Rakovina není jenom ztrácení vlasů, třepení nehtů a občas nějaká ta zácpa, nebo naopak průjem, jak jsem se dočetl. Není to padnutí svému milému do náruče, když organismus vyvádí. Rakovina je kurva. Je vyčerpávající, zničující, těžko porazitelná. Chemoterapie by měla pomáhat, ale některé vedlejší účinky se zdají pomalu horší, než sama nemoc. Není nic romantického na probděné noci, strávené čekáním, kdy mu stoupne teplota, kdy se mu udělá špatně, kdy se mu bude špatně dýchat nebo přijde další sračka. A nemůžu nic dělat. Musím jenom čekat a doufat, že se mu udělá líp.
Po několikátém vyneseném kbelíku s obsahem Tommyho žaludku jsem už nemohl myslet čistě. Cítil jsem svoje víčka klesat, ale mozek mi pořád připomínal, že nemůžu spát. Ne, protože bych nechtěl, ale protože na to teď nebyla správná chvíle a ani čas. Tommy měl druhý po chemoterapii, takže se cítil pěkně na hovno. Zimnice, teplota, třesavka. Chodil na radioterapii a chemo jen jednou za měsíc, ale stejně ty dva, tři dny nevolnosti po ní byly opravdu o nervy. On možná byl zvyklý, posledních sedm měsíců si tímhle procházel sám, ale já jsem měl svoji premiéru. Rovnou před Vánoci. Hezký dárek.
„Kolik je hodin?" zamumlal, když vyšel z koupelny, celý bledý, kruhy pod očima. Chvíli jsem se na něj díval, neschopný se pohnout a vzít do ruky mobil. Byl jsem strašně unavený z posledních pár hodin, že už jsem se ani hýbat nechtěl. Přišlo mi to jako moc vyčerpávající aktivita.
„Něco po půlnoci," vydechl jsem těžce a líně mávnul rukou, abych mu naznačil, co chci říct dalšího, „převlékni si tričko."
„Oh, jo, promiň," zakroutil jemně hlavou a vysíleně ze sebe stáhl kus pozvraceného oblečení. Jo, kromě všech výkyvů teplot jsme tu měli ještě to nekonečné zvracení. Nemyslím si, že jsem někdy byl tak hotový – a ani ne tak fyzicky, jako mentálně. Z Tommyho vyzařoval naprosto stejný, možná ještě horší pocit než ze mě.
Trhaně se nadechl, opřel se zadkem o skříňku a pomalu promluvil: „Jdi domů, Adame."
„Co? Ne, ne," protřel jsem si oči, „pomůžu ti." Zívl jsem si a povzbudivě se na něj pousmál, aby viděl, že to myslím vážně. Tommy zavřel oči a vyšel z něj povzdech.
Podíval se na mě, v jeho očích se zaleskly zadržované slzy: „Nemůžeš nic udělat."
Mlčel jsem. Posunul jsem se na kraj postele a chystal se vstát, než mě Tommy zastavil.
„Nechoď moc blízko koupelny, hrozně to smrdí."
„Pojď si lehnout," naznačil jsem malým poklepáním na postel. Odmítl.
„Já smrdím taky," zakroutil hlavou.
„Každý někdy zvrací, nevadí mi to-" zkusil jsem ho ujistit, že jsem v pohodě, ale přerušil mě.
„Ale mně to vadí," řekl rázně. Nechápavě jsem se na něj podíval, i když jsem netušil, jestli mě pochopil. Přes můj strhaný obličej asi nešlo poznat, jak se tvářím. Nic neříkal. To mi naznačilo, že asi opravdu chce, abych vypadl.
„Řekni, že mě tu nechceš a já hned odejdu. Respektuju tě, jenom tě v tom nechci nechávat samotného," pokračoval jsem. Založil si ruce na hrudi a na chvíli zavřel oči. Vyhýbal se tím očnímu kontaktu. Možná proto, abych nepoznal, že se mu slzy prodraly na povrch. Pár jich pomalu steklo po jeho tvářích, proto sklopil pohled k zemi.
„Tommy."
„Já vím, já vím!" odbyl mě. Pozoroval jsem, jak si hraje s nehty. Ubíjela ho každá maličkost – i to, že už si je nemohl lakovat. Díky terapii se staly moc měkké. Prohlížel si svůj poslední, úhledně nalakovaný malíček. Na něm se zatím celkem obstojně držel černý lak. Ani ne vteřinu na to už měl obličej skrytý v dlaních.
Rázem jsem překonal svoji únavu. I kdyby mě těch pár metrů k němu mělo porazit, musel jsem ho jít nějak uklidnit.
„Love," vyskočil jsem ze svého místa a rozešel se k němu. Přiblížil jsem se, ale ne dost. Pohotově mě odstrčil a šlo na něm vidět, že toho má opravdu dost.
„Nechoď ke mně!" štěkl po mně mezi slzami. Zvedl jsem ruce do úrovně ramen na znak, že chápu, že se vzdávám. Stejně jsem zůstal stát na místě, na které mě strčil.
„Vím, že jsi unavený," mluvil jsem opatrně, „ale sám jsi říkal, že to přejde. Jdi si lehnout, ráno na tom budeš líp, budu s tebou a-"
„Nechci, abys tu byl, Adame," promluvil do podlahy, kam se momentálně díval, „mohl bys prosím odejít?"
„Yeah," zašeptal jsem a přikývl. Bez dalších otázek jsem si oblékl skinny a hodil na sebe mikinu s bundou.
„Nechci, abys mě viděl takhle a cítil mě a musel se o mě starat a taky je mi úplně do breku, když vidím, jak se na mě díváš bez toho, abys mohl cokoliv udělat, a sráží mi to chuť se léčit dál a nutit tebe i sebe procházet tím znovu a znovu, možná by bylo lepší to prostě nechat a smířit se s tím, že půjdu pod kytky," vyhrkl. Pomyslný kámen se mi objevil v hrudníku vždy, když mluvil o smrti. Když neměl další motivaci a chtěl se vzdát, bolelo mě to i za něj.
Otočil jsem se na něj a zeptal se: „Chceš na tohle nějakou odpověď?"
„Já nevím, co chci!" Slyším ti v hlase to zoufalství a ani nevíš, jak ti chci pomoct. Jenom, kdybych věděl, jak.
„Neber ohled na mě, Tommy. Já zvládnu všechno, ty se soustřeď na sebe. Hlavní je, aby ses nevzdal a abys... shit, prostě abys přestal mluvit o tom, že umřeš. Půjdem přes to téma ještě hodněkrát, je mi to jasné, ale ty neumřeš."
„Nemůžeš to vědět, prostě jdi," procedil mezi zuby, víc smutně, než naštvaně. Už plně oblečený jsem znovu přišel k němu a přes jeho malé protesty si ho přitáhl k sobě. Hlavu opíral o moje rameno a já ho dlaní jemně pohladil po hlavě. Na to se ošil, ale nic nenamítal.
„Jeď opatrně, baby boy," vydechl. Dal jsem mu malou pusu na spánek.
Promluvil jsem do jeho kůže: „Zvládneš to sám? Jsi si jistý?"
„Mhm. Už jdi, než ti pozvracím nohy. Atraktivní, že?" zeptal se s ironickým pousmáním a popotáhl.
Neodpovídal jsem na jeho poznámku a raději přesunul zájem na podstatnější věc: „Na stole máš prášky a vodu, dej si je a zkus je udržet v sobě. Kdyby cokoliv, fakt cokoliv, piš mi, volej mi, hned jsem tady, okay?"
„Dělám to už víc jak půl roku, já to všechno vím," připomněl mi, „ale děkuju. Jdi, ať se na zítřek alespoň trochu vyspíš."
Zakroutil jsem hlavou a pohladil ho po tváři: „Fuck, jsi úžasný."
„Ugh, mlč, lháři," mírně se pousmál, „měj se, Mitchie." Pohladil mě po tváři a já se poté dal k odchodu. Za dveřmi jsem ještě slyšel, jak na mě volá: „Napiš mi, až dojedeš domů. Miluju tě!"
