Kapitán z popelu a hvězd

XLVIII.

 V Saxleyho očích se zrcadlil čistý strach, zatímco Sévil s vypětím všech sil držel špičku svého meče pod bradou Saxleyho tak, že jediný pohyb vpřed by mu probodl hrdlo.

„Nemáš slov, když vidíš svého kapitána živého?" zeptal se Sévil s nakloněnou hlavou do strany. Byl lovcem, jeho bývalý poručík kořistí a lovec měl na vrch. Kořist ležela zaklíněná v jeho pařátech a stačilo se pouze nebohému zvířeti zakousnout do hrdla, aby zemřelo a padlo pro dobro silnějšího.

„Měl jsem Vás za mrtvého," hlesl Saxley mumlavě, protože se bál otevřít více ústa.

Sévilovi neuniklo, že s ním stále mluví jako s nadřízeným, ač si již byli rovni. Líbilo se mu to, poukazovalo to na fakt, že z něho Saxley má skutečně strach. „Myslel jsem si, že ti je známo, že nemoci a svině přežívají i to nejhorší," odsekl Sévil.

Saxley neodpověděl, pouze hleděl Sévilovi do očí a dlaně, které mu vystřelily k hlavě v náznak vzdávání měl křečovitě zavřené.

„Kéž bys tak málo mluvil i tehdy, když jsi podněcoval své muže k nenávisti vůči tomu, kdo nyní jejich životy může ukončit jediným příkazem," povzdechl si Sévil, svěsil meč podél těla, odložil ho zpět na stůl a ruce si založil na hrudi.

Saxley si ulevil, dotkl se svého hrdla a brady, aby se ujistil, že nikde nekrvácí. Poté jeho tělo polevilo, udělal od Sévila opatrný krok vzad, přimhouřil oči a zeptal se, zda nechá jeho muže popravit.

„Měl bych," pokrčil Sévil rameny, otočil se k Saxleymu bokem, rozložil ruce, aby si vzal plátek sýra, který si vložil do úst a naznačil kapitánovi, aby se obsloužil, má-li zájem. Saxley pouze zakroutil hlavou a zůstal stát na místě. „Avšak," pozvedl Sévil výhružně jeden prst a následně poukázal na židli, která stála u zdi, „nejdříve si chci promluvit s mužem, který nebyl schopen zabít jednu svini. Posaď se, náš rozhovor bude dlouhý." A sám se posadil na svou židli u stolu, blíže k Saxleymu přisunul nádobu s vínem a prázdný kalich, aby se Saxley obsloužil.

Saxley se nejistě usadil, ale svou židli měl co nejdále od Sévila bylo možné. Sévil si jeho strach užíval, vyvolával v něm pocit moci, který prožíval celičký svůj život a až v té chvíli si uvědomil, jak moc mu scházel. Představa, že jeho slova rozhodují o životě a smrti jiných mu dávala pocit velikosti, kterou mu Benjiro a ostatní vzali. „Asi tě zajímá, jak jsem přežil, že?" zeptal se Sévil s úsměvem, než se napil vína.

„Nemohu se dočkat, až mi o svém přežití řeknete," odvětil Saxley.

„Jsme už stejného postavení, Saxley, pryč s těmi formalitami," zazubil se a přiblížil k němu svůj pohár, aby si mohli připít. Saxley si nalil bez toho, aby ze Sévila spustil zrak, opatrně přiložil svůj pohár k Sévilovému a následně se napil.

Sévil se zapřel o opěradlo své židle, přehodil si nohu přes nohu tak, aby na vrchu zůstal jeho pahýl s dřevěnou protézou a začal své střídmé vyprávění, ze kterého vynechal mnoho detailů, podrobností a faktů. Vlastně lhal. Řekl vše, co řekl generálu Gimsovi. Vyprávěl o Slimech, kteří chodili tím místem lovit a našli ho předtím, než nastala jeho poslední hodinka, jak ho odvedli s pytlem přes hlavu, drželi ho zavřeného v chýši a vyhodili, když byl zdráv.

Saxley překvapeně pozvedl obě obočí, stočil zrak k Sévilově noze a zoufale se zasmál. „Doufal jsem, že vykrvácíš, Sévile. Že budeš trpět jako pes, najde tě medvěd a roztrhá na kusy. Představoval jsem si, jak ti havrani vyklovávají oči a trhají kůži, aby se dostali k tvým orgánům..."