Camp

Schovka

Darby

"Pravidla jsou jednoduchá. Poté co dostanete signál se rozeběhnete do lesa a budete se schovávat před vedoucími, kteří vás budou po lese hledat. Poslední pětice zbylých, pojede do města. Smíte vylézt ze svých skrýší, až když uslyšíte megafon oznamující konec." Po svém sáhodlouhém monologu zvedl Dereck ke rtům píšťalku a ze všech sil do ní foukl, až se divím že se z nedostatku kyslíku nesložil na zem.

Poté co nabral znovu kyslík do plic na nás zařval, až většina nadskočila leknutím. "Běžte!"

Aniž by se na mě Daniel podíval, jestli jsem připravená, rozběhl se sprintem k lesu a bylo mu úplně jedno, že jsem se málem rozmázla na zemi. Rozený gentleman.

"Pohni, si strašně pomalá." Za to ty jsi nějak plný energie.

"Tak promiň, že nemám v prdeli vrtuli, která mě pohání světelnou rychlostí." Stěží jsem ze sebe vykoktala pár slov, protože upřímně? Kdo je kurva stavěný na tříminutový sprint? Já ne. O tom bleskovi přede mnou se to říct nedá.

"Víš kudy běžíme? Protože já už jsem absolutně  ztracená." Slabý slovo.

Já jsem absolutně v prdeli.

"Mám dobrej orientační smysl." Alespoň někdo z nás.

Daniel se prudce zastavil, až jsem to do něj málem vpálila a něco si začal potichu brblat, super, to mi ještě chybělo aby trpěl samomluvou, pak se na mě otočil a začal se smát.
Je normální? 

"Co je?" Vydala jsem ze sebe přiškrceně z nedostatku kyslíku.

"Si červená jak Aaronovy vlasy." Aha. Debil.

"Ha, ha, vážně vtipné. Seš na mě strašně rychlej a máš dobrou výdrž." S tím jeho typickým, arogantním úšklebkem se na mě otočil a s mrknutím dodal:

"To mám. A nejen v běhu." Mrkl na mě se svůdným pohledem.

"Debile. Radši mi řekni kudy jdeme teďka, protože bych řekla, že smyslem schovávané je, že se máme schovat." Řekla jsem pomalu a dávala důraz na každé slovo, jako pro nechápajícího člověka, ale on to přešel bez povšimnutí. Škoda.

"Už tam skoro jsme, prdelko." Jen jsem nad jeho poznámkou zavrtěla hlavou a pomalu se vydala za ním.

Hmm, má docela dobrej zadek. Co si to namlouváš? Má božskej zadek. To vážně? Stačí, že obdivuješ jeho oči tak neobdivuj i jeho zadek. Z mého polemizování o Danielově zadnici mě vyrušil nečekaný náraz. Tvrdý náraz. Co to sakra?  Zvedla jsem svůj pohled a zjistila jsem příčinu svého nárazu.

"Nad čím tak usilovně přemýšlíš? Ne, že by mi vadilo mít tě na hrudi, ale jsem zvědavej, jestli to bylo mým zadkem a nebo tím jak skvěle líbám." Zadkem. Ale to jsem raději nahlas neřekla.

"Tobě ego vážně nechybí." Dodala jsem s mírně naštvaným výrazem a hned na to jsem ještě rychle dodala:

"A kde to vlastně jsme?" Daniel mi zmizel ze zorného pole a já musela zalapat po dechu.

Byli jsme u většího potůčku, které rozdělovalo dvě části lesa a bylo lemováno jak většími tak menšími kamínky, stromy se odrážely na vodní hladině a tomu všemu dominoval menší vodopád asi dva metry nad potokem.
"Líbí?" Líbí? Já nemám slov!

Daniel

Uhl jsem jí aby se mohla podívat na tu nádheru stojící za mnou. Darby jen zalapala po dechu a vyvalila na tu nádheru oči jako kdyby tomu nemohla uvěřit. Musel jsem se nad tím pousmát, já vždycky vím jak na holky a Darby nebude vyjímkou. Nějak si ji přece musím získat, když něco chci tak to prostě dostanu i kdybych měl jít přes mrtvoly. A já ji chci v posteli a taky jí tam dostanu.

"Líbí?" Vyrušil jsem ji z jejího úžasu na což skoro neslyšně zašeptala:

"Nádhera." Pomalu se na mě otočila a už normálním hlasem dodala:

"Nenajde nás tady někdo?"

"Nemusíš se bát tohle místo nikdo nezná, schovávám se tady každý rok a ještě mě tu nikdo nenašel."

"Jak dlouho se většinou hraje?" Zeptala se se zájmem.
No..

"Minule jsme hráli až do rána." Nad tou vzpomínkou jsem se musel uchechtnout, protože jediný na koho se čekalo jsem byl já, protože z tohohle místa se megafon nedá moc dobře slyšet.

"Cože, až do rána? To si děláš prdel. Vždyť tu večer umrznem." Vyhrkla zděšeně Darby, která se na mě dívala jak na mýtického jednorožce, který umí zvracet duhu a prdět třpytky. Roztomilé. Nad jejím výrazem jsem se uchechtnul, protože vážně byl k nezaplacení.

"Stačí říct a já tě mile rád zahřeju, prdelko." Mrkl jsem na ní aby viděla, že to myslím vážně.

"Tak to asi umrznu." Dodala s protočením očí. Hm.. uvidíme.