Bylo už odpoledne, když se rozhodli vydat do Komnaty nejvyšší potřeby, aby nějak zabili čas, než si půjdou odpykat trest. Kromě Pobertů tam byli všichni poprvé, a tak jim museli nejprve vysvětlit, jak je možné, že o ní nikdy neslyšeli a že se formuje podle jejich požadavků.
„Takže kdybych si představila, dejme tomu, můj pokoj doma, vypadala by tahle místnost tak?" zajímala se zvědavě Alice.
„No, to je těžké říct," odpověděl nejistě Remus. „Možné by to bylo, ale kdo ví. Nikdy jsme to nezkoušeli. Ale myslím si, že ne."
„Ale kdybych potřebovala třeba postel, tak tu bude postel?"
„To ano," přitakal James. „Jednou jsme tak potřebovali ukrýt před Filchem a ona nám pro jistotu přichytala i postele. To jsme ještě neměli plánek."
Každý si pro sebe uzmul jeden z polštářů a lehli si na deky, které jim Komnata přichystala. Nicole se okamžitě přitulila k Siriusovi, Hana si lehla na Chrisovu hruď a o něčem si s ním šeptem vykládala.
James se snažil netvářit příliš nadšeně, když si Lily bez problémů lehla kousek od něj, mnohem blíž, než by vlastně očekával. Remus se Sárou od sebe leželi nejdále a pokaždé, když se potkali pohledy, oba dva zčervenali jako rajská jablíčka.
„Co teda probrat tu vaši svatbu?" navrhla Alice. „Včera jsme se k tomu už nedostali."
Nicole se trochu napjala a podívala se na Siriuse. Vyčetla z jeho očí, že myslí na to stejné.
„Není moc co probírat," řekl Sirius. „Matka si vzala skoro všechno na starosti."
„Je to pitomá otázka, ale kdo z nás tam bude moct?"
Nicole s odpovědí otálela. „Asi jen čistokrevní. Pochybuju, že si do toho nechá mluvit, navíc si naše rodina nemůže diktovat moc podmínky. Máma mi řekla, že to Walburga bere jako pomoc nám, máme jí být vděční, že si můžu vzít jejího nejstaršího syna. Podle ní stačilo málo k tomu, abychom dostali status jako Weasleyovi."
„Proč?" zamračil se Remus. „Vždyť jste čistokrevní, navíc jste bydleli ještě nedávno ve Francii. Proč by vás měli označovat jen tak za krvezrádce?"
Děvčata se po sobě poplašně ohlédla, Nicole si vyměnila pohled se Siriusem. Posadila se, aby na všechny lépe viděla.
„Pamatujete si, jak jsem vám říkala, že moje sestra Lara šla do Krásnohůlek?" odkašlala si, aby trochu uklidnila svůj hlas.
„Jo, pamatuju si ji z nástupiště," souhlasil James. „Vždycky na tebe čekala s rodiči, protože dojížděla dřív."
„Jo," přikývla Nicole roztřeseně. Sirius jí položil ruku na dlaň, aby ji trochu uklidnil. „Na konci čtvrtého ročníku, když jsme jely ze školy domů, napadli Smrtijedi tamní ministerstvo. Dva zamířili k nám a chtěli po nás identifikaci.
Lara...ona byla vždy ta odvážnější. Začala se vyptávat a nejspíš jí nedošlo, že jí můžou něco udělat. Zabili ji, protože si podle Smrtijedů dovolovala a měla se stát výstrahou pro všechny ostatní čistokrevné, kteří by si mohli myslet, že se jim nic nemůže stát."
Nicole několikrát zamrkala, aby zahnala slzy.
„Proto jsme se vrátili," dodala s hlubokým nádechem. „Proto nám hrozí status krvezrádců."
„Ti hajzli," procedil James skrz zuby zlostně.
„Vy jste to věděly?" otočil se Remus na holky.
Hana přikývla. „Já a Sára jsme Laru znaly, naši rodiče se znají a jako malé jsme si spolu hrávaly. Jely jsme do Francie na pohřeb."
„A my dvě jsme se to dozvěděly od nich," přidala se Alice a poukázala i na Lily.
Kluci si vyměnili zkroušené pohledy. James chtěl něco říct, ale pak si to rozmyslel. Nebylo nic, co by mohl své kamarádce říct, aby jí to ulevilo od bolesti.
„Obávám se, že Lily, Remus, Chris ani Petr na svatbu nebudou moct jít," vrátila se k původnímu tématu Nicole. „Potterovi sice nepatří ke smetánce, protože nejsou vyhraněni vůči mudlorozeným a polovičním, ale je čistokrevný a to stačí."
