HIM II. - The Cruel Summer✔️

23. kapitola

Můžu se doslova zbláznit, když chodím ze strany na stranu a můj pokoj mi nepřijde dostatečně velký pro to, abych do těch kroků mohl dát všechno, co chci. Všechno, co si momentálně potřebuji vybít, abych byl v pohodě. Abych mohl být v klidu a racionálně o všem popřemýšlet, jako dospělý člověk. Jenže, jak mám zůstat klidný po tom, co mi řekl? Mělo by mě pohoršovat to, že se chce se mnou vyspat. Mělo by mě sakra znechucovat to, co mi pověděl. Proč tomu tak není? Odpovědět si umím však sám. Protože po tom, jaký k tomu udal důvod, mě to k němu táhne ještě víc. Tím by se totiž mohlo všechno rozseknout. Tím bych si mohl potvrdit nebo vyvrátit svoje emoce k němu.

Po té, co jsme se odebrali z kavárny, mezi námi panovalo až nepřirozeně tíživé ticho, které na mě s minutou navíc sedalo čím dál tím hůř. Hůř se mi dýchalo, hůř jsem zvládal to neskutečné horko. Hůř jsem zvládal všechny emoce, jež se na mě valily. A zhoršoval to ještě tím, jak strašně zahloubaný ve svých myšlenkách byl. Doslova jsem na něm viděl, že lituje toho, že mi o tom pověděl. Proto jsem to celé rozsekl se slovy, že to neovlivní naše přátelství. Jako by mu spadl kámen ze srdce, mi odpověděl, že se celou tu dobu obával, zda se s ním kvůli tomu nepřestanu stýkat. 

Nejhorší část ale přišla v moment, kdy mi věnoval své objetí. Myslel jsem, že mi snad vyskočilo srdce až do krku, když se jeho silné paže omotaly kolem mých ramen. A už vůbec jsem netušil, co v tu chvíli mám dělat. Objímat se na ulici Crestonu s klukem, jenž není Dominik Garret by mohlo vyvolat spoustu klepů. A taky že vyvolalo, protože když jsem přišel domů, mamka se mě nenápadně vyptávala, jak to mám s tím klukem od Lockwoodových. Nebyla to však nějak převratná konverzace a vypadalo to, že mamce to vlastně ani nevadí. Táta, ten seděl s novinami a myslel si, že nevidím, jak se nenápadně dívá a usmívá se. 

Asi bych měl s někým prodiskutovat svůj momentální stav, aby mi vymluvili to, k čemu mě celé moje bytí táhne. Chci jít za ním, bez jakýchkoliv slov, mezi dveřmi ho políbit a nechat ho, aby se mě zmocnil. Aby pronikl do mé duše a snažil se jí buď ještě víc potrhat nebo naopak zcelit. Snažit se zašít všechny ty díry a šrámy, které se na ní vyjímají. Aby se pokusil znovu spravit drátky pro to, aby zářila jako nová.

Ale třeba do toho vkládám až moc nadějí. Třeba, když se s ním vyspím, to se mnou udělá pravý opak. A zničím tím to, co mezi sebou máme. Zničím tím naše přátelství, které přišlo odnikud. Proč jen tohle celé musí být tak sakra zapeklité? Proč ksakru? Měl bych se uklidnit a nijak to neřešit. Řekl jsem mu, že se s ním nevyspím a tečka. Prostě si tu jen tak sednu a budu koukat na telku. Pak si půjdu dát večeři a půjdu si lehnout do své postele a budu snít. Doufejme jen, že ne o něm.

Pouštím tedy televizi a snažím se v sobě přemoci to nutkání ji vypnout a začít se převlékat. Nemůžu ale přestat myslet na to, co mi pověděl ještě před tím. Že je vlastně sám doma a že ho nebaví být pořád o samotě. Třeba tam nemusím jít kvůli tomu, abych se s ním vyspal. Třeba mu můžu dělat jen společnost. Stál by ovšem o takovou společnost? Nevadilo by mu, kdybych tam šel? 

Bože, zblázním se z těch zpropadených myšlenek. 

Zničehonic se dveře do mého pokoje otevřou a já čekám, že to mamka přišla vyzvídat něco víc o Stewartovi. Když jsme se dole totiž bavili, vypadala nespokojená z mých odpovědí a nasadila ten svůj detektivní výraz. Zkrátka chce být o všem perfektně informována. Jenže ve dveřích mého pokoje nestojí ani mamka, ani Emily a dokonce ani táta. Je to černovlasá diva s kapučínovou pokožkou. Cassandra Santiagová.

Zmrznu v sedu, zatímco si ji prohlížím jako svatý obrázek, když na mě hledí těmi svými tmavými bulvami a probodává mě nic neříkajícím výrazem. Jen se tyčí mezi těmi dveřmi jako přicházející hrozba. A já nemám ani tušení, proč by vyhledávala zrovna mě, či jak se dostala přes ochranné bariéry mých rodičů dole. Ti totiž ví, kdo tahle holka je. A ví, že ona je nynější Dominikovou dívkou. Jak ji sakra mohli pustit nahoru?