*Tommy
Podíval jsem se na mobil. 24. prosince, čtvrt na jedenáct dopoledne. Za noc jsem se probudil ještě jednou a při zvedání se z postele, abych mohl jít na záchod, se mi udělalo znova špatně. Pak jsem naštěstí usnul a díky Bohu se ráno zase probudil. Cítil jsem se o sto dvacet procent líp, jako bych minulou noc celou neproběhal do koupelny a zpátky. Zdál se mi celkem hezký sen. Asi mi moje tělo vynahrazovalo to, jak se mnou mává. Mimo ostatní věci mi ještě přišlo několik zpráv na Facebooku od mého drahého přítele. Otevřel jsem chat a postupně pročítal každou z nich.
A-damn!: jsem doma v pohodě, snad už se cítíš líp, sluníčko. jsem na mobilu, kdyby něco, piš. Xx
A-damn!: Nepíšeš, tak asi zaspals. Myslím na tebe. Woah, to nepíšu moc často, važ si mě. Půjdu na cigaretu a pak asi usnu, ale mám zapnuté upozornění, takže piš, bae.
A-damn!: babe*
A-damn!: Ha, řekl jsem ti bae, tos ode mě nečekal, co? Dělám si srandu, krásně se vyspi xx
Další posílal až ráno.
A-damn!: dobré ráno, BAE. hezké vánoce nebo whatever, pro mě jsi stejně největší dárek ty.
A-damn!: Zním kýčovitě, že? Fuck, jsem takový kýč. Okay, okay, už přestanu. Stejně to nechápu- poslední křesťan v naší rodině je babička, proč slavíme křesťanský svátek?
A-damn!: píše mi louise, že seriózně plánuje dvojité rande s deborah a s náma. JEDNO. VELKÉ. NE.
A-damn!: Vezmi noah-kida a justina g. a můžem to rozjet v šesti. Ať ani nemyslí na to, že s něma někam půjdu. Trapné
Jeho sprcha zpráv mi hned zlepšila náladu.
-Rozhodně je mi líp, bae. Zdál se mi o tobě sen, asi tě ještě nemám dost.
Nemusel jsem čekat dlouho na odpověď. Vypadalo to, že seděl u mobilu a čekal, až napíšu. Sladké.
Pořád jsem se za sebe styděl, i když jsem na něm viděl a věděl jsem, že mu včerejší noc opravdu nevadila zvracet mu tady, a ještě ho nutit to odnášet... ne, takhle už mě nezažije. Radši si tím projdu sám, než abych ho od sebe dobrovolně odháněl. Stejně jenom čekám den, kdy se mu začnu hnusit...
A-damn!: hezké vánoce ještě jednou, můj oblíbený boyfriende! Je mi jasné, že se ti zdálo o mně, protože jsem ten nejlepší chlap pod sluncem.
-Zní to, jako bys těch boyfriendů měl víc a já byl tvůj oblíbený. Ale jo, taky jsi můj oblíbený.
Srdce mi bušilo o něco rychleji, když mi něco takového napsal, když říkal hezké věci, když se mě dotkl... ugh, miluju ho. Mimo to jsem se vždycky usmíval od ucha k uchu a červenal se jak puberťačka.
-Zdálo se mi o tom, že jsme spolu byli někde na lodi. Ty jsi mi řekl něco o vojně a taky to, že mě miluješ, ale musíš do služby. Odešel jsi do armády a nechals mě někde v přístavu, ale poslal jsi mi dopis a byly v něm tvoje... odhalené fotky.
A-damn!: yeah, moje nahé fotky. a pak ses probudil tvrdý, protože jsem taaaak hot. nemusíš to říkat, vím to o sobě! ale nemusíš se za to stydět, na tvoje fotky bych měl podobnou reakci.
Nadechl jsem se a vydechl. Jak vůbec může myslet na sex, nebo podobné věci, když jsem mu v noci odhalil svoji plnou nechutnost?
Setřásl jsem své myšlenky a znova odepsal.
-Každopádně, ten sen pokračoval tím, že jsi mi řekl, jak mě miluješ. Jako, fakt řekl. Hodlal jsem mu naznačit, že je mi trochu divné, jak nikdy neřekne miluju tě nazpátek. Doufal jsem, že pochopí můj náznak.
A-damn!: to musel být hezký sen, když jsem to teda... fakt řekl.
Pochopil mě. A obešel to.
A-damn!: ještě malá otázka – zůstáváš doma, nebo budeš u mě?
-Nebudu tady. Je tu Keith a já ho nesnesu. Roztahuje se tu, jak kdyby tu žil odjakživa, přitom tu bydlí tak měsíc. Nechuťák.
A-damn!: přijď ke mně, jestli se už cítíš líp, sluníčko. možná jsem pro tebe něco koupil.
A-damn!: což znamená, že jsem pro tebe určitě něco koupil. proč bych nerozmazloval svého kluka?
Moc dobře jsem věděl, že si nemůžu dovolit žádný dárek pro něho – momentálně jsem neměl žádné peníze. Předtím mi mamka občas půjčila, ale teď šlo všechno tomu houmlesákovi. Aby on si mohl koupit alkohol, aby si mohl koupit oblečení, aby mohli jít s mamkou na večeři... a já to mamce přál, z celého srdce. Přál jsem jí do života chlapa, přál jsem jí lásku a všechen luxus, všechno nejlepší, co může syn přát svojí matce. Ne ale s Keithem. On pro ni nechtěl nic dobrého a doufal jsem, že někde v hloubi duše to mamka ví. Obíral ji o prachy a jenom jí využíval. A kvůli jeho alkoholismu jsem si nemohl ani půjčit na jeden dárek svému klukovi.
-Adame
-Promiň, je mi to trapné, ale nemám na dárek. Prostě nemám peníze, vůbec žádné, abych ti mohl koupit třeba maličkost. Je mi to líto, baby boy.
A-damn!: fuck, na to se vykašli. prostě si tě přijedu odpoledne vyzvednout a pojedem ke mně, ok?
-Nemůžu se na to vykašlat, jsou to Vánoce.
A-damn!: vážně, nedělej si s tím hlavu, love. Oba víme, že nic, kromě tebe a peněz nepotřebuju.
-Tímhle končím diskuzi, jdu vykrást banku, abych ti mohl sehnat alespoň malý dárek. Uvidíme se později, baby boyyy.
Snad hodinu jsem se prohrabával každým koutem pokoje, každým šuplíkem, prošel jsem kapsu každé bundy, abych našel nějaké drobné.
„No tak, alespoň něco..." zašeptal jsem si pro sebe. Byl jsem připravený vyrazit, oblečený, dokonce jsem vymyslel, co mu koupím. Jenom ty peníze mi chyběly. Naštvaně jsem vzal mobil a vyrazil ven. Měl jsem u sebe sotva půlku na to, co jsem plánoval. Ani můj nápad se mi nezdál dost dobrý. On si zasloužil naprosto všechno, to se ani za peníze nedalo koupit.
Z myšlenek mě vytrhla mamka, která mě zastavila uprostřed chodby. Naše konverzace se poslední měsíc neskládaly z víc než třech vět.
Podíval jsem se jí do očí a procedil mezi zuby jednoduché: „Co?"
„Tommy, vím, že to teď máš těžké, tak jsem ti chtěla říct dobrou zprávu," koutky jejích úst se zvedly v naději, že mě její dobrá zpráva taky potěší. Mlčel jsem, abych jí dal prostor mi tu skvělou novinu oznámit.
„Keith si našel práci!" vyjekla nadšením. Založil jsem si ruce na hrudi a propálil ji pohledem. Úsměv jí pomalu padal z tváře.
„Mami, jsi si jistá, že si to nevymyslel?" ptal jsem se skepticky. Takhle Keithova práce mu určitě nespadla do klína jen tak. Mamka se, samozřejmě, zastala Keitha. Začala mi odporovat.
„On se změnil, Tommy. Není takový, jako předtím. Už se nás nedotkne, slibuju," přikyvovala u toho, jako by ještě ujišťovala sama sebe. Neřekl jsem nic, kousl jsem se místo toho do vnitřní strany tváře.
