Využili první příležitosti, která se jim ten podvečer naskytla, aby nepozorovaně proklouzli ven ze společenské místnosti i hradu samotného. Použili přitom jednu z tajných chodeb na hradě a Pobertova plánku, díky kterým se dostali přímo na školní pozemky.
Tma už zahalila okolí a dodávala tomu všemu tajemný vzhled, společně s vycházejícím měsícem. Ještě nebyl ve správné poloze, ale k tomu nezbývalo mnoho.
Petr se beze slov proměnil a začal ťapkat v krysí podobě sněhem směrem k Vrbě mlátičce. Tlapkou se dotkl speciálního uzlu, čímž strom znehybnil a umožnil ostatním nerušený průchod do jeho vnitřku.
Chroptící chýše vypadala stejně, jako si ji pamatovali z posledního úplňku. Dveře v pantech držely snad jen zázrakem, zdi a podlaha nesly nespočet škrábanců, závěsy kolem postele a oken byly roztrhány. To všechno se stalo během posledních pěti let, které tu Remus byl nucen trávit během úplňku.
„Měsíc je skoro nahoře," vydechl ztěžka Remus, který se postavil do středu místnosti. Pod teplým pláštěm měl na sobě pouze kalhoty, které už tak nesly známky velkého opotřebování.
Sirius, James i Petr mohli vidět, jak mu na čele vyrašil studený pot a jeho dýchání se zrychlilo. Remus znenadání padl na kolena, jak se mu roztřásla kolena i ruce. Jeho tělo se začalo měnit; tvář se prodlužovala ve vlčí čenich, záda se nahrbila a celé tělo se zvětšovalo, jak na něm postupně vyvstávaly šedé chlupy.
Chlapci na nic nečekali. Místo nich tam teď stáli majestátní dvanácterák, obrovitý černý pes a malá krysa.
Vlkodlak zaryl drápy do podlahy, zatímco zhluboka oddechoval. Trojice viděla nespočet přeměn jejich kamaráda a s jistotou mohli říct, že to nebylo nic příjemného. Dlouhou chvíli se nic nedělo. Vlkodlak složil nohy pod sebe a lehl si, očkem pokukoval po jelenovi, psovi a kryse.
A potom, aniž by tomu cokoliv dopředu nasvědčovalo, vyrazil proti nim. Sirius, který se mu velikostí, drápy a zuby nejvíce rovnal, se vzpamatoval jako první a šel mu naproti. Instinktivně šel po krku, do kterého se také zakousl.
Vlkodlak bolestně zavyl a rozmáchl se dlouhou tlapou, kterou ze sebe psa sundal. Než stihl Sirius zareagovat, vlkodlak ho dalším máchnutím poslal ke zdi, o kterou se tvrdě narazil a upadl do bezvědomí. Než dopadl na zem, proměnil se zpátky do lidské podoby.
Vlkodlak se vítězně otočil na zbylá zvířata. James se chystal vyrazit, když se vlkodlak rozběhl opačným směrem, přímo ke dveřím.
James v duchu zanadával a vyměnil si pohled s Petrem, který dával jasně najevo, na co myslí. Krysa přikývla a přeměnila se do lidské podoby, zatímco James v té zvířecí vyběhl za vlkodlakem do noci.
„Tichošlápku, probuď se!" Petr zatřásl kamarádovými rameny, ale nic se nestalo. Sirius dál nehnutě ležel na zemi. Jenom pravidelné zvedání hrudníku ukazovalo, že je stále naživu. Vytáhl proto hůlku a vyřkl kouzlo na probuzení z bezvědomí, které se díky úplňkům povinně všichni naučili. Nebylo to poprvé, co se něco takového stalo.
Sirius zalapal po dechu a vyšvihl se do sedu. Hlava se mu nepříjemně zatočila a žaludek zhoupl. Rukou se opřel o stěnu a na krátkou chvíli sklopil hlavu.
„Kde je Remus s Jamesem?" zeptal se zmateně, když si uvědomil, že jsou sami.
„Remus utekl, James běžel za ním," odpověděl. „Musíme mu jít pomoct."
Tichošlápek neváhal, ignoroval nevolnost i točení hlavy, a přeměnil se zpátky do psa, v jehož podobě vyběhl z Chroptící chýše. Petr ho následoval, ale byl o poznání pomalejší. Běžel podle pachu a sluchu, který měl v této podobě mnohem lepší.
Čím více se nořil do Zapovězeného lesa, tím vice sílily zvuky boje. Slyšel nebezpečné vrčení, hluboké oddechování a hrabání hlíny kopytem. Zastavil se na pokraji malého paloučku a rozhlédl se. James byl na boku poškrábaný a jeho parohy byly částečně od krve, Remus měl více potrhanou srst.
Hodnou chvíli se nic nedělo. Zvířata proti sobě stála a měřila se navzájem pohledem. Měsíc stál vysoko nad nimi a jeho paprsky si klestily cestu přes koruny stromů, díky čemuž situace vypadala jako z nějaké knihy.
