Kapitán z popelu a hvězd

V.

 Poručík Saxley byl muž krátce po své třicítce s pečlivě zastřiženým světle hnědým vousem a rovnými vlasy po krk, které spínal v drobném culíku na temeni hlavy. Měl nakřivo srostlý nos z několika zlomenin, které mu pobyt u armády způsobil a o jizvách na rukou nemluvě. Poručíkem byl teprve druhým rokem, ale prokázal se jako muž, který dokáže vést své podřízené a uhlídat přiřazené vojenské otroky. Na Sévila však hleděl, stejně jako ostatní. Očima, které skrývaly zášť a opovržení z faktu, že mu má poroučet někdo mladší, kdo si své postavení vydobyl pouze svým jménem a špetkou schopností.

„Vyrazíme při rozednění po úplňku," ukončil Sévil jejich krátkou debatu a sroloval jeden z pergamenů s mapou, který každou noc nosil do pokoje generála Contona.

„Odkud?" zajímal se okamžitě poručík Saxley jižanským přízvukem. Všichni lidé z jihu měli ve zvyku protahovat nepatrně všechny hlásky, ale u Saxleyho to bylo více slyšitelné. Z jihu pocházel i Conton, který naopak svůj přízvuk dokonale zakryl přízvukem hlavního města. Saxley očividně ani přesto, že dlouhá léta žil na jihovýchodě, svůj přízvuk a původ nijak nehodlal skrývat.

„Jižní hvozd, samozřejmě. Budu tvůj příchod očekávat alespoň dva dny předem a stejně tak i tvých mužů. Stejně jako vždy – žold pro vojáky až po návratu, pro tebe půlka před výpravou a půlka poté. Kolik má tvůj pluk momentálně řadových vojáků?" poroučel Sévil. Jeho hlas byl po dlouhé době ve zcela jiném tónu. Poroučel, velel, ukazoval svému podřízenému, že on je pánem a ten silnější.

„Čtrnáct," odpověděl Saxley.

„Žádné novice, přejdou na tento rok do pluků poručíka Rigy a Everetta. Otroky snížíme na minimum. Nechci jich více než patnáct." Sévil nad tím vším přemýšlel celou noc, nechtěl ponechat nic náhodě, jelikož tahle výprava mu v případě úspěchu mohla zařídit postup do vyšší vrstvy. Musel v těch lesích však něco najít a vrátit se s muži živ a zdráv.

„Ano, pane," přikývl Saxley nepatrně. „Mohu se zeptat?"

Sévil přikývl.

„Bude se jednat o celoroční výpravu?"

Nad tím se Sévil zamyslel. Zamyšleně se chytil pravačkou za bradu a nakonec nad tím pokrčil rameny a svěsil ruku podél těla. „Uvidíme. Pokud jsou lesy skutečně mrtvé a neužitečné, půjdeme na jižní svahy hor. Pokud ani tam nic neobjevíme, vypravíme se za generálem Ruhawem do jižní části kaňonu," navrhl tónem, jako kdyby to byl už zcela sjednaný plán.

Saxley se zamyšleně zamračil. „Pokud se vydáme od severních lesů do jižní strany kaňonu, budeme muset kus země obcházet. Ztratíme mnoho času. Nebylo by lepší připojit se výjimečně pod generály Levise Aymonda a Contona od Bílých písků?"

I když Sévil přemohl škubnutí těla, cítil, že se mu pohnuly všechny vnitřní orgány. Nijak nepočítal s tím, že by se někdy po konci týdnu měl vidět s Contonem a nejraději by se tomu pro své a jeho dobro vyvaroval. „Uvidíme. V potaz ještě přichází východní nebo západní část hor," navrhl raději.

Saxley se nedůvěřivě zamračil, ale poté navrhl, že půjde najít a obeznámit poručíky Rigu a Everetta o novicích, které si budou muset vzít do svého pluku.

•••

Ten les byl takový, jaký ho generál Gims popsal – mrtvý. Stromy stály tiše vedle sebe, ani vítr nešelestil jejich větvemi. Žádné zpívání ptactva, křupání větví pod nohami zvířat a ani bzučení brouků.