„Jo... a... veselé Vánoce. Nevěděla jsem, co ti koupit za dárek, takže..." přestala mluvit a raději mi vtiskla do ruky bankovku. Podíval jsem se do své dlaně a uvnitř zajásal. Měl jsem dost na Adamův dárek. Ale co nějaký dárek pro mamku? Myslel jsem, že při naší finanční situaci ani nebudeme slavit Vánoce, natož tak si ještě dávat dárky.
„Děkuju. Myslel jsem, že se to hodí spíš na účty, ne na dárek."
„Nedělej si s tím hlavu," mávla rukou. Nehodlal jsem se v tom dál nimrat, protože zrovna tahle bankovka mi dost pomohla.
„Proč mi to dáváš už dneska, a ne až zítra, jako vždycky?"
Nervózně si odkašlala, tikala pohledem všude okolo a zamumlala: „Zítra... nebude čas."
„Nebude čas?" zopakoval jsem.
„Jedeme s Keithem na výlet, odjíždíme dneska večer," přiznala. Povzdechl jsem si a na scénu nastoupila moje hrdost – mám mamce vyčíst, že si mě chtěla koupit jenom kvůli tomu jí odpustil, že se mnou nebude na Vánoce, ale vyjíždí si s tím debilem, nebo mlčet a vzít si peníze na dárek pro mého chlapa?
„Tommy, nezlob se, že tu s tebou nebudu jako každý rok. A peníze se vyřeší, neboj," mluvila opatrně, „Keith navrhl, že bys mohl taky přispět do domácnosti, když tu žiješ. Víš, je to těžké, táhnout to tu osamotě?"
V prvním momentě jsem měl chuť ho jít praštit. Sám sem nedává ani cent, jenom vyžírá, a na mě bude házet, jak si mám najít práci? Ale zamyslel jsem se. Vlastně měl pravdu, devatenáct let tu žiju a dal jsem do domácnosti zrovna takové nic, jako on.
„Užijte si výlet," vydechl jsem s hraným úsměvem. Chystal jsem se ji obejít a jít pryč.
„Zítra budeš doma, nebo někam vyrazíš?"
Otočil jsem se na ni a slušně odpověděl: „Budu se svým přítelem, mami."
Zklamaně vydechla a věnovala mi skleslý pohled: „Takže ty a ten Lambert jste spolu začali oficiálně chodit? Proč jsi mi nic neřekl?"
„Před měsícem," potvrdil jsem a pokračoval: „víš, ty jsi dost zaměstnaná Keithem a... v podstatě jen Keithem."
„To není pravda. Tommy, pochop, Keith není špatný, opravdu se změnil. Chodíme spolu i do kostela, měl bys někdy zajít s námi. To by ten tvůj nevychovaný hajzl nikdy neudělal, nešel by v neděli do kostela. Ten je pro tebe špatný a ty to víš. I Keith se mnou souhlasí, ta tvoje láska k němu ani není opravdová, jsi jenom poblázněný!"
„Ten můj má jméno, jmenuje se Adam," procedil jsem mezi zuby. Zatnul jsem pěsti. Měl jsem chuť na ni zařvat, ať se konečně probere. Jak může mluvit o Adamovi jenom ve špatném, když její úžasný milenec by jí za první hádkou zlomil ruku?! Jak mi může kázat o tom, co by Adam udělal a neudělal, když ho vlastně vůbec nezná a vidí na něm jenom špínu - nikdy to nepochopím.
„Mám tě rád, mami," začal jsem po prodýchání mého návalu vzteku, „ale Adama mám taky rád a nemyslím si, že bych si měl vybírat mezi rodinou a rodinou. Nezajímá mě ani nejmenší detail čehokoliv, co říká Keith. Obtěžuje mě a obtěžoval mého přítele, tebe mlátil jako žito a mě vlastně taky, to mi stačí k tomu, abych si k němu zachovával pořád jenom nenávist."
„Miluju Keitha, proč to nemůžeš akceptovat?" zeptala se nechápavě. Nekřičela na mě, nehádala se se mnou, ale stejně se to ve mně vařilo.
„A já miluju Adama. Myslíš, že slepě zamilovaná žena a alkoholik se sklony k násilí se mají o něco líp než dvě buzny? Můžeme se klidně vsadit, kdo bude mít zlomené srdce dřív." Mluvil jsem naprosto vážně. Myslel jsem to dobře, ale to mamka nemohla pochopit, dokud viděla Keitha jako spásu světa a mě jako zklamání. Nečekal jsem na její odpověď a jednoduše odešel. Tvořil se mi knedlík v krku, ale udržel jsem se a zahnal ho. Nenechám si dnešek zkazit.
***
Zazvonil jsem na zvonek Adamova domu. Venku nastala opravdová zima a když jsem se celý den potuloval po ulicích města, pořádně jsem promrzl. Nepsal jsem Adamovi, aby pro mě přijel, chtěl jsem ho překvapit. Udělal jsem ale hloupé rozhodnutí, jít přes celé město pěšky v naprostém mrazu.
Dveře přede mnou se najednou prudce otevřely. Za nimi stála Ashley, se stejným pohledem, jaký mi věnovala vždycky. Uběhla dlouhá doba po její hádce s Adamem a stejně mi nikdo nevysvětlil, co se vlastně stalo a proč mě Ashley začala najednou nenávidět. Po minutce trapného zírání jeden na druhého ze mě konečně něco vypadlo: „Ahoj, umh, je doma-"
Než jsem stihl domluvit, uviděl jsem jejího nádherného bratra, jak sbíhá schody tak agresivně, až skoro zakopává.
Ve vteřině stál dole a odstrčil ji ode dveří se slovy: „Uhni, Ashley."
Doširoka jsem se usmál, když udělal posledních pár kroků ke mně a bosýma nohama vystoupil na studenou kamennou cestu před domem. Všechno jenom proto, aby mohl svýma velkýma rukama stisknout moje tváře a políbit mě. Objal jsem ho okolo pasu a oplatil mu polibek. Adam se po chvilce odtrhl a obdivně zkoumal moji tvář. Pak mi dal ještě jednu malou pusu na tvář.
„Jak se cítíš, love?" zajímal se.
„Taky tě zdravím, můj oblíbený boyfriende," odvětil jsem hravě, „je mi dobře." Sladce se na mě usmál a pořád mi prsty hladil tvář.
„Okay, jsem rád," řekl potěšeně.
„Mohli byste jako – ugh, potřebuju zavřít dveře!" protestovala Ashley, přičemž protáčela oči tak daleko, že si snad viděla i do hlavy. Asi to koluje v rodině.
„Potřebuju tě oficiálně představit. Kromě mamky nikdo neví, že jsme spolu," chytil mě nadšeně za ruku. Neměl jsem ani čas se vzpamatovat a už mě táhl dovnitř.
„To jsem ti tak chyběl?" vyhrkl jsem pobaveně.
„Samozřejmě. Neměl jsem nikoho, kdo by mi dýchal do tváře a ležel na ruce tak dlouho, dokud by mi neodpadla," podotkl a já už se chystal ho hravě praštit za jeho sarkastické poznámky. Adam mě opřel o zavřené dveře a znovu mě začal líbat. Stíhal mi při tom i rozepínat bundu a stahovat šátek z krku. „Fuck, jsem tak rád, že je ti dobře."
„Ehm, EHM," přerušilo nás hrané zakašlání. Žduchl jsem Adama do hrudě. Mně známý člověk stál v předsíni a ustaraně si nás prohlížel.
„Dobrý den," pozdravil jsem slušně Adamova otce. Nečekal jsem od něho vřelé uvítání, ale tak pohrdavě se na mě dívat nemusel. Jako bych se mu protivil – přitom kdysi neměl problém s tím, že mě Adam bral k nim domů anebo s tím, že jsme se vůbec kamarádili. Adamův výraz se rázem změnil z relativně šťastného v naprosto drsný. Otočil se na svého otce a ochranářsky si stoupl přede mě. Všiml jsem si, že tento postoj zaujal skoro vždycky, když se děly podobně nepříjemné situace, jako tato. Přišlo mi to jako jedna z nejromantičtějších věcí, ale on sám si asi ani neuvědomoval, že to dělá. „Adame, ehm, no," začal promlouvat svému synovi do duše, „chápu, že jsi zamilovaný, ale nemyslím si, že je důležité, abys nám to cpal před oči-"
Adam dělal, jak se ho cizí názory vůbec netýkají a nikdy nehledí na nic, co ostatní říkají. Ve skutečnosti ho mrzelo, když zklamal někoho blízkého, když mu rodina nepřála a podobně. Radši by ale všechny emoce držel v sobě a hrál bezcitného, než aby si ostatní mohli ba jen pomyslet, že ho něco žere.
