HIM II. - The Cruel Summer✔️

26. kapitola

První hraní Cassandry a její bandy, prvotní ochutnávky i slavnostní přípitek už máme za sebou a teď se každý z těch dospělých, kteří nám mají jít příkladem, rozhodli obměnit místa a pozdravit co nejvíce lidí z města. Moji rodiče se i s malou Emily vydali jako první za rodinou Breckerových, od nichž se prakticky ještě ani nehnuli. Sice je to teprve hodina, co nastala volná zábava, ale i tak už tam jsou nepřiměřeně dlouhý čas, když třeba porovnám Joshova otce, který s ukázkovým účesem a přívětivým obličejem obchází snad úplně všechny a tam, kde vidí sympatie, se zastavuje na krátký pokec. Zahlédl jsem i některé lidi, kteří se s přívětivým úsměvem stavili i za Dominikem, který, jako by ho někdo vyměnil, se po celou dobu této nepředstavitelně chaosné situace usmívá a hýří jakýmsi štěstím. Nebudu lhát. Dopaluje mě to. A hodně. Ne fakt, že vypadá šťastně, ale fakt, že Cassandra ho u toho drží za ruku a po většinu času vidím, že ho doplňuje.

Josh se rozhodl nezúčastnit, a tak sedí na svém místě po celou dobu a něco vyťukává do mobilu. Snad ani jednou nezvedl pohled, aby zkontroloval dění. A jeho ztrápený výraz mě opravdu děsí. Jestli je to opravdu s ním tak zlé, neměl bych za ním jít? Neměl bych si s ním promluvit? Zřejmě by to bylo zbytečné. Josh si stojí na svém po celou tu dobu. Dokázal zavrhnout celou svou kapelu, která ho prakticky od začátku večera absolutně nevnímá. Když začal hrát i s Dominikem, Matteem a Cassandrou, jeho kapela se zvedla a odešla ven. Jako by nemohli vystát fakt, že hraje s někým jiným. 

„Nikdy bych si to nepomyslela, ale Lana s Nickem jsou fakt držáci," namítne Lucy se sklenkou šampaňského, zatímco sedí u našeho stolu, kde se nacházím z rodiny jen já. Byl jsem vlastně první osoba, kterou vyhledala, protože Jason se sešel s přáteli ze střední. Samozřejmě ji poprosil, zda jí může opustit na nějaký čas. „A hrozně jim to spolu sluší."

„Jo," vydechnu a v davu najdu pár, který se právě o něčem zahloubaně baví se Shanem a Aaronem. Vedou tak vášnivou debatu, že se dokonce i Nick rozohnil. „Pamatuju si, jak ses jim vysmála, když nám to přišli říct. Byl to tak nakažlivej smích, že jsme to nevydrželi a začali se smát úplně všichni."

„Nemohla jsem uvěřit svým uším," usměje se Lucy a v zelených očích spatřím záblesk minulosti. „Kdo by to tenkrát čekal, když Lana nevykazovala žádný známky toho, že by se jí Nick líbil a Nick...ten byl kapitola sám o sobě. Vlastně jsem ho nikdy neslyšela posuzovat nějakou holku a abych byla na stopro upřímná, jeden čas jsem si i myslela, že je gay."

„To nejsi sama," zasměju se. „Já si to myslel ještě dřív, než jsem to vůbec zjistil o sobě."

Oba se rozesmějeme. Být s Lucy zase kamarád všechno strašně ulehčuje. Je to osoba, na níž se dá opravdu spolehnout. Můžete toho na ni naložit mraky a ona, i přes své protesty, vše unese s naprostou lehkostí. Její přítomnost v mém životě má své opodstatnění a vždy bude mít. Nenechám ji jen tak pláchnout. Takového člověka už nikdy nenajdu. Stejně, jako jsem si myslel, že ani člověka jako je Josh nikdy nenajdu. Otočím se proto na něj a úsměv mi klesá, když vidím, že pořád sedí tak samě a pořád hledí do telefonu, aniž by si ho někdo všímal.

„Dělá mi starost," ozve se Lucy, na níž vzápětí pohlédnu. I ona se dívá tím směrem, kam jsem upínal své zorničky já. „Hodněkrát jsem si myslela, že pokud je někdo nezlomný, pak je to právě Josh. Nikdy jsem neměla záminku mu mít něco za zlý, ani jsem na něj vlastně nikdy před tím neměla vztek. Jenže od tý doby, co je doma, je prostě jinej. Je tou holkou posedlej. Snažila jsem se mu domluvit všema způsobama. Snažila jsem se s ním v klidu při procházce promluvit. Nadávala mu a hrozila. Naposledy za mnou přišel v den, kdy jsme se usmířili my dva. A tam jsem mu pohrozila, že pokud se nevzpamatuje, může se stát, že tu pro něj už nebudu. Od tý doby nepřišel. Ani mi nenapsal."