Camp

Pryč

Daniel

Volaný právě není dostupný, pokud si přejete zanechat zprávu, po pípnutí zanechte vzkaz.

Tohle se v mém mobilu opakovalo stále a stále dokola. Snažil jsem se nesčetněkrát Darby dovolat, ale bez jakékoli odezvy. Kdoví jestli to je vůbec její pravé číslo, co když si ho vymyslela a já teď obvolávám bůh ví koho, třeba nějakého šedesátiletého pedofila co doma v županu šňupe koks a pouští si při tom Mama Mia. No co, každý má jiné choutky.

Jaký by vůbec měla důvod nechat mi tu její číslo?! Jsem idiot, jasně, že není její!

Nejspíš už na mě čeká na místě setkání s podlým úšklebkem a se skvělou výmluvou, díky čemuž budu mít problém jen já.

Avšak když jsem dorazil na místo setkání, odkud jsme měli odjíždět, nikde jsem ji neviděl. Rozhlížel jsem se kolem sebe, ale tu černovlasou blbku o kterou jsem začínal mít nepochopitelně strach, nikde nebyla.

„Vypadáš jako ztracené štěňátko, Danielku." Růžový nehet mi začal přejíždět po rameni a já se začal nekontrolovatelně šklebit. Ten nehet byl asi tak pravý, jako jeho majitelka.

„Co chceš, Elisso?" Dal jsem si velice záležet, aby v mém hlase byla slyšet pořádná dávka opovržení, asi tak jako když mluvím se svou rodinou. Láska nadevše.

„Snad nehledáš tu pošahanou zrzku." Opovržlivě mlaskla rty a nehtem se přesunula, až k mé hrudi. Nyní mě však zajímala jen jedna věc, o jaké zrzce to kurva mluví?! Na táboře jsem už nějaký ten den, ale zrzky jsem si doteď nevšiml.

„Ty nemáš ani ponětí, co?" Elissa se škodolibě zasmála, až mi zazvonilo v uších ze skřeku, který se ji linul z pusy. Pevně jsem ji chytl za ruku s falešnými, růžovými nehty, aby už se mě nedotýkaly, jelikož už mě tato pozice začala velice iritovat.

„O kom tu sakra mluvíš." Možná z mého příkrého postoje nebyla zrovna nadšená, což jsem poznal z jejího zamračení, ale bylo mi to úplně ukradené.

Elissa vytrhla ruku z mého sevření a nad mým chováním protočila těma ďáblovýma očima. 

„Myslím přeci tu tvou pošahanou spolubydlící přeci.' Darby? Ta je přeci černovláska, tak jak by...A tady mi to docvaklo, už u toho menšího incidentu se zrcadlem jsem si pod zářivkami všiml jejích rezavých kořínku. Takže tou zrzkou myslela Darby? 'Takže už ti to secvaklo? Bylo na čase, je dobře, že jsi to už zjistil, přeci, kdo by se chtěl zahazovat s ryšavkou." Dodala namyšleně a svými pařáty si přehodila vlasy z jedné strany na druhou. Jako by chtěla světu oznámit ‚Jsem úplně vypatlaná, vyperoxidovaná kráva s plastem místo nehtů!' Ale momentálně mě zajímá jiná věc, než její dutá hlava prosáklá chemikáliemi.

„Co je s Darby?"

„S kým že?" Hodila na mě nechápavý pohled a já se na ní přinejmenším patnáct sekund díval a přemýšlel, jestli si ze mě náhodou neutahuje, ale po dlouhém mlčení, jsem si uvědomil, že její IQ je mnohem nižší, než jsem si myslel.

„S tou rezavou." Protočil jsem nad ní očima a netrpělivě čekal na její odpověď. Pokud se jí něco stalo jen kvůli toho, že jsem s ní nebyl, jak bylo řečeno, asi mě zaživa sežerou výčitky.

„Odjela s nějakým chlapem. Hodil si ji na rameno a odnesl do auta. A pak už byli pryč." Nonšalantně pokrčila rameny a mně se na pár sekund zastavilo srdce, než se rozběhlo mílovými kroky a začalo bušit jako o život. Pomalu mě začala chytat závrať. Darby nejspíš někdo unesl, a ona mi to říká jen, tak!?

Aniž bych stihl otevřít pusu, Dereck se před námi zjevil, doslova odnikud a začal udělovat rozkazy, ale já jsem byl jako kamenná socha, nedokázal jsem přemýšlet ani se hnout z místa. Až poté co se všichni odebrali do autobusu a já tu stále po boku s Elissou, která se ode mně neposunula ani milimetr, stál jako naprostý idiot.

Dereck už chtěl nastoupit do autobusu, ale pak nás uviděl, zamračil se a s povzdechem se k nám vydal.

„Nemám náladu abychom se tady hádali, takže pokud si nenasednete hned do toho autobusu, odjedeme bez vás a klidně si tu..."

Nenechal jsem ho ani dokončit větu a hned jsem mu skočil do jeho vydírání: „Nemám dvojici!" Vyhrkl jsem to na něj, jako by mě ta slova pálila na jazyku a já už je dál nemohl snést. Musel jsem jednat, pokud se jí něco stane, budu to já, kdo za to bude moct.

Nechápavě se podíval na Elissu, která se momentálně tulila k mé pravé ruce, beze špetky mé pozornosti a pak se mu zableskly oči poznáním.

„Myslel jsi Darby." Jemně si povzdechl, protřel si prsty čelo a začal s vysvětlováním: „Už před třemi dny, mi volala její matka a chtěla zrušit její pobyt na táboře, avšak mi řekla, abych to Darby nesděloval, že to pro ni má být překvapením, a tak jsme se dohodli na termínu, kdy pro ni přijedou, když jsem ji vysvětlil, že dnes budeme ve městě, souhlasila s dřívějším vyzvednutím jejich zavazadel a také mi řekla, že si ji vyzvednou hned ve městě. Nic jsem nenamítal." Nezaujatě pokrčil rameny a já na něj zíral s otevřenou pusou. To mi tu jen tak sdělil, že má spolubydlící, si jen tak odjela domů?!

„A teď šupejte do autobusu." Zamračil se na nás, otočil se na místě o sto osmdesát stupňů a už si to štrádoval k autobusu.

Jako omráčený jsem se vydal ke dveřím autobusu a poté si sedl na své sedadlo, byl jsem jako ve snu, vše jsem vnímal rozmazaně, Elissu, které si bez mého svolení sedla vedle mě a celou cestu do mě hučela, Dereck, který se vyptával na náš den ve městě, i vibrující mobil v mé kapse, označující příchozí esemesku.

Darby odjela. Na začátku tábora bych nejspíš uspořádal tu největší párty na oslavu zmizení téhle krávy. Ale teď jsem si začínal uvědomovat jednu věc. Na té holce mi záleželo. Víc než se mi zamlouvalo.

A teď je pryč. Napořád pryč a já už ji neuvidím.

A tohle uvědomění bylo jako rána kladivem. Mířená na srdce.