„Pojď, tati," Ashley drapla Ebera za paži a vedla ho směrem do kuchyně, „mamka potřebuje pomoct s... přípravou stolu."
Sice ho zmátla, ale stejně pokračoval s ní: „Ale stůl je už dávno připravený!"
„Jo, musíš ho... zkontrolovat, běž, běž," popoháněla ho do vedlejší místnosti. Než spolu zmizeli za dveřmi, Ashley se na nás otočila a mile se pousmála. Oba jsme tomu nějak nerozuměli, ale neprotestovali jsme proti její změně chování.
***
Uprostřed Vánoční večeře se rozezněl zvonek. Všichni se na chvilku zastavili.
„Dojdu tam," řekl Eber a šel otevřít. Předsíní se okamžitě rozlehl Eberův nadšený hlas. Adam beze slova a bez emocí odložil své jídlo, vstal a šel se podívat, co se děje. To samé udělala Leila – zůstal jsem u stolu sám. Nechtěl jsem se plést k hostům, ale zvědavost mě přemohla. Vlezl jsem si ke zdi a pozoroval scénu před sebou.
„Neile, co tu děláš?" zvolal radostně Eber a srdečně ho objal. Adamův bratr se vrátil. Po dlouhé, dlouhé době.
„Ahoj, tati," odpověděl s úsměvem Neil. Po jeho boku stála drobná blondýnka a rukou si hladila břicho.
„Tohle je Ingrid, moje přítelkyně a brzo i matka vašeho vnoučete," políbil ženu vedle sebe. Wow, kolik novinek. Neil si našel přítelkyni a už je s ním i těhotná, jak hezké. Vypadali jako šťastný pár, přítelkyně se usmívala na celé kolo a se silným přízvukem se vítala s celou rodinou. Odhadl bych ji na Norsko nebo Švédsko, podle toho, jak mluvila.
„Moc mě těší, Ingrid. Vítej do rodiny," přijal ji vřele Eber, „pojďte si sednout ke stolu. Jak dlouho jste vlastně spolu?"
„Necelý rok a půl," odvětila Ingrid přívětivě. Celá rodina se zdála z příchodu toulavého syna i s přítelkyní nadšená – až na Adama. Stál opodál a sledoval idylku s nabývajícím vztekem ve tváři. Všichni se spakovali s novou členkou rodiny do kuchyně ke stolu. Adam se svým starším bratrem zůstali u vchodových dveří. Neil úhledně věšel luxusní dámský kabát na věšák, když k němu Adam přistoupil blíž.
„Divím se, že ses vůbec ukázal," propálil ho pohledem, „když ses na nás minulé Vánoce naprosto vysral. A to nemluvím o narozeninách a jiných svátcích."
„Adame, neměl jsem čas-"
„Neměls čas," zopakoval posměšně Adam, „na Ingrid čas máš, určitě spolu trávíte třeba narozeniny. A ani ses neobtěžoval ji představit. Celé dva roky. My jsme tvoje rodina, Neile. Víš, že mamka měla kulatiny? Kdes byl tehdy?"
„Nech toho, brácho, víš, že mi na vás všech záleží. A nedělej mi ostudu, mám tu budoucí manželku," odbyl ho a sám se šel posadit.
Adam stiskl zuby k sobě a podíval se za Neilem. Vzduch se vyčistil, alespoň od lidí, ale zdaleka ne od napětí. To naopak ještě nabylo. Opatrně jsem přišel k Adamovi, který vypadal, že za chvíli s něčím hodí. Jemně jsem ho chytil za zatnuté paže, které pod mým dotekem trochu povolily.
„Takže z nějaké Ingrid a Neila se otec může posrat, ale nás jako pár prostě akceptovat nebude," procedil Adam frustrovaně mezi zuby, bez toho, aby ke mně sklopil zrak. Objal jsem ho okolo pasu a opřel se mu o rameno.
„Klid," zašeptal jsem do jeho krku, „nenech se rozhodit, love." Použil jsem na něj své oslovení. Musel jsem ho dostat alespoň do takového stavu, kdy nenakráčí ke stolu a nepřevrátí ho. Odmítnutí ze strany otce je asi jedna z nejvíc zraňujících věcí. Já si z toho nic moc nedělal, nepotřeboval jsem ničí požehnání proto, abych ho mohl milovat, ale viděl jsem, že Adama to bralo.
„Kurva, to se ti řekne," prskal nasupeně, stále připravený vystartovat a vyhodit celý dům do povětří. Nezkoušel jsem mu odporovat, jenom jsem ho držel. Ocenil jsem alespoň to, že neschovával city, jako měl ve zvyku.
Vrátili jsme se ke stolu, bez většího povšimnutí ze strany ostatních. Nikdo se po nás nesháněl, ani po pár minutách naší nepřítomnosti. Všichni se až moc zaobírali návštěvou, hladili Ingrid těhotenské břicho a rozplývali se nad novým párem. Věnovali jsme si s Adamem důležitý pohled a mlčeli. Oba nás přešla chuť na jídlo.
„Neile, jsem hrozně rád, žes nám Ingrid představil," liboval si Eber. Neil celý zářil a směřoval svá další slova přítelkyni: „Vidíš, beruško, říkal jsem ti, že se jim budeš líbit."
„Ne, to já jsem ráda, jste opravdu úžasní," odporovala skromně, „nemůžu se dočkat, až se s vámi všemi seznámím lépe. Jste tak úžasná rodina! Děkuji, že jste mě tak mile přivítali."
„Teď jsi součást rodiny. My ani neumíme být jiní, než milí! Neil si tě vybral opravdu dobře, vidím, že jste spolu opravdu šťastní. Doufám, že vám to vydrží do konce života."
V Adamovi se vařila krev. Sjel jsem mu rukou pod stolem na stehno a stiskl.
„Ehm," začala Leila, v očích naděje na záchranu, „Ingrid není jediný nováček. Tady Adam s Tommym spolu-"
Leilu utnul její manžel vášnivým výkřikem: „Oh, mám perfektní otázku! Plánujete pojmenovat syna nebo dceru po prarodičích?" Diskuze se opět rozjela na téma vnouče a jméno. Adamova mamka nám věnovala omluvný pohled. Chápal jsem ji, ale v Adamovi to rozproudilo vztek ještě víc. Chytil se mojí ruky na svém stehnu, asi, aby ventiloval. Nedivil jsem se mu. Leila to na něm taky poznala a zkusila to znovu.
„Ebere," oslovila ho tvrději, „Tommy je teď taky náš."
„Jo, jo, umh, Tommy, ten by si alespoň mohl sundat tu čepici a ty namalované oči u svátečního stolu," promluvil pod vousy, nezaujatě. Sklopil jsem pohled a celý večer se pro mě stal o to víc nepříjemným.
Hned na to skočil zpátky k tématu nového páru: „Každopádně, kde jsme to skončili...?"
Z Adamova otce jsem cítil obrovskou negativitu. Zakroutil jsem mírně hlavou a podíval se přímo na Ebera, který se na mě hned podíval zpátky, když zjistil, že ho sleduju.
Adam už se chystal něco říct, ale zastavil jsem ho stiskem ruky a tichým: „V pohodě."
Překonal jsem se. Stáhl jsem si beanie a odhalil tím svoji holou hlavu.
„Je nemocný?" zašeptala Ingrid Neilovi. Očividně jí šeptání moc nešlo, vzhledem k tichu v místnosti.
Odkašlal jsem si a s klidem v hlase odpověděl: „Jsem. Mám rakovinu plic."