„Uspořádáme potom oslavu," slíbil Sirius. „Jenom my, nikdo další."
Jeho pohled zabloudil k hodinám, které jasně ukazovaly, že je nejvyšší čas večeře, pokud se chtějí v klidu najíst před trestem. Proto vstali a opustili Komnatu nejvyšší potřeby.
Na schodech vedoucích do spodních pater se připojili ke spolužákům a společně sešli do Velké síně. Ta už byla zbavena veškeré růžové barvy, lepících kouzel a nástrah s barvami, a tak se bez obav posadili ke stolu a pustili se do večeře.
Spousta studentů za nimi došla, aby jim vyjádřila své nadšení ohledně ranního žertíku. Jedna dívka z Mrzimoru měla stále ještě vlasy obarvené na modro, přesto vůči nim necítila žádnou zášť. Naopak se jí barva líbila a rozhodla se, že si ji tam nechá do doby, než sama po určité době zmizí.
Chvíli před sedmou hodinou se pak vydali do kabinetu profesorku McGonagallové.
„Jen ne Filch," zazoufal Petr těsně předtím, než Lily zaklepala na dveře kabinetu. Po tichém vyzvání otevřela a vešla dovnitř, následována ostatními.
„Jste tady včas," okomentovala jejich příchod profesorka a změřila si je přísným pohledem. „Nemusím vám doufám říkat, jak mě zklamalo vaše počínání. Od pánů Blacka a Pottera to není překvapením, nicméně od vás, slečny," pokračovala a změřila si děvčata pohledem, „jsem to opravdu nečekala. Obzvláště, když slečna Evansová a Pondová jsou prefektky a měly by školní řád dodržovat, nikoliv porušovat.
A vy, pane Lupine, byste jako prefekt měl jít taky příkladem."
Remus se zatvářil kajícně, nicméně nikdo nepochyboval, že to bylo pouze hrané. Lily a Sáře zčervenala líčka studem, tentokrát opravdovým.
„Slečna Pondová, Abbotová, Lewisová a páni Smith, Lupin a Pettigrew půjdou za panem Filchem, on už vám nějakou práci zadá," rozhodla nakonec. Petr si zakňučel zmučeně pod nos, ale sotva se odvážil jakkoliv protestovat.
„Vy čtyři se mnou půjdete do vstupní síně, už tam na vás bude čekat Hagrid," dodala s pohledem upřeným na Siriuse, Jamese, Lily a Nicole. „Madame Pomfreyová potřebuje nějaké bylinky, tak jí pro ně zajdete do Zapovězeného lesa. Chlapci jej už znají, nemám pravdu?"
Kluci souhlasně přikývli, zjevně potěšení, že nemusí za Filchem. Mnohem raději půjdou do lesa, ačkoliv venku mrzlo.
Vyšli před kabinet. James, Sirius, Nicole a Lily zamířily s profesorkou směrem ke schodům, zatímco ostatní se vydali ke kabinetu školníka Filche. Nejdřív se stavili na koleji pro teplejší oblečení, potom sešli dolů k Velké síni, kde už na ně čekal Hagrid.
V ruce držel obrovskou lucernu a vedle pravé nohy sedělo štěně.
„Tak co, vy uličníci?" zasmál se na ně zeširoka.
„Tady máte ještě mapu a váček na ty květiny." McGonagallová strčila Jamesovi do ruky srolovaný kousek pergamenu. „Kdyby cokoliv, vystřelte červené jiskry a Hagrid se pro vás do lesa vydá. Hodně štěstí."
S tím se otočila na patě a zanechala je tam pouze s klíčníkem.
„Tak pojďte," vyzval je Hagrid a vyrazil ven z hradu. Okamžitě je do tváří udeřil ledový vzduch, který nepříjemně štípal. Do jednoho si přitáhli nebelvírské šály víc do obličeje, aby se alespoň trochu ochránili.
„Mosím říct, že ste se teda překonali," pochválil je Hagrid, jakmile byli dostatečně daleko od hradu. „Stihl sem to ještě vidět, jak sem ráno šel za Brumbálem. To ste dokázali jen vy čtyři?"
„To ne, bylo nás mnohem víc," ušklíbl se Sirius. „Bylo nás kolem dvaceti, ale nechali jsme na ostatních, jestli se přiznají. Každopádně Remus, Petr a několik dalších mají trest s Filchem."
„Jo, vychytali jsme to," usmál se James.
„Mluvte za sebe," zamračila se lehce Nicole. „Vám možná ten les strach nenahání, ale nám ano."
