Viděl jsem tetování ode mě na tvých žebrech, ale kde je moje tetování? Jednou jsi mi napsal, že jsem s tebou spojený, protože máme společnou kérku. Tak kde?" objasnil. Zavřel jsem oči a srdce se mi roztopilo. Sladký Mitchie, ani si nepamatuje, co jsme na té silvestrovské party dělali. „Na zadku. Máš tam napsané: mine." Adam zahanbeně zavřel oči a chvíli mlčel, s úsměvem na rtech, se kterým bojoval.
„Jak moc opilý jsem byl?"
„Pokoušel ses mě sbalit a pak sis domyslel, že jsme manželé. Pak jsi na mě zařval něco, jakože si chceš pořídit dítě a... pak jsi mi řekl, ať z tebe slezu, že máš přítele? A nakonec jsi přirovnal sex k hranolkám s kečupem. Jo, takže asi nějak tak," připomněl jsem mu. Zakroutil hlavou a smál se sám sobě. Nakazil mě svým smíchem a brzo jsme se smáli oba. Nenápadně jsem se přisunul blíž k němu a on mě nabral svojí velkou paží. Položil jsem se na jeho hruď.
„Dělám takovou ostudu, fuck," promluvil po chvíli, „musíš mě milovat." Přikývl jsem.
„Chtěl bych, aby ses ke mně choval i ve škole tak, jak na tom večírku."
„Love, víš, že-"
„Já vím." Byla to jenom hloupá myšlenka, která mi v momentě proletěla hlavou, a já ji řekl nahlas. Upřímně, chtěl jsem, aby se za mě nestyděl. Abych ho mohl chytit za ruku, abych se s ním mohl alespoň bavit bez posměšků ostatních – nebo spíš, aby se k tomu všemu konečně odhodlal Adam. „Vím, že jsem tohle a ty jsi ty a prostě se se mnou nemůžeš ukázat," zopakoval jsem známou písničku, „ale čeho se vlastně bojíš? Že si tě podají tak, jako mě? Že budeš za odpad, protože proboha, chodíš s nemocným chudákem Ratliffem."
„Nemluv tak o sobě," napomenul mě. Setkal jsem se s jeho přísnýma očima. Dával mi ten jeho přeslavný strašidelný pohled. Ten na mě dávno neplatí, lásko.
„Ty víš, jak to myslím. Nevyhýbej se odpovědi." Odvrátil pohled někam jinam a povzdychl si. Mrzelo mě, že jsem nebyl lepší a že se za mě musel stydět.
„Já," vyhrkl, „nebojím se."
Nakrčil jsem obočí a podíval se na něj pořádně: „Tak proč mě ve škole třeba nechytíš za ruku? Protože nechceš skončit jako já? Zbitý?"
„Tommy," vyslovil důležitě moje jméno, „nebavme se o tom, -"
Utnul jsem ho: „Ne. Budeme se o tom bavit, protože jsi mi právě dal zážitek mého života a sám jsem strašně hrdý na to, že spolu jsme. Je mi líto, že ty to tak nevidíš."
„Víš, jaké výhody má moje postavení na škole? Je to tam jak hierarchie," vysvětlil a já protočil očima. Viděl jsem, jak mě Adam chce napomenout.
„Jistě, pane králi, vaše postavení je určitě úctyhodné," popichoval jsem ho a poplácal ho po hrudi, „ale my poddaní bychom rádi chytli svoje milované muže a vlepili jim velkou pusu."
„Love," naléhal, „neber to tak, že bych se za tebe styděl. Ale já - nejsem připravený vypadnout z fotbalu – a to si piš, že mě vyhodí, jakmile se rozkřikne, že chodím s klukem. A je mi to líto. Nevzal jsem tě ani na ples, a to jsem sakra měl, protože bych měl to nejlepší rande. To mě štve ještě víc, ale prostě nemůžu. Ztratím všechno."
Rozhodně mi rvalo srdce, že jsme, kdo jsme, jen mezi čtyřmi stěnami, v bezpečí jeho domu. Ale rozuměl jsem mu, nemohl jsem mu nic vyčítat. Odpustil bych mu cokoliv.
„Okay," špitl jsem a prohrábl mu vlasy s malým úsměvem, „jenom jsem to zkusil, nechtěl jsem kazit náladu."
„Fuck," zanadával a pevně mě objal. Cítil jsem jeho zvedající se hruď a břicho pod sebou, když jsem ho objímal. Políbil mě, na dlouho a s citem. Někdy jsem si přál, aby se věci staly jinak, abych neonemocněl, aby Adam nemusel držet svoji reputaci... ale nikdy bychom neskončili spolu, kdyby se změnil jenom malý detail v minulosti.
„Jsi skvělý," řekl tím nejsladším hlasem a jemně sevřel moje tváře v dlaních, „ten nejlepší." Dal mi pusu na čelo a já spokojeně vydechl. „Každopádně, musíme dodělat tu matiku, kterou jsme nedokončili-"
„Oh, mlč!" dotčeně jsem ho praštil do ruky a Adam znova ukázal jeden ze svých andělských úsměvů. Zamiloval jsem se znovu a znovu, pokaždé, když se tak usmál.
Vlezli jsme postupně do sprchy asi o hodinu později a Adam mě hladovýma očima přejížděl ještě několikrát, než si uvědomil, že druhé kolo se dnes nekoná. Šli jsme spolu spát, ale ne sexuálně spát. Do jedné postele. Dokonce jsem nenechal Adama se odplížit pro cigaretu, protože by mu pak hrozně dlouho trvalo si znovu čistit zuby. Donutil jsem ho i zaspat, což jsem považoval za osobní úspěch, vzhledem jeho probdělým hodinám na balkonu.
Probralo mě až klepání na dveře. Těžce jsem otevřel oči, přičemž Adam už vstával z postele.
Naštvaně otevřel a rozespale vyštěkl: „Co je?!"
„Omlouvám se, že vyrušuju," zaslechl jsem silný přízvuk, „ale jste jediní v domě a Neil dnes jel na meeting pár hodin odsud a..."
„Co se děje, Ingrid?" zeptal se Adam klidně. Vstal jsem taky a stoupl si ke dveřím vedle Adama. Ingrid si držela těhotenské břicho a podivně vzdychala.
„Myslím, že mám kontrakce."