„Tak dost," vydechl Adam a vstal. Snažil jsem se zachytit jeho dlaň a stáhnout ho zpátky, ale nenechal se. Trochu zděšeně jsem se na něj podíval a čekal, co udělá. Nezbývalo mi, než doufat, že zvládne situaci s přehledem. A že na nikoho nezačne řvát nebo ukusovat hlavy.
„Okay, vzhledem k tomu, že jsme tu teď plní novinek a přece nejste jiní, než milí," střelil pohledem po svém otci a ten nasucho polkl, „bych vám chtěl oznámit, že mám přítele."
„Adame!" okřikl ho jeho otec a Adam se ani neobtěžoval přestat mluvit.
„Vsadím se, že s vaším rozjařením okolo Neila a Ingrid jste si toho ještě nestihli všimnout. Sedí vedle mě a jmenuje se Tommy. A nikdo z vás už ani nezkusí zmínit to, že nosí šátek nebo beanie."
„Tvůj bratr má vztah s mužem?" špitla zaraženě Ingrid, znovu směrem k Neilovi. Neil pokrčil rameny a Adam se na ně okamžitě osočil.
„Neilův bratr má vztah s mužem, Ingrid," zavrčel, „jestli s tím máš problém, řeš ho se mnou a nahlas, ne jako můj nejmilejší otec, který dělá, že tu ani jeden nejsme."
Ashley se chytila za čelo a místo toho, aby nám věnovala další pozornost, vytáhla mobil a začala si s někým chatovat. Neil vypadal zostuzený Adamovým chováním, Eber možná ještě více.
„Všichni jste tak... úžasně otevření a akceptující," pronesl Adam zklamaně, „ale to se dalo čekat. Hlavně ty, tati. Komentářů jakože vám to nemáme cpát před oči až po naprostou ignoraci naší existence. Milé, opravdu. Buď tak hodný a alespoň tvojí nové favoritce nelži do obličeje o tom, jak jsi dobrý člověk." Ještě jednou všechny propálil pohledem. Pak se jeho přísný pohled setkal se mnou, čímž mi naznačil, abych okamžitě vstal a odešel. Ani jsem se nestíhal vzpamatovat a on už mizel ven z místnosti. Udělal jsem přesně to, co chtěl. Vyklepal jsem ze sebe chabé poděkování za jídlo a taky vypadl pryč. Před zavřením dveří za sebou jsem se naposled ohlédl za zaraženými lidmi v kuchyni. Jediný, kdo reagoval, byla Leila. Začala říkat Eberovi něco ve smyslu: „Výborně! To ses k nim nemohl chovat slušně?!" Zbytek konverzace jsem nepostřehl, protože Adam spěchal nahoru do schodů a já ho musel následovat.
Vešli jsme do Adamova pokoje a on za sebou zabouchl dveře až tak, že hodiny nad nimi skoro spadly. Věděl jsem, co teď bude chtít dělat, proto jsem okamžitě zakročil tajným způsobem a sebral mu zapalovač, který předtím ležel na stolku. Potichu jsem sledoval každou jeho další akci. Přešel k bundě, co předtím přehodil přes židli a doslova vytrhl krabičku cigaret z kapsy. Prohlédl stůl, obě kapsy, ale něco mu stále chybělo. Zapalovač.
„Do prdele!" zanadával a švihl s bundou zpět na židli. Přešel k nočnímu stolku a skoro všechno z něj vyházel.
„Měl jsem ho kurva přímo tady," supěl. Mezi prsty jsem si přehodil bílý zapalovač, který jsem mu stihl ukrást mezi tím, co rozhazoval zbytek pokoje.
„Adame," se zvednutým obočím jsem na něj zamával se zapalovačem a on se ke mně okamžitě rozešel. Vypadal, že opravdu bude zabíjet. Kousek mě se bál, ale věděl jsem, že by mi neudělal nic špatného. Chtěl mi ho vzít z ruky, ale uhnul jsem.
„Tommy, fuck, chci si jít zapálit," natáhl se pro něj ještě jednou a já si zapalovač strčil do druhé ruky a za záda.
„Co teď, hm? Půjdeš vykouřit krabičku? To ti nepomůže," namítal jsem. Podíval se na mě stejně hnusně, jako na Ebera předtím. Nenechal jsem se zastrašit.
„Podívej se na mě, podívej, co mám já. Mám rakovinu na plicích. A ty tomu sám jdeš naproti. Na to zapomeň, ne pod mým dohledem," oznámil jsem jednoduše.
Frustrovaně vydechl a o něco hrubším hlasem mě varoval: „Tommy, kurva, nehraj si se mnou." Hrdě jsem mu oznámil, že si nehraju, ale myslím to naprosto vážně.
„Dej mi to," nakázal.
Ustoupil jsem o krok dál a odpověděl tiché: „Ne." Díval se mi přímo do očí, s tím jeho typickým výrazem. Já provokativně kývl hlavou, na znamení toho, že se nebojím. Po chvíli se vzdal. Hodil krabičku někam na stůl a skoro přiběhl ke mně. Natlačil mě na stěnu a rukama mi zablokoval únikovou cestu.
„Omlouvám se za svého otce, omlouvám se za všechno," sklonil se ke mně a políbil mě. Takže můj milý se přece jenom umoudřil. A woah, do jaké míry se umoudřil – nikdy se neomlouval, až teď. Zastával to, že pokud se něco pokazí, omluva to stejně nespraví. Tentokrát ale přešel svou hrdost a dost upřímně se snažil u mě vyžehlit celou situaci. Přitom mě trápila mnohem míň, než jeho.
„Nevěděl jsem, že to dopadne tak špatně. Kurva, chtěl jsem jenom, aby o nás věděli," promlouval mi do rtů se zavřenýma očima, s čelem opřeným o moje. Měl jsem pocit, že jsem v jeho hlase zaslechl náznak smutku, to slabé přeskakování, ale asi jsem se mýlil.
„Je mi líto, že tě donutil o tom mluvit. Tak kurva moc mě to mrzí," těžce polkl a odtáhl se ode mě jenom proto, aby mi mohl dát pusu na čelo. Takové krásné malé gesto, co mě donutilo se zamilovat ještě víc.
„Nemohl jsi to tušit," namítal jsem. Nemohl jsem říct, že mi chování jeho otce nevadilo, ale Adam z něj byl rozhodně vykolejený víc.
„Promiň mi to všechno, to chování všech, nemyslel jsem to zle," pokračoval. I kdybych mu teď řekl cokoliv, stejně si bude myslet svoje.
„Všechno to posrali," zaprskal.
„Nic si z toho nedělej," dotkl jsem se jeho tváře a on se opřel do mojí dlaně, „všichni se s tím jednou musí smířit. Prostě jsme spolu, tečka. Nemůžou nám to vzít."
„Ne, ale... já nevím, chovám se jako idiot," podíval se na mě. Zakroutil hlavou sám nad sebou a šel si sednout na postel. Sedl jsem si vedle něj a objal ho okolo širokých ramen. Natáhl jsem se k němu a obdaroval jeho líčko několika polibky.
„Adame, prosím, nenech si pokazit náladu. Nepotřebuješ povolení ostatních, nepotřebuješ názory ostatních... jsme jak z nějakého románu, dva bojovníci za lásku i přes nenávist ostatních," zamyslel jsem se. Podíval se na mě jako na blázna. Trvalo pár vteřin, než jsem se začal smát tomu, jak hloupě moje slova zněla. Nakazil jsem i Adama, který dodal: „Říkal jsem ti už, že jsi nejlepší?"
***
„Proč nikdy neřekneš: miluju tě?" zeptal jsem se opatrně. Zakroutil nade mnou hlavou a povrchně se uchechtl. Au, to zabolelo. Se zklamaným výdechem jsem sklopil pohled.
„Někdy je možná lepší se neptat," zamumlal jsem si pro sebe.
„Tommy, víš-"
„Protože já ti často říkám, že tě miluju. Protože tě miluju, překvapivě. Ale ty to nikdy neřekneš a prostě... u tebe vlastně přímo nevím, na čem jsem," postěžoval jsem si. Ve skutečnosti jsem mu trošku zalhal. Věděl jsem totiž celkem dobře a čistě, na čem jsem. Jeho láska ke mně z něj skoro vyzařovala. Adam mě chytil za zátylek a znova mě přitáhl do mokrého polibku. Oplatil jsem mu ho, ale odstrčil jsem se od jeho hrudě, abych mohl pokračovat.
