HIM II. - The Cruel Summer✔️

13. kapitola

Stále se vzpamatovávám z toho šoku, že tu je, objímá mě a já ho po tolika letech znovu vidím. Znovu ho cítím. Znovu mohu nasát vůni máty a pepermintu. Je to jako v tom nejdivočejším snu, jenž se mi dlouhé noci o tomto okamžiku zdály. Jenže nic nedokáže atmosféru popsat tak, jako to, že tu fakt je. A do hlavy se mi řítí okamžitě slova, která jsme si řekli, když jsme se loučili. Že jednou dostaneme novou šanci.

„Bože," vydechne, když mě pouští a zadívá se těmi černými kukadly do těch mých, „jsem tak strašně rád, že tě vidím."

Slovo rád ani za mák nevystihuje, jak se právě teď cítím. Slovo rád je jen pouhá jehla v kupce sena z toho, jak to právě teď vnímám. Srdce mi buší o závod, jako kdyby mu chtělo ukázat, že mu stále patří. Že mu nikdy nepřestalo patřit. A že jen čekalo na tuhle chvíli až se znovu shledáme. Jenže nemůžu prostě jen tak mezi řečí říct, že ho pořád miluju. Musím si to nechat na správnou chvíli. A v tom se mi do hlavy dostává první pochybnost. Miluje mě ještě?

Sleduji jako ve zpomaleném záběru, že zdraví i Joshe, který mi opětuje pohled s nevídaným šokem. Zřejmě ani on nečekal, že by Dominik Garret, mohl být tady. Právě teď.

„Co ty tady?" ptá se Josh a já si všímám, že černookému se na krku stále vyjímá řetízek s mým iniciálem, což značí jen jedno - stále ke mně něco cítí. Ten řetízek měl totiž dokazovat fakt, že já jsem jeho a on můj a pokud ho on za celé ty roky nesundal, pak je tu stále šance pro nás dva.

„No, sportovní fakulta mě odmítla kvůli tý noze," ukáže na svou nohu, na níž jsem si všiml, že kulhá. Důsledek toho, jak to s námi dopadlo. A štěstí, že to odnesla jen noha a ne jeho život. „Takže jsem si musel vybrat něco jinýho a vzhledem k tomu, že brácha umí hrát na bicí, jsem se to od něj musel naučit, abych se sem dostal."

„Takže se sportem je konec?" ptá se Josh ještě překvapeněji. Je pravda, že tahle budova je ubytovnou pro muzickou fakultu, tudíž bylo jasné, že pokud je tu Dominik, sportovcem již nebude. Nejvíc překvapivé je však to, že dostal pokoj se mnou.

„Na profesionální úrovni jo," řekne a je znatelné, jak moc ho tahle odpověď bolí. Fotbal byl jeho život. Byl by schopný kvůli němu zahodit celý svůj život. A život mu udělil tuto krutou ránu.

„Lásko," ozve se zpoza dveří, přičemž všichni zpozorníme a zadíváme se na dívku, které Josh právě uhýbá. Dívka působí jako z nějaké španělské telenovely se svou karamelovou pokožkou, dlouhými a hustými černými kadeři, postavou, jakou mají modelky ve Victoria Secret a oblečením jako z nějakého módního časopisu. Je zaražená stejně jako my, přičemž se podívá na Dominika s vytanutým obočím. Mě však v hlavě tkví to jediné slovo, které vypadlo z jejích úst. Lásko.

Joshův pohled se zasekne na mě, jako by vytušil, co si z celého toho okamžiku zapamatuji a co už nikdo nevymaže.

„Lidi," pronese Dominik o trošku slabším hlasem, než před chvílí, jako by se bál reakce, „tohle je Cassandra, moje..."

„Jeho přítelkyně," dokončí za něj, když se k tomu Dominik nemá, přičemž projde přes místnost až k němu a obmotá mu paži kolem pasu. Nějaká část mně, jako by v tuhle chvíli odumřela. Na hrudi mě bolí, jako kdyby na ní stálo stádo jelenů. A jediné, co mám v hlavě je, že mě přestal milovat.

***

Sedím na své posteli, přičemž vybaluji poslední zbytek věcí. Snažím se nějakým způsobem nemyslet na to, co se stalo před několika hodinami. Dominik má přítelkyni. Přítelkyni, která vypadá jako vystřihnutá z playboye. Navíc, ač nerad musím uznat, že jim to spolu opravdu sluší. A že se k němu hodí daleko víc, než já se svou bílou pokožkou a kruhy pod očima. Téhle se vyrovná jen málokdo. A já to nebudu.