Kapitán z popelu a hvězd

XXXI.

 Lynnea na něho hleděla s pozvednutým obočím. Stál se zakrvácenýma rukama kousek od stromu, v levačce držel napůl staženého zajíce z kůže, ve tváři byl pobledlý a pravačkou gestikuloval k lovkyni, ale ta nerozuměla, co jí chce říct.

„Nenos ty zajíce mě, budu...," mával rukama a neustále ukazoval ke svým rtům a následně ukazoval k zemi. „Nechci ty zajíce!" A zase naznačil pohyb pravačkou od rtů k zemi. Nevěděl, jaké použít slovo pro vyjádření zvracení. Nesnášel stahování zvířat z kůže a vlastně jakékoli zacházení s masem. I zabíjení zvířat mu dělalo nevolno. A to byl zvyklý zabíjet lidi.

„Jsi citlivka," opáčila mu na to Lynnea, zvedla ruce na náznak, že si od Sévila jeho práci nepřevezme a ušklíbla se. „Ergen," dodala a udělala ten pohyb rukou, kterou Sévil předtím.

„Budu zvracet. Ty to pak budeš snad jíst?" cedil mezi zuby a mával ubohou mrtvolkou ve vzduchu.

„Nebudeš. Pracuj a neflákej se jako děcka," mávla na rozloučenou a vyběhla právě k těm dětem, které si hrály pod totemem Šérí. Sévil se na ni snažil ještě volat, ale nevnímala ho.

Zůstal stát nad košem zajíců, které měl stáhnout z kůže, jak mu bylo řečeno a myslel si, že se skutečně pozvrací do jejich večeře. Pátral po někom, kdo by jeho práci převzal, ale kromě dětí a žen, které zrovna praly prádlo, nikoho nenašel. Vlastně ještě Benjira, který se zrovna vrátil z lovu společně s ostatními a unavený seděl u vyhaslého ohniště a zaplétal si vlasy.

Sévil odhodil polostaženého zajíce do koše, zvedl ho a přešel k Benjirovi, kde protestně koš položil, usadil se vedle něho a spustil: „Dostanu někdy lepší práci? Ze stahování zajíců z kůže se mi chce vážně ergen," utrousil podrážděně a zvedl jednoho polostaženého z koše, aby ho ukázal Benjirovi.

Ten se zastavil uprostřed zaplétání, s pozvednutým světlým obočím se natočil k Sévilovi a zeptal se: „Cože se ti dělá?"

„Ergen," zopakoval Sévil nechápavě. Byl si jistý, že použil správnou výslovnost a také to nemohlo znít nesrozumitelně.

„Nevím, co se mi pokoušíš říct, ale ergen ve tvém jazyce znamená idiot," vysvětlil mu Benjiro s cukajícím koutkem, rychle dopletl cop a položil si dlaně na stehna. „Kdo ti tohle řekl?"

Sévil zrudl, upustil podruhé zajíce do koše, v davu nedaleko vyhledal Lynneu a ukázal na ni prstem. „Tahle mrcha," zasyčel.

Nebylo to tak, že by Sévil Lynneu neměl rád. Pouze mu moc připomínala Kianu, se kterou měl vztah takový všelijaký. Mohl ji urážet, ale přesto oba věděli, že ji miluje a nedovolil by nikomu, aby jí ublížil.

Benjiro se tiše zasmál, vzal z koše jednoho zajíce, z pod opasku vytáhl nůž a nařízl kůži. „A cos mi tedy chtěl říct?"

„Že se mi z toho chce zvracet," procedil Sévil skrze zuby, sledoval Lynneu zamračenýma očima a měl chuť po ní a po dětech, se kterými mluvila, jednoho hodit.

„Z tohohle? Myslel jsem si, že si viděl horší věci," zamyslel se Benjiro a pokynul Sévilovi, aby mu zajíce podržel. Sévil tak udělal, odvrátil hlavu a pouze poslouchal tiché mlaskání toho, jak se kůže odlepovala od masa.

„To neznamená, že se mi z toho nechtělo zvracet," namítl. Proto ty horší věci nikdy nedělal sám, když nemusel. Měl na to lidi, nutil ostatní, aby dělali špatné věci, které se zrodily v jeho hlavě, a které mu způsobovaly potěšení. Avšak jenom ne ve chvíli, kdy je měl sám vykonávat.

Benjiro se mlčky pustil do práce, která měla patřit Sévilovi. Stahoval zajíce z kůže s precizností a zkušenostmi, které nabyl v průběhu let, zatímco Sévil se s tím patlal.

„Řekni mi," hlesl Benjiro, aby upoutal Sévilovu pozornost. Ten ani nenatočil hlavu, pouze se věnoval své práci. „Myslel si ten včerejšek vážně?" Mluvil v řeči Tiberathu, aby jim nikdo v okolí nemohl rozumět. I když Remarcové neměli výhrady proti lidem, kteří byli přitahováni stejným pohlavím, Benjiro byl jediný, který nesměl – aby zplodil potomka.

„Ano," zalhal Sévil po chvíli rozmyslů. Myšlenky měl srovnané. Věděl, že si nesmí pustit Benjiro do srdce, ale k tělu mohl. Nechtěl být sám mezi lidmi, se kterými nesdílel krev a původ, ale také se mezi své nemohl vrátit. „Neexistuje šance, abych se někdy vrátil do Tiberathu, tak tedy... Ano," rozšířil svou lež.

„Co změnilo tvůj názor?" zajímal se Benjiro dál, čímž nutil Sévila ponořovat se více a více do lži.

„Pár probdělých nocí a osamělost, řekl bych," přiznal. Vlastně to ani tolik lež nebyla.

Benjirovi to však nejspíše stačilo. Odložil jednoho stáhnutého zajíce do koše, otřel si ruce, usmál se a vstal se slovy: „Jestli to myslíš vážně, až v noci všichni půjdou spát, zastav se," řekl mu, než se vydal pryč.

----

Omlouvám se za prodlevu a krátkost, ale... škola :')