Camp

Hovor

Daniel

Od doby, kdy jsme vyšli z lesa a byli spolu s dalšími třemi lidmi vyhlášení za vítěze, kteří pojedou do města, Darby nepromluvila ani slovo, jen si zašla do chatky pro svůj batoh a vydala se směrem k pláži. Nechápal jsem to. To ji jako někdo během pěti minut, když byla v lese, vyměnil? 

"Co si jí udělal?" Nechápajíc jsem zamrkal a zaostřil na Erica, ležícího na jeho spodní palandě, který se na mne díval jako na vraha štěňat.

"Proč bych jí měl něco udělat?" Zeptal jsem se po chvíli uvědomění, že se mě na něco ptal.

"To vážně? Když jsem se jí chtěl zeptat, jak si sundala pouta, stačil mi ten její 'milý' pohled abych se dekoval. Bylo to děsivý." Při slově milý, zvedl dva ukazováčky a udělal vzdušné uvozovky.

Rozhodil jsem kolem sebe bezradně rukama, protože se mě ptal na otázku, na kterou bych chtěl, kurevsky moc, znát odpověď.

"A jak to mám asi vědět. Když jsem přeštípl ten řetízek z pout, byla šťastná, jak dítě na vánoce. Šla na záchod do lesa, ale když se vrátila byla z ní Ledová královna, která všechny vraždí pohledem." Vysvětlil jsem stále frustrovaně z nedostatku odpovědí.

Eric už se nadechoval, aby na mne mohl vychrlit další množství otázek, ale přerušila ho melodie vycházející z Darbyina kufru.

Mobil? Ne, mikrovlna debile. Jasně, že je to mobil!  Mé myšlenkové pochody jsou vážně obdivuhodné.

Odvrátil jsem se pohledem od kufru k Ericovi a podíval se na něj s nevyřčenou otázkou v očích. On začal nepřetržitě kroutit hlavu ze strany na stranu a máchat rukama, jako výstražné znamení. Pro tentokrát jsem Erica poslechl a sedl si na svou palandu hned naproti jeho. Konečně měkká postel. 

Mobil přestal vyzvánět a já si vytáhl ten svůj, schovaný pod matrací aby ho nenašel žádný z vedoucích, jelikož tady jsou mobily zakázány. Prý aby jsme se sblížili bez sociálních sítí. Pff, takový sračky. 

Projížděl jsem si různé sociální sítě, až jsem se dostal k fotce svojí sestry. Znechucením jsem nakrčil nos a nechápal, jak taková snobská, rozmazlená kreatura může být má sestra. Nikdy se nezajímala o nic jiného než o svůj vzhled a reputaci. Ostatně jako celá tvá rodina. Trpce jsem se zasmál, vypnul mobil a natahoval se ke krabičce cigaret, která nyní ležela na mém nočním stolku, když opět začala hrát stejná melodie poukazujíc na příchozí hovor.

Nyní už jsem nedbal na Ericovo urputné kroucení hlavou a začal v kufru hledat vyzvánějící krabičku. Kde sakra může být. Ha, mám ho!

Otočil jsem mobil displejem nahoru a podíval se na jméno volajícího. Logan. Nakrčil jsem obočí přemýšlejíc jestli někoho s tímhle jménem znám, ale marně. Co bylo na tom ještě divnějšího, byla tam anglická předvolba. Fajn, to je divné. 

Neber to. Neber to. Neber to! Křičelo na mě mé vědomí, ale nad racionálním myšlením převládla má zvědavost a já stiskl zelené tlačítko pro přijmutí hovoru. 

Nemusel jsem čekat dlouho a z druhé strany telefonu se začal ozývat mně neznámý hlas: "Ary? Ani nevíš, jak jsem rád, že si to zvedla. Hlavně to nepokládej!" Druhou větu spíš vyhrkl, jako prosbu, než příkaz.

"Já nejsem Ary. Kdo to je?" Řekl jsem se zakrytou zvědavostí ve svém hlase a čekal na odpověď, na kterou jsem nemusel čekat dlouho.

"Ary je moje ségra. A kdo seš sakra ty?!" Vyhrkl na mne podrážděný hlas.