„Myslím to vážně!" zdůraznil jsem fakt, že o tom chci mluvit. Nemohl té diskuzi utéct, ať chtěl, nebo ne. Nikdy nic neříká a myslí si, že vše vyřeší osaháváním, to určitě, to uhodl. Založil jsem si ruce na hrudi a čekal. Adam se na mě chvilku díval, než ze sebe konečně něco dostal.
„Miluju tě, love, ty ani netušíš, jak moc," přejel mi dlaní po tváři a já se do ní s malým úsměvem opřel. Sledoval jsem, jak se mu pohybují rty, když mluví. Zněl jako nejjemnější verze sebe samotného, tak upřímně a čistě. A i když mohl říkat lži, oči by ho prozradily. V očích se mu ale tentokrát neodrážel žádný vztek, žádný posměch, ani nic falešného.
Dodal: „Ale nechci ti říkat prázdná slova."
Nerozuměl jsem mu. Jak mohl znít takhle a myslet si, že říká něco bezvýznamného?
„Jsou to jenom slova," pokračoval, „ale teprve skutky se počítají. Jenom nějaká blbá věta, to ti může říct každý. Chci, abys je ode mě cítil, ne jenom slyšel." V jenom momentě mě to mrzelo, zároveň jsem ho ale chápal. Mohl by mi vykládat, jak mě nekonečně miluje, ale co z toho, kdyby mě při první hádce opustil? Snažil jsem se všechno vidět i z jeho strany. On přemýšlel jinak, praktičtěji, chladněji. Já jsem z nás dvou byl ten zasněný, co chtěl slyšet prázdná slova, jak by řekl Adam.
„Rozumím tomu, ale stejně..." kývl jsem hlavou, abych mu naznačil, co myslím. Sladce se usmál a začal mě škádlit: „Fuck, ty chceš tu romantiku a ty slaďárny!"
Kousl jsem se do rtu s rostoucím úsměvem a pokrčil rameny. Špitl jsem, že možná.
„Okay, okay, něco hezkého ti řeknu," naoko otráveně si mlaskl a začal dělat, že hrozně přemýšlí, co mi poví. Chtěl jsem ho praštit, ale to bych ho vyrušil.
Povzdechl si: „Ono to je těžké, co když v tom budu špatný?"
Zvedl jsem nechápavě obočí a snažil se zformulovat otázku, přičemž jsem si pomáhal zmateným pohybováním rukou okolo sebe: „Jak můžeš... pokazit... kopu sladkých řečí?"
„Já nevím, nikdy jsem to nedělal," přiznal. To ti tak věřím, frajere.
„Nikdy neřekls nic romantického," opakoval jsem, aby si uvědomil, jak nedůvěryhodně to zní.
Olízl si spodní ret a spokojeně doplnil: „Ne, žádný jiný člověk než ty, si to ode mě totiž nezasloužil."
„Bože, začal jsi dobře," zasmál jsem se a na chvilku se v rozpacích podíval pryč. Hrál jsem to na klid, ale ve skutečnosti jsem měl v břiše nejmíň tisíc motýlů. Adam mě jednoduchým pohybem dostal pod sebe a najednou se lokty opíral vedle mojí hlavy. Ležel jsem pod ním a sledoval, jak je krásný.
„Ale opravdu, miluju tě. Možná to ode mě zní fakt nepřirozeně, ale kurva, tak šíleně tě miluju," usmíval se nad svými vlastními slovy, „i kdyby nás mělo dělit cokoliv, vždycky budu tvůj."
„Okay, už se červenám," odhrnul jsem spadené prameny vlasů z jeho obličeje a přitáhl si ho do polibku. Adam mi věnoval několik na rty a poté začal sestupovat k mojí čelisti a krku. Moje mysl automaticky zašla do tmavých míst. Snad si nevšimne mojí jizvy uprostřed krku. Třeba se jí lekne a zhnusím se mu...
„Jsem hrozně šťastný," mumlal mezi líbáním mojí kůže, čímž mě vytrhl z myšlenek, „že jsme se dali dohromady." Věděl jsem, že se musí přemáhat, aby něco takového vůbec vypustil z pusy. Znělo to tak dobře, že jsem si prostě nepřipouštěl, že jsem ho k tomu vlastně donutil. Jeho ruce putovaly dolů po mé hrudi až k lemu mého trička, které mi skoro bez přestávky přetáhl přes hlavu. Nepřestával mě obdarovávat polibky. Nadechl jsem se a bez rozmyslů taky sáhl po jeho tričku. Pokud jsme měli být svlečení, tak jedině oba. Jakmile ucítil, že ho svlékám, usmál se do mých rtů a začal spolupracovat s mým pokusem o zbavení se přebytečného oblečení. Společně jsme svlékli i jeho. Znovu si prolíbal svoji cestu, kam potřeboval. Zastavil se u mojí bradavky a jemně ji stiskl v zubech, přičemž se mě pokoušel sledovat.
A znovu to přišlo, ta nekonečná nervozita a stres. Sevřel se mi krk, ale snažil jsem se, aby to nepoznal. Alespoň se mi už netřásly nohy, za to srdce mi bilo jako o závod.
„V pohodě?" Znovu se ozval ten starostlivý hlas, který mě dostával do kolen. Přikývl jsem – momentálně jsem nějak neměl na to, abych vyplodil lepší odpověď. Cítil jsem teplý dech na svojí hrudi, když se pomalu přesouval k druhé. Nevěděl jsem, kam s rukama, takže jsem mu je v panice vsunul do vlasů. Jakmile mi skousl druhou bradavku, naskočila mi husí kůže.
„A-Adame."
Podíval se na mě a na moment se kousl do piercingu ve rtu. Oči mu ztmavly s narůstajícím chtíčem a já se opět začínal bát. Rozhodně jsem nebyl připravený, ale chtěl jsem ho.
„V pohodě?" zdůraznil svou otázku, aby mi dal najevo, že na mé odpovědi závisí všechno, co se stane v nejbližší hodině.
Zaváhal jsem a nejistě odpověděl: „Mhm." Na to jsem mu projel vlasy svými prsty. Věnoval mi poslední povzbudivý pohled, než se opět sklonil. Jel špičkou jazyka dolů, nebezpečně dolů. Do toho stíhal jezdit rukama od mých boků až ke stehnům. Trhaně jsem se nadechl, piercing v jazyku zavadil o můj pupík. Žilami mi najednou proudilo víc krve, víc horké, než kdy předtím. Opatrný dotek na vnitřní straně mého stehna se pomalu dostával blíž k místu, kde jsem na něj asi nebyl úplně připravený.
„Řekni, kdyby ti něco bylo nepříjemné, yeah?" promluvil tiše. Doufal, že nic neřeknu. Divil jsem se, že mě vůbec chce, že mu tohle tělo přišlo atraktivní, že i po mém včerejším vyvádění mu nepřijdu absolutně nechutný. Všechny myšlenky se mi honily hlavou, ale zastínil je jenom jeden pocit. Ten, co směřoval přímo do určitých míst - chtíč. Adamova ruka se přesunula mezi moje stehna. Přejížděl tam a zpátky, vzrušení a tíha vzduchu v místnosti rostla. Mírně jsem se pohnul proti jeho ruce a přivřel oči. Z úst mi skoro vyšel vzdech, ale zadržel jsem ho. Druhou rukou mi začal rozepínat kalhoty. A najednou mě znovu přepadla vlna strachu.
„Počkej, to nejde," zakroutil jsem hlavou a odtáhl Adama od sebe.
Těžce si povzdechl, spadl čelem na můj podbřišek a promluvil: „Okay, nebudem nic dělat." Přikývl a okamžitě se mě přestal dotýkat. To zklamání a frustraci v hlase skrýt nemohl, i kdyby se snažil sebevíc. Nikdy mě nechtěl nutit, nikdy nechtěl, abych se necítil stoprocentně spokojený a já si ho za to nesmírně vážil. Ale sakra, chtěl jsem ho. Mozek mi říkal, že tohle ještě ne, ale tělo tvrdilo něco jiného.
