HIM II. - The Cruel Summer✔️

33. kapitola

Od Stewarta nepřišla absolutně žádná esemeska a ani žádná interakce, která by mi dala najevo, že by se chtěl dál alespoň přátelit. Vím, v jakém stavu se nachází, i já si tenkrát připadal strašně hloupě, že jsem Dominikovi odkryl své pocity. Nic to nemění však na faktu, že jsem se neustále zaobíral tím, že mu napíši. Ovšem ve stejný čas jsem i doufal, že mi napíše on sám. Tudíž je možné, že Stewart čeká na to, až mu napíši já. Možná bych to měl opravdu udělat, ale teď je to opravdu jedno. Za chvíli budu i s rodiči na náměstí Crestonu, kde se to bude hemžit spoustou lidí. Jídelní slavnosti v podání Santiagových totiž oficiálně dnešním dnem končí.

Mimo Stewarta se mi však hlavou honí další věc. Respektive osoba. Josh a jeho pohnutky. Opravdu udělá to, co řekl, že udělá anebo je to jen Cassandřin plán na to, jak ještě víc zlikvidovat mou reputaci po městě? Protože to, že by věděla o Stewartových pocitech vůči mě a způsob, jakým jsem mu odpověděl, by ji do rukávu přidalo eso. A já si tak říkám, zda jsem neudělal chybu. Zda jsem neprovedl hloupost. Je asi hrozné smýšlet takto o člověku, s nímž toho máte prožito opravdu spoustu, ale nedá mi to jinak. Tohle léto mi opravdu ukázalo, že spolehnout se a důvěřovat na sto procent mohu jen sám sobě. Jen já sám sebe nemohu zradit. Ne s takovým úmyslem. 

Docházíme až na vystavené náměstí, které působí jako pouť s atrakcemi. Po celé jeho obdélníkové délce jsou rozestavěny stoly s občerstvením, zatímco na severní straně je postaveno obrovské pódium, na němž je sestaveno hudební náčiní a po němž chodí Cassandra a vypadá, jako by si vytipovávala další oběť své eskapády.

Rodiče se zastavují na pokec se svými známými, zatímco já obcházím stoly a koukám na všechny pochoutky, které zde panují svou pevnou rukou. Ačkoliv rodinu Santiagových po tomto létě zrovna dvakrát nemusím, musím uznat, že umí připravit speciality s opravdu velkou grácií. Před každou tou pochoutkou je nalepena cedulka s názvem a popis všech ingrediencí. A vypadá to, jako by si letos opravdu dali záležet. Nejspíš, aby si spravili reputaci po té naprosto otřesné zahajovací večeři. Nemohu ani uvěřit, že už od toho incidentu uběhl takřka týden. 

Rozhlížím se kolem sebe, zda neuvidím někoho známého, s nimž bych mohl prohodit nějaké slovo, ale všichni jako by se do země propadli. A nebudu lhát, hledám hlavně Stewarta, abych s ním navázal nějaký kontakt. Možná by opravdu nebylo na škodu mu napsat, jen tak ze zvědavosti, jestli se sem vydá. Připadám si jako prázdná studna, která nemá o ničem vědění. Netuším, co Stewart teď prožívá či co Josh kuje, když se právě teď objevil na pódiu a něco s úsměvem Cassandře oznamuje, zatímco ta mu úsměv oplácí. Prohnaný úsměv.

Najednou se objevuje i Dominik na pódiu a pozoruje ty dva, jak se spolu baví. Na tváři mu panuje zachmuřený výraz a jeho oči jsou zamyšlené. Jako by přemýšlel nad tím, co říkají a ani trochu se mu to nelíbilo. Což ve mně vyvolává docela nepříznivé stavy. Tahle noc bude stejně tak plná eskapád, jako ty předešlé, když se tolik lidí sešlo na jednom místě. Hlavně, aby to bylo už za námi.

„Nevěříš mu, že ne?" uslyším za sebou hlas své nejlepší přítelkyně a proto se otočím. Stoupá si vedle mě se založenýma rukama, přičemž si za ní stoupne její přítel Jason. Netuším, zda ta otázka byla mířena na mě, ale vím jedno jediné. Ani Lucy nevěří, že by Josh byl schopný Cassandru přede všemi zpochybnit. Stačí ten jediný pohled, jakým se na ní dívá. 

„Ne," odpovídám nakonec, když se Jason nijak nevyjadřuje a jen Lucy drží za boky. „Nevěřím mu už od samýho začáku. Teda, když přišel za mnou a omluvil se, věřil jsem mu, protože jsem si myslel, že lituje toho, co udělal tátovi. Ale pak se začali přikrádat pochybnosti."