Kapitán z popelu a hvězd

XLIX.

 „Nemiluješ ji," namítl Sévil pevným, ale nepřítomným hlasem. Modlil se za to, že sňatek Kiany a Sxleyho je čistě politický, bez lásky a chtíče, jako tomu mělo být se Zusakem, když byla Kiana mladší.

„Miluji," opáčil. Mluvil vážně, hleděl Sévilovi do očí a rty neměl už tak pevně semknuté. Byl uvolněnější, klidnější, zatímco v Sévilovi bublal vztek. Nenáviděl za to Saxleyho. Ne za to, že se ho pokusil zabít, že mu krade sestru, ale za ten klid, který on nedokázal už udržet. Jeho sestry pro něho byli vším a představa, že by jedna měla být s někým, jako byl Saxley, mu nedovolovala uklidnit se.

„Nemiluješ!" praštil do stolu, kovový tác zacinkal, tekutina v pohárech se zavlnila a Saxley se narovnal. Hleděl na Sévila s opovržením, které už nemusel skrývat. Došlo mu, že v té chvíli už bylo Sévilovo zranění a roční zmizení irelevantní, protože v tu chvíli šlo jen a pouze o Kianu, která věřila lži, která jí dovolovala milovat muže, kterého Sévil nenáviděl.

„Jak to můžeš říct?" zeptal se Saxley s klidným nakloněním hlavy do strany. „Celý rok ses válel někde v divočině, zatímco já byl zde s tvou smutnící rodinou. Tvá sestra je úžasná žena, ale to už musíš vědět, znáš ji podstatně déle než-li já," pokrčil Saxley rameny, „Když jsem ji viděl, jak pro tebe strádá, bylo mi až líto, že jsem tě tam nechal a nepomohl ti, ale čím více čas pokračoval... Byl jsem rád, že jsem to udělal. Protože nebýt toho, nesetkal bych se s ní. Hodně mi o tobě vyprávěla, o tom, jaké jste měli dětství a dokonce mi i pověděla o tvé přísaze, že ji nikdy nenecháš nikomu, kdo není alespoň generálem. Jsem pouze kapitán a být tebe, nikdy bych jím ani nebyl, protože mne můj kapitán nikdy nepodpořil v návrhu o povýšení." Tón, kterým to procedil skrze zuby, byl mířen čistě proti Sévilovi a tomu, jak před sněmem nikdy nehnul ani brvou. Zatímco se konalo zasedání kapitánů o povýšení poručíků, Sévil Saxleyho nikdy nenavrhl, ač byl schopný vůdce a zodpovědný vůči mužům. Možná to bylo právě kvůli tomu, že ho nechtěl ztratit po svém boku, ostatně ho ze všech nenáviděl nejméně. A to možná byla chyba.

Saxley pokračoval: „Když mi Kiana řekla o té tvé přísaze, to byla hluboká zima, už jsem věděl, že k ní něco hodně silného cítím, ale jak jsem mohl? Však jsem v té době byl nuzným poručíkem bez kapitána. Avšak jak přišlo jaro a sněm, byl jsem povýšen, navrhnul mě generál Ruhaw, když jsem neměl kapitána a následně jsem přebral i tvůj oddíl. Nejspíše ti ho budu muset vrátit, pokud se mezi nás vrátíš," pousmál se, ukázal na Sévilovu nohu a než stačil cokoli říct, pokračoval ve vyprávění. „Než jsem se z Hlavního města vrátil do Severního hvozdu, zastavil jsem se u tvé rodiny, abych se jim ještě jednou omluvil za to, co se minulého roku stalo, ale ve skutečnosti jsem chtěl hlavně vidět tvou sestru. Zavtipkoval jsem, že sice ještě nejsem generálem, ale už se k tomu mílovými kroky blížím a snad bych pro jejího bratra byl dostatečným nápadníkem. Celou zimu jsem na ni myslel a vidět ji opět v plné kráse byl jedním z nejkrásnějších pocitů. Ale pochybuji, že ti něco takového znáš," zahrával si s ohněm nadále. Pomalu přikládal do kamen, které měly každou chvíli explodovat a Saxley to tušil, přesto nadále riskoval. „Má výprava byla na tento rok odložena, stejně jako většiny mužů, měl jsem tak moc času, se kterým jsem neměl co dělat, ale chtěl jsem ho strávit s tvou sestrou. Sám ale víš, jaký je tvůj otec a já se bál vkrást do jeho přízně, avšak Kiana je svá. První den mne pozvala, abych s tvou rodinou povečeřel – máš skutečně milou matku a roztomilé adoptované sourozence, jsou skutečně dobře vychováni –, druhého dne mi navrhla vyjížďku k místu, kam jste prý chodili jako děti. Tiché místo u řeky, kde jsme se naobědvali a já v tu chvíli, kdy jí slunce prosvítalo skrze rozpletené vlasy, pochopil, že tohle je žena, kterou bych si chtěl vzít. Nechtěl jsem nikoho, kdo by byl jako Kiana, ale kdo je Kiana."