Kapitán z popelu a hvězd

LIII.

 Ráno před svatbou se Sévil sešel se Saxleym. Tentokrát se setkali na terase ve druhém poschodí nad zahradou, kde Sévil jako dítě pozoroval Kianu se Zusakem, kterého by momentálně viděl po jejím boku raději než Saxleyho.

Svatba měla propuknout se západem slunce v zahradách sídla Dereesů, takže pod nohama Sévila Saxleyho mumlali lidé, stavěli stany a zahradníci upravovali květinové záhony. Sévil se opíral o kamenné zábradlí, hleděl dolů a Saxley stál kousek od něho s rukama za zády.

„Čekám na tvůj návrh," pronesl Saxley tiše bez náznaku hněvu nebo opovržení – a to Sévila štvalo ještě více.

Sévil mlčel. Nemohl v noci spát a to i přesto, že většinu času strávil mezi otroky. Moc nemluvil, neměl jim co říct, pouze sledoval, jak jedí jídlo, které pouze střídmě dostávali a doufal, že hněv proudící z Lorana v jeho těle alespoň trochu ustoupí do ústraní.

„Je mi jedno, co uděláš se svým životem," pronesl Sévil prostě a přestal se opírat. Hleděl místo toho Saxleymu do očí, který měl hlavu lehce natočenou do strany, jako kdyby mu nevěřil ani slovo. „Je mi jedno, kým se staneš a co pro to uděláš. Ale jestli zjistím, že bys byť jednou ublížil Kianě nebo něčemu, co miluje, tvůj život skončí lusknutím prstů. Protože i když mě považuješ za někoho, kdo využil slavné jméno k vlastnímu prospěchu, jsem také ten, kdo byl cvičen pouze k tomu, aby zabíjel a od toho mě neodradí ani chybějící končetina."

Saxley se nesmál, uvědomoval si, že Sévil svá slova myslí vážně. „Neexistuje jediný důvod, proč bych měl ublížit té, kterou si dnes beru," řekl místo toho prostě.

Sévil pouze přikývl. Nechtěl být v přítomnosti toho může déle, než bylo třeba a proto se rozhodl odejít. Saxley ho však po pár krocích zastavil tím, že ho chytil za předloktí a naklonil k němu hlavu: „Co tě přimělo ponechat mne naživu?"

„Věci, které bys nepochopil," odpověděl mu.

•••

Zatímco další a další hosté přijížděli, nezjevoval se generál z Bílých písků a Sévil se začal smiřovat s faktem, že se ani neobjeví. Bylo to už pár hodin, co mluvil se Saxleym a rozhodl se, že je načase, aby si ještě promluvil se svou sestrou, než mu ji Saxley navždy vezme.

Nalezl ji v její ložnici společně se švadlenami, Sebrise a Saxleyho matkou Tarrou. Byl napomenut, aby odešel a nezdržoval, ale Sévil poprosil pouze o pár minut, kdy by si chtěl v soukromí popovídat s Kianou, což mu bylo i po chvíli remcání dopřáno.

Kiana stále na podnožce v šatech, kterým stále chybělo dodělat pár věcí. Chudí lidé se brali v tom, co měli, ale bohatí s významným jménem měli ve zvyku brát se v barvě, která značila jejich rod a k tomu v černé pro muže a v bílé pro ženy. Kiana tak na sobě měla sněhově bílý korzet s vrstvenými šaty s jemnou látkou v barvě půlnoční modré a ve vlasech zapletené drobné modré a bílé kvítky.

Hleděli na sebe mlčky, Kiana čekala, co její bratr řekne, ale ten netušil, co měl ve skutečnosti na srdci.

Nakonec ze sebe dostal pouze: „Svatba je za chvíli a on nepřijel."

Kiana se zamračila, „zdržuješ od posledních příprav, abys mi řekl tohle?"

Sévil odvrátil hlavu. „Celý týden jsme spolu nemluvili a mnoho času nám už ani nezbývá," bránil se.

„Neumírám, Sévile, pouze se vzdávám," odvětila mu s drobným úsměvem.

„Já také šel jenom na výpravu a hle," pokrčil Sévil s úšklebkem rameny.