Vlkodlak se s hlubokým zavrčením rozběhl, ale ne k Jamesovi. Naopak opět zamířil k Siriusovi, který měl dostatek času na přemýšlený. Vyčkával, dokud nebyl vlkodlak tak blízko, jak jen to šlo, a uhnul do strany. Remus, který nestihl zareagovat, narazil plnou rychlostí do stromu. Hlasitou ránu doprovázel zvuk lámání kostí a bolestivé kňučení vlkodlaka, který se svezl do sněhu a zůstal ležet.
Sirius, James a Petr se po sobě podívali a chvíli vyčkávali. Remus však zůstával ležet, ztěžka oddechoval a oči měl napůl zavřené. S jistotou, že se vlkodlak tu noc už nezvedne, se přiblížili a polehali si do sněhu k němu.
Sirius se na chvíli rozhlédl kolem sebe a zaraženě zjistil, že v téhle části lesa dosud nebyli. Museli se dostat dál, než kdy předtím. Mohl jenom doufat, že se jim podaří z lesa dostat dřív, než vyjde slunce.
-------------------
Když moc úplňku pominula, Remus se přeměnil do své lidské podoby. Chlapci se pohotově proměnili a vytáhli ho ze studeného sněhu, ve kterém zůstal Remus zcela nahý. James ze sebe shodil teplý plášť a zabalil ho do něj, Sirius vyčaroval nosítka.
Petr rozsvítil svou hůlku a vedl jejich skupinku po stopách, které zanechali při cestě sem. Opravdu byli hlouběji v lese, než kdy předtím, a cesta jim trvala bezmála patnáct minut. Chroptící chýší pouze prošli, James ještě skočil pro Remusův plášť a boty, které v ložnici zanechal, a připojil se k nim zase před Vrbou mlátičkou.
Celý hrad stále spal, když jím procházeli na ošetřovnu. Podle plánku byl Filch i se svou kočkou v kabinetu, kde nejspíš spal, a i hlídky se vrátily do svých ložnic, aby se alespoň trochu vyspaly.
Na ošetřovně hořela jediná svíce, ale připojily se k ní další, když se tam objevila ošetřovatelka a mávla hůlkou.
„Začínala jsem si dělat starosti, kde jste," přiznala káravě a sjela je pohledem.
„Remus nějak zdivočel," vysvětlil Sirius, kterému se nečekaně zatočila hlava. Instinktivně se zachytil rámu postele, aby nespadl na zem.
„Podařilo se mu utéct do lesa, ale dostihli jsme ho a zpacifikovali," dodal James a starostlivě si změřil svého kamaráda pohledem. „Měl by sis lehnout."
„Jsem v pohodě," odporoval Sirius a odmítl jeho ruku jako oporu. Hlava se mu nadále točila a žaludek nepříjemně bolel, jako kdyby vypil příliš ohnivé whisky.
„Nejsi v pořádku," řekl nesmlouvavě James. „Ta rána o zeď byla silná."
„Pane Blacku, prosím, lehněte si na vedlejší lůžko," požádala ho madame Pomfreyová, která na postel před nimi položila Remuse. Sirius se nadechoval k protestu, ale ředitelka ho zpražila tak přísným pohledem, že se mohla rovnat profesorce McGonagallové. S hlasitým povzdechem přešel k vedlejší posteli a s vypětím všech sil si sundal boty a lehl si.
Ošetřovatelka mávla hůlkou a z jejího kabinetu připlulo několik lahviček lektvarů a mast. Jeden lektvar podala Siriusovi.
„Tohle vypijte," nařídila mu nesmlouvavě. Sirius lektvar odzátkovat a vypil, aniž by cokoliv řekl. Prázdnou lahvičku potom položil na noční stolek.
„A Remus?" zeptal se James.
„Má pár zlomených žeber a nohu, k tomu ještě ty škrábance a modřiny," odpověděla ošetřovatelka a do hlasu se jí vkradla lítost. „Dneska si tu rozhodně poleží, možná i zítra. Každopádně bude v pořádku, takže byste se měli jít vy dva vyspat na kolej."
James se podíval na Siriuse, který již neudržel víčka otevřená, a potom na Remuse, jemuž začala ošetřovatelka natírat mastí hrudník, aby omezila počet nových jizev. Potom s Petrem opustil ošetřovnu.
Schody vystupovali mlčky, oba dva příliš unavení, aby mluvili. U Buclaté dámy se na chvíli zastavili, neboť se jim nedařilo ji probudit. Když se konečně ocitli v ložnici, úlevně si oddechli.
James ze zásob vytáhl mast, kterou si začal natírat škrábance na žebrech, které mu Remus svými drápy způsobil. Co se chlapci o Remusově prokletí dozvěděli, měli vždy nachystané zásoby vlastních lektvarů proti bolesti a mastičky na škrábance, neboť zprvu Remuse navštěvovali v Chroptící chýši tajně. Nemohli tudíž při nechtěné rvačce jít na ošetřovnu, aniž by se neprozradili.
Když na ně pak Remus dorážel, aby Brumbálovi řekli o svých proměnách do zvířecích podob, povolil jim na vlastní nebezpečí zůstávat s jejich kamarádem přes úplněk. I tak si lektvary nadále připravovali, pro všechny případy.
James ze sebe shodil oblečení a natáhl na sebe pyžamo. Když ulehal do postele, Petr už stihl usnout.