HIM II. - The Cruel Summer✔️

12. kapitola

Pevný stisk jeho ruky se snaží snížit tu bolest, jíž cítí přímo uprostřed hrudi. Čas kolem něj, jako by se zastavil a on nedokázal vnímat nic víc, než jen tu neuvěřitelnou záplavu ledové krve, která se rozlezlá po jeho těle, jako nějaká nakažlivá nemoc. Ví, že by měl přestat drtit její ruku, ale nedokáže si pomoci, protože stále před sebou vidí to, jak se ty modré oči, plné odrazů minulosti, vpíjely do těch Stewartových. I na takovou dálku poznal, co se v těch modrých očích nacházelo. I na takovou dálku poznal, že ta procítěnost, s jakou to od druhého refrénu zpíval, patřila jen chlapci hrajícímu na kytaru. A naprosto ho děsí představa toho, že by se Majk dostával pod kouzlo jiného kluka. Dostává ho do kolen jen představa toho, že Majkovo srdce by mohl polapit někdo, jako je Stewart.

Ucítí silné zaškubání, což ho přivede zpět do přítomnosti, přičemž svůj stisk povolí. Sleduje Cassandru, která na něj kouká ublíženým pohledem.

„Vím, že to bylo snad poprvý, co Majk zpíval něco takhle procítěně, ale kvůli tomu mi nemusíš rozdrtit ruku," řekne dívka, načež se nakonec usměje. A Dominikovi se hlavou prožene vzpomínka na druhý ročník a táborák. V ten den, kdy poznal, jaký má Majk talent. V den, kdy poznal, že se s Majkem něco děje. V den, kdy se to všechno dozvěděl. Ta vzpomínka mu přijde tak živá a přesto tak stará. 

„Poprvý?" otočí se na ně Lucy s odsuzovačným pohledem. Rusovlasá dívka, která má neskutečné kruhy pod očima, neoplývá láskou ke Cassandře. Všiml si toho už poprvé, kdy je Josh seznámil. „Holka, nevím jak ty, ale pokud chce, tak tě strčí do kapsy a ještě mu tam zbyde spousta místa."

Sice by neměl, ale souhlasí s Lucy. Cassandru nikdy nic procítěně zpívat neslyšel. V každém vystoupení, které od ní viděl, cítil spíš jen pobavení a nějakou nadlehčující náladu. Nikdy nedokázal vyčíst z jejího zpěvu nic víc, než jen to, že ona sama si je sebou jistá, a že jí to baví. Nikdy nepřenesla emoce na ostatní. 

„No," protáhne Cassandra, protože ani ona v Lucy nenašla kdejaké sympatie, „profesor na zpěv by ti pověděl asi něco jinýho, ale nemám chuť se nějak dohadovat. Být tam já, ukázala bych jim, jak vypadá show. A hlavně bych jim ukázala, jak se chodí po mole."

„Na tohle nemám nervy," ozve se Lucy, načež se zvedne i se svým přítelem a zdá se, jako by se chystala odejít. „Tak běž a ukaž jim to. Vsadím se, že takovej aplaus, jako měl on bys nevytvořila ani ve svých snech. A co se týče toho mola, myslím, že nešlo o to, jak chodili, ale co měli na sobě. Jdeme."

Josh se bezradně kouká na Lucyina vzdalující se záda, kterak stoupají po schodech dolů. A Dominik pozoruje Joshe, na němž se Majkova ztráta podepsala stejně silně, jako na rusovlasé dívce. Zřejmě si však musí opakovat tu samou otázku, jakou si po prvním vystoupení opakoval on sám. 

Proč se spolčil s Ashley? A proč ksakru vypadali jako dlouholetí přátelé?

***

Charitativní akce se ze stadionu pomalu přenesla na náměstí, kde stojí stánky s občerstvením a na menším pódiu předvádí svůj um několik ještě mohoucích starců z domova důchodců. Já se protloukám náměstím sám, protože jsem zkrátka potřeboval alespoň trošku času na to, abych si po tom všem urovnal myšlenky. To uvědomění totiž přišlo tak náhle a naprosto nečekaně, že si teď připadám jako tupec.

Neděsí mě fakt, že všechno, čím jsem doposud prošel a co jsem udělal, záviselo na Dominikovi. To by snad napadlo i toho největšího neandrtálce pod sluncem, protože ať je to, jak chce, moje srdce bude už navždycky jeho. Ne nadarmo se říká, že ta první láska je vždy ta největší. Ovšem, co mě zasáhlo opravdu a děsí mě to minutu od minuty víc, je fakt, že jediný, kdo to všechno dokáže zastínit, je člověk, který pomalu ale jistě proklouzává do mé mysli nepozorován. Člověk, s nimž jsem trávil bezpočet nocí. Že to je ten Stewart Lockwood.