HIM II. - The Cruel Summer✔️

29. kapitola

Podle toho, co jsem pochopil a co mi Josh řekl, má Cassandra vystoupit v neděli na ukončení jídelních slavností na náměstí, kde bude jistě opět celé město. Tudíž jsem svůj plán doupravil nebo spíše ulehčil, protože to, že se Cassandra ukáže na pódiu před celým městem, mi akorát hrálo do karet. Jak jsem řekl, nejsem pomstychtivý typ, ani u Ashley jsem se nemstil a s Kaiem jsem na škole projevoval jen minimální interakci – to byl můj druh pomsty – ovšem Cassandra si to zaslouží. Ne kvůli mně, ale kvůli tomu, jak dokázala celé město obrátit vzhůru nohama a hlavně Joshovi pomotat hlavu tak, aby zapomněl, kdo jsou jeho skuteční přátelé. Tudíž Josh bude dál hrát její loutku, zatímco já budu hrát jako by se nic nestalo.

Stačí pak jen malá chvilka Cassandřiny nepozornosti, aby se Josh ujal mikrofonu a všem všechno řádně vysvětlil a podal. Stejně jako to vysvětlil mně. 

Čekal jsem, že proti mému plánu bude mít nějaké námitky, ale on se sám nabídl, že to všem poví. Odůvodnil to slovy, že se cítí provinile a hrozně hloupě, a že by to měl být on, kdo to každému jednomu člověku zde vysvětlí. Zároveň to podal i tak, že by očistil nějak i mou reputaci, i když si je dobře vědom, že tím, co Cassandra řekla, poběží klepy dál. Neuvědomil si ale jednu zásadní věc – až se všichni dozví, kdo je Cassandra Santiagová zač, nikdo nebude řešit tu poloviční pravdu o mně a Stewartovi. Nikoho nebudeme zajímat, protože obrovskou újmu na tom především utrží Santiagovi se svým podnikem. A jak je znám, ti se to budou snažit vyžehlit. 

K večeru toho dne jsem uskutečnil videohovor s Lucy. Nebo spíš zrzka volala mě s tím, že za ní byl Josh a seznámil ji s naším plánem. Čekal jsem, že druhý na řadě, za kým půjde, bude zrzka. Ukázalo se totiž během těch let, že ti dva si sedí jako vejce vejci. A když oba spustí tu svojí, je jen těžké se jim nesmát. Každopádně byla zapálená pro věc, a že kdybych přišel na nějakou roli pro ni, mám ji o tom říct. Řekl jsem ji jen, že až dojde tvrdý na tvrdý, ať je sama sebou. Tak, jako vždycky. A jak se zdálo, pochopila to lépe, než kdokoliv jiný. 

Každopádně ani další den jsem se nějak nechystal k tomu, že bych vytáhl paty z domu. Rodiče mě sice přemlouvali, abych jel s nimi na koupaliště, že když tam budu s nimi, nikdo mi nic neřekne, ale mně bylo lépe zkrátka doma. Měl jsem z toho i lepší pocit a když jsem se dostatečně zabavil, nemusel jsem myslet na žádné problémy, kterých kolem mě bylo až požehnaně. Občas si tak říkám, jestli na tu školu nenadávám bezdůvodně, když problémy, které mám v ní, jsou proti těm reálným úplné nic. Ve škole totiž dostanete druhou šanci, v životě si ji však musíte vybojovat. 

Uklízím svůj pokoj od základů. Začal jsem už brzy ráno, abych se něčím zabavil. Chybí mi totiž ranní běhání a nemohu Adama nazlobit, až se vrátím do školy s tím, že jsem nakonec místo hubnutí přibral. A vzhledem k tomu, že i uklízení je docela náročná činnost, jsem se pustil právě do této aktivity. Našel jsem například svoje švihadlo, které jsem hledal, gumu na skákání, kterou jsem neviděl už spoustu let a především jsem pak našel ty staré dopisy, které jsem psal na začátku svého procitnutí. 

Ty mě zaujaly nejvíc, protože od té doby, co je našli rodiče, jsem neměl potřebu je hledat. Vlastně jsem je tenkrát ani nechtěl vidět, protože to ony zapříčinily můj předčasný coming out před členy této domácnosti. Od té doby jsem je zkrátka neviděl a zachvátila mě tsunami nostalgie.

Je to jako předmět z dávné doby, kdy jste byli malí a najdete ho například až v dospělosti. Tak nějak se cítím, když sedím u té zpropadené krabice a v ruce držím Dominikův dopis. Přečetl jsem ho od té doby už asi pětkrát a stále nemohu uvěřit, jak ty city byly silné. Protože co si budeme povídat, po tolika letech nejsou tak ryzí, čerstvé a nemají na mě takový dopad jako tenkrát. Dominik se pro mě stal vším, co jsem si kdy přál. Stal se osobou, za níž bych byl ochoten obětovat úplně cokoliv. Dnes je to však jinak. My dva jsme jiní, než jsme byli tenkrát.