HIM II. - The Cruel Summer✔️

6. kapitola

Uběhl týden od toho, co jsem byl na koupališti a dá se říct, že se cvičení stalo mou každodenní rutinou. Vstávám časně ráno, to abych měl delší den. Nasnídám se, chvíli počkám, než mi slehne a jdu běhat. Po běžeckém maratonu, který každý den čítá přibližně dva kilometry, se odebírám domů, kde si ještě na chvíli lehnu. Stačím projet všechny sociální sítě, skouknu pár videí na youtube a nakonec se jen tak poflakuju po svém pokoji a třídím věci, které už nejspíš potřebovat nebudu. Okolo dvanácté mě pak mamka volá na oběd. 

Ani doma to není žádná sláva. Rodiče, ač se to snaží zakrývat, jak nejlépe dovedou, jsou mnou zklamáni. O videu ze Stewartovy párty mluví celé město. Dokonce i ti nejstarší a pohledy, kterými na mě každý den míří, jsou víc, než odpudivé. I když se Dominik prakticky už několikrát ukázal na veřejnosti s Cassandrou, tudíž neměl žádný důvod po Stewartovi tolik vyjet, stejně jsem v tomhle městě za toho zloducha já. Myslím si, že to je jen z principu. Lidé z města Dominika neviděli celé tři roky a je jasné, že budou raději házet špínu na někoho, kdo za nic nemůže, než na člověka, který se odstěhoval krátce po té, co mohl zemřít.

Neřeším však nikoho, kromě mých rodičů, na něž celá ta aféra dopadá. Táta s mámou si vzali na dva týdny dovolenou, aby se nikomu neukazovali na očích. A i když dělají, jakože to není moje vina, vidím na jejich očích to zostuzení, jaké jsem se pro ně během té krátké chvíle, co jsem doma, stal. Proto se vždy v tichosti najím, dojdu si do pokoje pro svoje věci a přesně v jednu hodinu sedím na koupališti, kde se připravuji na další plavecký maratón, u něhož mi většinu času dělá společnost právě Stewart. Neodradilo ho dokonce ani to, když se na koupaliště přišla podívat naše známá čtveřice Dominik, Cassandra, Matteo a Josh. 

Bylo to předevčírem. Když jsem je viděl, chtěl jsem se zvednout a prostě odejít někam jinam, jenže Stewart mě zadržel se slovy, že koupaliště je dost velké na to, abychom se tam vešli všichni. A pak dělal vlastně, jako by tam ani dotyční nebyli. Vzal jsem si k srdci jeho příklad a celý ten den si nakonec i užil. Stewart mi ukázal několik užitečných cviků ve vodě, které měly hlavně zpevňovat nohy. A jak se zdá, jeho metoda funguje, protože už po dvou dnech cítím, že moje nohy zvládnou daleko větší zátěž, než před tím. Ovšem po dvou dnech to není zas takový zázrak.

Dnes je však všechno jinak. Stewart odjel někam na fotbalové soustředění s týmem, a tak jsem usoudil, že na koupaliště mě dnes moje nohy nepotáhnou. Stejně na koupání ani není nějaké moc extra vedro. Vlastně očekávám, že bude každou chvíli pršet, jelikož nebe je zahaleno mračny a vypadá to na pořádnou blýskanici. To mě však neodradilo od toho, abych šel ven, a tak teď stojím jako zařezaný v uličce naproti parku.

Netuším, jak jsem se sem dostal. Nohy mě zkrátka táhly samotného, zatímco jsem zpytoval svoje svědomí za to, jak moc sám si připadám. Ano, sice mi Stewart dělá většinu času společnost a bavím se, ale nemůžu popřít, že mi chybí jak Lucyina prořízlá pusa, tak Joshův smysl pro humor. Chybí mi zkrátka oba dva, bez nich si připadám, jako tělo bez duše.

Jenže tím, že jim napíšu, se nic nezmění. Josh bude dál běhat za Cassandrou a Dominikem a Lucy je podle všeho s tím klukem ve vztahu, takže bych si tím stejně moc nepomohl. A nemíním se omlouvat za nic, protože jsem nic zlého neprovedl, i když to všichni vnímají jinak. 

Bude to znít asi šíleně, ale už se docela těším, až znovu začne škola a moji hlavu nebude zaplňovat nic jiného, než jen učení. Jen doufám, že nedostanu pokoj znovu s Dominikem. 

Spěšně si oddechnu, a ač jsem říkal, že ani toto léto do toho parku nevstoupím, překonávám se, přebíhám ulici a vcházím mezi stromy. Do zákoutí těch uliček, které jsou plné bříz. Tolik vzpomínek. Tolik bolesti pokaždé, když na to jen pomyslím. A řetízek stahující můj krk dolů. S každým krokem dovnitř, jako by těžknul a vzpíral se. Ví, že tím, že jsem sem vstoupil, urážím čest té vzpomínky. Té nejkrásnější vzpomínky, jakou mi kdy kdo mohl dát.