Sirius jí pevněji stiskl ruku. „Nemáte se čeho bát. Kdyby cokoliv, ochráníme vás."
„Taky se ke mně doneslo, že ste vy dva zasnoubení," podotkl Hagrid a shlédl na ně.
„Jo, to je pravda," přitakal Sirius. „Ne, že by to byl náš nápad nebo rozhodnutí. Víš, jak to chodí mezi čistokrevnými, ne?"
„Ani moc ne," zavrtěl klíčník hlavou.
„Čistokrevné rody se často dohodnout na tom, koho si jejich děti vezmou," vysvětlila Nicole nelibě. „Rodičům nezáleží na tom, jestli souhlasí, prostě to nařídí. Jde jim o zachování čistoty krve a dobré pověsti.
Naši rodiče se dohodli a sdělili nám to na novoročním večírku u Malfoyů."
Hagrid se nespokojeně zamračil. Zřejmě se mu to vůbec nelíbilo.
„To je strašné."
Sirius pokrčil rameny. „Bylo by, kdybychom se neměli rádi."
Nicole mu věnovala lehký úsměv a poté zase zvážněla, protože došli ke kraji lesa.
„Tak jo, sme tady," oznámil jim zcela zbytečně Hagrid a podíval se na ně. „Kdyby cokoliv, vystřelte ty jiskry a já s Tesákem vás najdem."
Čtveřice přikývla a na vteřinu zaváhala, než se rozešli do nitra lesa. James rozložil mapu a navedl je správným směrem. Na cestu jim svítily pouze hůlky, ale protože jich bylo víc, stačilo to. James si svítil na mapu, Sirius s Nicole dopředu a Lily naopak pod nohy, aby nezakopli o nějaký kořen.
Šli v tichosti, dokud si Sirius nevšiml, že jsou děvčata opravdu vystrašená z jakéhokoliv křupnutí větvičky nebo zašelestění větru.
Nenápadně dloubl do Jamese a naznačil mu, aby se podíval na Lily. Pochopil a zpomalil, aby jej rusovláska dohnala.
„Pojď sem."
Lily překvapivě neváhala a nechala se od něj obejmout jednou rukou. Trochu víc se k němu natiskla, ale odmítla zvednout pohled, protože jí okamžitě zčervenala líčka.
„Jak dlouho ještě půjdeme?" zeptala se Nicole.
„Jsme skoro na prvním místě," odvětil James, kterému teď na mapu svítila Lily. Opravu trvalo jen chviličku, než došli na menší mýtinu, v jejímž středu rostlo několik růžových květin.
„Páni," vydechla Lily úžasem. „Ty jsou nádherné."
„A určitě vzácné," podotkl James. „Takhle daleko jsme v lese ještě nebyli, bojím se, aby to nebylo území kentaurů."
Sirius si s ním vyměnil jasný pohled, který říkal, že i on na to myslel. A pokud měli pravdu, nebylo by nejlepší, aby se s nimi v lese potkali. Obzvláště takhle daleko a bez profesorů.
James vtiskl Lily do ruky mapu a s nachystanou hůlkou se rozešel blíž ke květinám. Nepochyboval, že jsou tam nastražené pasti a on doufal, že se do žádné nechytí. Už byl skoro u nejbližší z nich, když se mu kolem kotníků omotal provaz a vyzvedl ho do vzduchu.
„Áááá!"
„Jamesi!"
Jeho výkřik se smísil s vyjeknutím Lily.
„Dobrý, jsem v pořádku!" zavolal a snažil se zorientovat. Po několika vteřinách mávl hůlkou a přeťal provaz, aby potom rychle vykřikl kouzlo a zpomalil tak svůj pád.
Lily nemeškala a rozběhla se za ním, nehledě na to, že tam mohou být další pasti. Podala mu jeho brýle, které mu spadly, a spravila rozbité sklíčko.
„Dávám jim čas do konce školního roku," šeptl Sirius směrem k Nice, která se usmála do šály.
„Já do konce letních prázdnin," přijala jeho sázku.
James se mezitím postavil na nohy, pohotově utrhl několik květin a vrátil se s Lily po boku k nim.
„Měli bychom si pohnout, ať to máme za sebou," navrhl Sirius.
Nikdo nic nenamítal, a tak se vydali podle mapy na druhé místo. To nebylo o moc vzdálené, jen pár minut chůze.
Květiny měly tentokrát žlutou barvu a nádherně světélkovaly i v noci, takže je viděli ještě předtím, než na mýtinu vešli.