Posadil se na kraj postele a promnul si spánky. Ležící na posteli jsem sledoval, jak se mu hýbají svaly, jak mu tetování na zádech ještě přidávají na kráse. Pohledem jsem přejel po svém rozkroku, který vypadal, že se jen tak neuklidní. Sebral jsem se, přilezl po čtyřech za ním a s poslední kapkou odhodlání začal líbat stranu jeho krku. Rukama jsem mu zezadu vjel na hruď.
„Fuck, Tommy, nemáš ani potuchy, kolik věcí bych ti chtěl dělat," zavrčel, přičemž trochu naklonil hlavu, aby mi vyhověl a udělal místo. Dlaněmi zakryl moje a propletl si se mnou prsty.
„Můžeš se mě dotýkat," zašeptal jsem. Do tváří se mi vlila červeň a uvědomoval jsem si, jak trapný se mu musím zdát. Dělal jsem si jenom ostudu. Jeho dech překvapivě taky o něco zrychlil.
Ujistil se: „Opravdu?"
Nervózně jsem si odkašlal.
Znovu v klidu, starostlivě promluvil: „Jestli se na to necítíš, love,-"
V tu chvíli jsem se na to prostě vykašlal. Všechno, co jsem v ten moment měl v hlavě, jsem potlačil. „Jsem kvůli tobě tvrdý víc, než jsem nervózní," přiznal jsem upřímně, „jenom prostě... nemůžu se svléknout."
„Hah," pousmál se, stále zády ke mně, „mám tě udělat, ale nesundat ti u toho oblečení, chápu to správně?" Odmlčel jsem se a stáhl svoje ruce zpátky. Možná tohle byl blbý nápad. Možná bych se měl sbalit a utéct. Teď si myslí, že jsem trapný a idiot a asi umřu jako panic. Jo, určitě si to myslí. Tak jo, hlavně v klidu, vysvětlím mu to, sbalím se a-
„Yeah, to zní dobře, jsem pro," otočil se a znovu se na mě vrhl. Tentokrát s větším rozpálením. Líbal mě vášnivěji, jazykem se probíjel do všech koutů mojí pusy. Všechno bylo žhavé, položil mě pod sebe a ještě chvíli nás držel v polibku, než se odtáhl pro vzduch. Posadil se obkročmo kousek od mých boků a hned se ujišťoval, jestli není moc těžký. Zatřásl jsem hlavou jako nesouhlas.
Adam se ze svého místa sklonil, políbil mě a do mých rtů řekl: „Jsi perfektní, neboj. Miluju tě." Nestihl jsem mu odpovědět, než se začal znova věnovat mému rozkroku.
„Mhm, taky tě miluju," vydechl jsem a položil svoje ruce na jeho stehna. Tenhle pocit mě nutil přivírat oči a vzpínat se proti jeho dlani. Chtěl jsem víc toho tření, snažil jsem se mu dát najevo, že by mohl ještě zrychlit. Marně. Všiml jsem si, že Adam se dost vyžívá v tom, jak mě má omotaného okolo prstu. Modré oči se širokými zorničkami mě bedlivě sledovaly. Každý můj skousnutý ret, zaklonění hlavy, zarytí nehtů do všeho, co se mi naskytlo pod rukama.
Netrvalo mu to ani pár minut a naprosto mě měl. Měl jsem rozkrok tvrdý jako kámen a moje povolnost udělat cokoliv pro další dotek vzrůstala. Roztával jsem pod jeho rukama. Adam samozřejmě těžil ze situace co nejvíc a snažil se mě přivést k šílenství – když zrychlil, hned zas zpomalil.
„Fuck, mohl bych se na tebe v tomhle stavu dívat pořád." K tomu všemu ještě přidávalo to, jak mluvil. Cokoliv, co řekl, do mě poslalo další vlnu vzrušení. Prohnul jsem se proti němu a znovu zvrátil hlavu dozadu. Snažil jsem se držet, už poněkolikáté jsem zaryl nehty do jeho jeansů. Nemusel jsem ani nic říkat, aby poznal, že jsem blízko. Otevřel jsem oči. Jeho andělský obličej mě k vrcholu doháněl ještě víc. Všiml si, že ho pozoruju. Spokojeně se usmál, sklonil se a zrychlil. Chtěl jsem sténat, celé tělo v extázi, ale nenechal mě. Spojil naše rty a vzal mi možnost být hlasitý.
„Já-" zamumlal jsem. Ani jsem nevěděl, co mu chci sdělit, ale rozuměl. Párkrát mě políbil na tvář a pokračoval k uchu.
„Chci tě kurva roztrhat na kusy," zavrčel mi do ucha a zkousl mi ušní boltec. Tím mě naprosto odrovnal. Se skousnutým rtem a zavřenýma očima jsem se udělal do svých boxerek. Všichni motýli se mi rozletěli v břiše a elektřina pulzovala celým mým tělem. Adam sice zpomalil, ale ještě pár vteřin nepřestával. Na to jsem se pod ním propnul jak luk. Když se mě dost nabažil, přestal.
„Veselé Vánoce, hottie," zasmál se a opřel čelo o moji tvář. Cítil jsem se mnohem líp, než předtím. Jako bych mu mohl víc věřit. Možná jsem se zamiloval ještě víc, protože mě udělal tak dobře... každý můj přechozí orgasmus byl jenom slabý odvar tohoto. S malým smíchem jsem vydechl a konečně se na něj podíval. Chytil jsem ho za tváře a něžně ho políbil. Nemohl se přestat usmívat, což mě donutilo taky zvednout koutky úst. Rozpojil naše rty a podíval se na mě.
„Miluješ mě teď ještě víc, Ratliffe?" položil mi otázku jako vytaženou z mých myšlenek. Pozoroval jsem každou pihu na jeho tváři, tetování na krku, piercing ve rtu... bože, mám takové štěstí, že zrovna mně se podařilo ulovit takový poklad. Je děsivé, že tenhle anděl je můj.
Pohladil jsem ho a odpověděl: „Myslím, že už to víc nejde."
Znova mě chtěl strhnout do líbačky, když v tom se otevřely dveře. Stáhly se mi snad všechny orgány v těle. V téhle poloze nás fakt nemusel nikdo vidět – oba bez trička, Adam na mně a já čerstvě po té největší explozi.
„Pardon," zabreptala osoba a rychle zavřela. Sám jsem nepostřehl, kdo to byl. Adam se ani neohlédl, kdo nás přišel navštívit. Jenom se začal tiše smát.
„Fuck, moje milovaná mamka," vydechl pobaveně. Jakmile mi tuhle informaci oznámil, viděl jsem se v pekle. Tváře mi zčervenaly nejvíc, co se dalo a měl jsem chuť se schovat.
„Proboha," zděsil jsem se, přičemž se Adam dobře bavil, „tvoje mamka mě viděla- nás- jako- právě jsem se- a ty jako- přestaň se smát, teď se jí nemůžu ani podívat do očí!"
„Vypadáš při tom tak sexy, asi se taky chtěla přijít podívat," pokrčil rameny. Natáhl jsem ruku a praštil jsem ho.
„Nebuď nechutný a nemluv o tom, už před tebou se stydím a teď ještě tvoje mamka... ugh!"
„Uklidni se, sunshine," pokusil se mě trochu zklidnit, „nestalo se nic nelegálního, prostě jsem tě udělal, nic se neděje." Povzdechl jsem si.
„Budu se jí vyhýbat a předstírat, že jsem slušný křesťan a že tě vlastně ani neznám, amen," zakroutil jsem hlavou. On se zase jenom zasmál, jako by se bavil na mém utrpení, a ještě jednou mě políbil.
Bylo mi blbé od sebe Adama odhánět, ale vlhko v boxerkách se mi fakt nezamlouvalo. Opět, jako by mi četl myšlenky – slezl ze mě a vstal z postele. Teprve když procházel a já si ho mohl prohlédnout, všiml jsem si, že je taky tvrdý.