Sirius si dal větší pozor než James a vyhnul se všem pastím, a tak se brzy mohli dát na cestu zpátky. Šli svižným krokem, všichni už chtěli být zpátky na hradě.
Byli asi v půlce cesty, když se lesem ozval dusot kopyt. James se Siriusem si okamžitě vyměnili pohled, načež James sáhl do kapsy a vytáhl stříbřitou látku.
„Schovejte se pod něj," vyhrkl a strčil neviditelný plášť Lily.
„Ale co vy?"
„My je odlákáme pryč a potom se pro vás vrátíme," slíbil Sirius, vtiskl Nicole rychlou pusu a s Jamesem odběhl pryč.
Lily přes ně přehodila plášť a obě se zády opřely zády o kmen stromu, aby udržely rovnováhu v podřepu. Nicole cítila, jak se klepe, a zima s tím neměla nic společného. Ani jedna se neodvažovala promluvit, dokonce ani v momentě, kdy se ozval slabý výbuch.
„Nejsou daleko!"
Neznámý mužský hlas se ozval jen vteřinu předtím, než se kolem nich prohnala skupina šesti rozzuřených kentaurů. Ani jeden si jich pod neviditelným pláštěm naštěstí nevšiml, přesto zůstaly schované.
Připadala jim to jako věčnost, než se ztichlým lesem ozvalo křupání sněhu. Následně z jednoho keře vyběhl Sirius, sotva popadal dech, jak se snažil utíkat co nejrychleji.
Nicole se sebe shodila plášť a úlevně mu skočila kolem krku.
„Už je to v pořádku," vydechl Sirius a pevně svou snoubenku sevřel v náručí.
„Kde je James?" zeptala se Lily starostlivě a rozhlédla se kolem sebe. V ten moment se James vynořil z opačné strany jako Sirius. Jeho vlasy byly rozčepýřenější než obvykle, brýle na nose měl křivě a taky se snažil popadnout dech.
Sotva se rozkoukal, zastínily jeho výhled rudé vlasy Lily, když se mu vrhla do náruče. Přes všechen ten strach se vykašlala na nějaký odstup, který si od Jamese neustále držela. Už se sice přestal chovat jako pitomec, tedy ve většině času, ale nechtěla přiznat, že k němu něco cítí.
„Jsi v pořádku?" ujišťovala se a zamrkala, aby zahnala slzy.
James přikývl a oslnivě se usmál.
„Jste sice strašně dojemní, ale musíme jít, kdyby se chtěli vrátit," přerušil jejich chvilku Sirius s úšklebkem.
James očekával, že jej Lily zase pustí, ale pořád se ho držela za paži, zatímco pokračovali v cestě. Musel se držet, aby se neustále neculil, nechtěl ji čímkoliv popudit.
-------------
Hagrid na ně čekal na kraji lesa a odvedl je zpět do vstupní síně.
„Měli ste štěstí, to vám teda povím," zabručel. „S kentaurama není radno si zahrávat."
Čtveřice přikývla, dívky stále otřeseny z incidentu. Ani jedna nechtěla ani přemýšlet nad tím, co by se stalo, kdyby je kentauři opravdu našli. Ublížili by jim nějak? Nebo by to pochopili, kdyby řekli, že tam jsou na rozkaz profesorky z Bradavic?
„Co vám tak dlouho trvalo?"
Profesorka McGonagallová na ně netrpělivě čekala a okamžitě žádala vysvětlení. Sirius jí podal květiny ve váčku a taky mapu.
„Zdrželi nás kentauři, paní profesorko," vysvětlil James. „Museli jsme se před nimi schovat."
„Kentauři?" zopakovala po něm překvapeně, její rozčílení rázem zmizelo. „Netušila jsem, že je budou strážit kentauři. Omlouvám se, že jsem vás vystavila takovému nebezpečí."
James se Siriusem si vyměnili rychlý pohled. Oba dva věděli, že už pár let jsou vystaveni mnohem většímu nebezpečí při úplňcích, které tráví s Remusem. S kentaury by se dalo vyjednávat, ale s Remusem ve vlčí podobě ne.
„Teď běžte do svých ložnic, je pozdě," dodala Minerva a sevřela váček s květinami pevněji. „Já tohle předám ošetřovatelce."
Popřáli své kolejní ředitelce dobrou noc a vydali se po schodech nahoru. Sotva za sebou vláčeli nohy, jak z nich opadl strach a adrenalin, a tak jim cesta na kolej trvala o něco déle.
Když se tam konečně dostali, v rychlosti přátelům převyprávěli průběh trestu a zalezli si do postelí, kde okamžitě usnuli.