Než jsem stihl přestat zírat, bleskově se otočil s krabicí kapesníků v ruce a s nabídkou: „Jsem ochotný to uklidit za tebe," rozverně mával s kapesníky před sebou, „a pak můžem dát druhé kolo. Předpokládám, že by ti to nevadilo, vzhledem k tomu, jak na mě zíráš."
„Nezírám," bránil jsem se okamžitě, „já jenom... nezírám." Překvapilo mě to. Nemyslel jsem si, že bych pro někoho mohl být přitažlivý, že bych mohl někoho... vzrušovat? Nedokázal jsem si představit, jak velký musí být. Bude mě to bolet? Záleží bolest na velikosti? Ugh, je tak sexy a já tak trapný, že se neumím přemoct a nechat ho mě prostě ošukat... Ale zase - bolelo by to. Nemůže mě třeba roztrhnout... nebo poškodit, nebo tak?
„Yeah, fuck, fakt zíráš," rozesmál se, čímž mě vytrhl z myšlenek. Několikrát jsem zamrkal a zatřásl hlavou. Sakra.'
„Myslel jsem jako, umh, není ti to... já nevím, nepříjemné?" koktal jsem. Uchechtl se a hodil po mně celou krabici s kapesníky. Sotva jsem ji chytil, než by mě praštila do obličeje. Chtěl jsem, ale nešlo mi odtrhnout zrak od jeho mužství.
„Za chvilku se dám dohromady," mrkl na mě, „ale kdybys mě toho chtěl zbavit vlastnoručně, nebráním se." Chtěl jsem ho toho zbavit? Ano. Přemohl mě strach z toho, že nebudu dost dobrý a naopak až moc trapný? Ano. Povzdechl jsem si a taky vstal.
„Umh, promiň," zamumlal jsem a zamířil do koupelny. Adam po mně s hravým mrknutím ještě hodil nové boxerky. Zas a znova jsem to pokazil na plné čáře.
***
Ráno jsem se probudil na můj vkus až moc pozdě po Adamovi. Rozhlédl jsem se totiž po pokoji a on nikde nebyl. Nahlédl jsem přes sklo na balkón – seděl tam. Přesně, jak jsem předpokládal. Závislák.
Už jenom samotný pohled na něj mě nutil se chichotat jak puberťačka. Asi si myslel, že ho v noci neuslyším, ale to se šeredně mýlil. Viděl jsem, jak zadusil cigaretu. Rychle se vrátil dovnitř, tu zimu venku jsem cítil i za něj.
„Dobré ráno, můj oblíbený boyfriende," řekl a vzal si balík žvýkaček. Jednu vytáhl a dal si ji do pusy.
„Dobré. Nejsi jediný, kdo vstává brzo, hm?" střelil jsem očima po jeho rozkroku. Zakroutil hlavou a nechápavě odvětil: „Nevím, o čem mluvíš, ale byla to fakt špatná slovní hříčka."
Prstem jsem mu naznačil, ať jde blíž. Počkal jsem si, až se dostatečně skloní a pošeptal mu do ucha: „Slyšel jsem, jak sis v noci dělal dobře vedle mě." Neřekl ani slovo, ale pohotově do mě strčil tak, že jsem spadl na záda do postele. Rozesmál mě. Najednou se z něho stal ten stydlivý, jak roztomilé.
„Drž hubu," mumlal dotčeně a odstoupil ode mě dál. Kousl jsem se do rtu a hravě se na něj ušklíbl.
„Kdybych neměl ranní dech, šel bych ti dát pusu," oznámil jsem upřímně. Adam se na mě chvíli díval a předstíral, že ho ještě nepřešlo uražení, ale nakonec se zasmál.
„Nesměj se mi. Potřeboval jsem se nějak... uvolnit," protočil očima, „kdyby ses staral o důležitější věci, než je moje masturbace, udělal bys líp!"
„Jo, jasně, uvolni se, babyboy," vyplázl jsem na něj jazyk a odebral se ven z pokoje.
Šel jsem si vyčistit zuby a hned potom, co jsem prošel dveřmi zpět do pokoje, na mě vybafnul Adam s velkým předmětem v ruce. Počáteční šok pominul a já se začal uvnitř radovat jako dítě.
„To nemyslíš vážně," nevědomě se mi objevil úsměv od ucha k uchu, „kytara?!"
Vypadal šťastně i za mě.
„Líbí se ti? Měla by, konzultoval jsem to tam s něma snad dvě hodiny." Místo svého dárku jsem jako první zamířil k němu, abych ho objal.
„Oh můj bože, Adameeee," protáhl jsem radostně a tiskl ho k sobě. Až uvidí dárek ode mě, rozhodně tak uchvácený nebude. Vzal jsem si svoji novou kytaru a podíval se na ni ze všech stran. Zezadu ji zdobil malý vyrytý citát.
„Musica delenit bestiam feram," přečetl cizím jazykem, „music soothes the savage beast."
„Wow," divil jsem se nad citátem, „tos vymyslel sám?"
Zakroutil hlavou a dodal, že by si přál, aby to vymyslel.
„Tak poetickou duši zas nemám, love, smůla," přiznal. Skoro jsem ho nevnímal, jak jsem se zabral do zkoumání svého dárku. Mezi mým prohlížením kytary na mě vytáhl ještě malou krabičku.
Nervózně jsem se smál a přitom mluvil: „Jestli si teď klekneš-!"
„Jestli si teď kleknu, určitě to nebude žádost o ruku," mrkl na mě lišácky a mně okamžitě došla ta narážka. Spolkl jsem svoje další poznámky. Trochu se mi ulevilo, ale zároveň mě zamrzelo, že by mě vůbec nechtěl požádat o ruku.... Setřásl jsem myšlenky a otevřel krabičku. Na červeném polštářku se leskl stříbrný šperk s písmenem A visícím uprostřed. Polil mě studený pot. Očima jsem zamířil ke svojí bundě, ve které jsem schovával svůj dárek. A sakra, co teď?
„Chtěl jsem si tě trochu označkovat," doplnil svůj dárek. Neměl jsem slov. Stres mnou projel jako elektrický šok, stáhl mi vnitřnosti a možná i mozek, protože jsem si nedokázal ani odůvodnit, proč tak šílím.
„Okay," vydechl jsem a zamířil ke svojí bundě. Zahlédl jsem, jak Adamův potěšený výraz zmizel. Asi jsem ho vyděsil, chudák.
„O-kay, víš, že si nemůžu dovolit všechny ty grandiózní věci, které by sis zasloužil mít," začal jsem opatrně, „ale napadla mě zrovna jedna milá věc ke koupi a - ehm - tebe očividně napadlo to samé." Oficiálně jsem stresoval. Žaludek mi udělal přemet a mírně se mi rozklepaly ruce. Naštěstí to nepoznal.
„To si děláš srandu, koupils mi T?" zeptal se nadšeně a otevřel krabičku. Trochu mě zmátl – čekal jsem, že bude zklamaný, že jsem nekreativní a vlastně švorc. Stres ze mě ale najednou opadl – fakt se mu to líbí?
„Měli jsme stejný nápad!" objal mě okolo pasu a zvedl mě do vzduchu. Sice jsem nerozuměl jeho reakci, ale bylo to krásné.
„Tohle je tak stupidní a přeslazené, ale skvělé."
Neměl jsem slov. Můj chlap byl oficiálně to nejlepší, co jsem mohl v životě mít. Ne jenom kvůli tomu, že jsme spolu chodili, ale celkově. Nenašel bych lepšího kamaráda a lepšího parťáka. Pustil mě na zem a poprosil mě, abych zapnul jeho náhrdelník. Chvíli jsem ho obdivně sledoval a pak mě zasáhla nová myšlenka – začal jsem opravdu, opravdu z hloubi duše doufat, že přes to všechno vydržíme spolu.
„Romantické. Mám tě jako... blízko srdci, nebo tak někde," oznámil.
„Ještě minulou noc jsi mě chtěl roztrhat na kusy a najednou mě máš blízko srdci?" popichoval jsem ho. Nahodil znovu ten hraný, dotčený pohled.
„Nekaž mi to, love." Zvedl jsem ruce v obranném gestu a nechal se stáhnout do polibku. Mezi zuby na moment podržel můj ret. Pustil ho a promluvil: „Děkuju."