Camp

Kráva

Daniel

Když jsem přijel na tenhle tábor, tak odsud otec vystřelil, jak kdyby měl v zadku zabudovanou vrtuli. Nedivím se mu, já s ním taky prázdniny strávit nechci, takže alespoň jedna věc co mi zvedla náladu. Měsíc bez mého násilnického otce.

Abyste mi rozuměli proč násilného, můj otec je alkoholik, který bije svou manželku, jeho dítě pořád utíká z domu, aby se vyhnulo celé své rodině, jemu počínaje. Pokud jste si tipli, že já jsem to dítě, tak ano, jsem to já, vskutku překvapivé. Kdo řekl, že boháči nemůžou být debilové? Celá má rodina jimi je. Pak není divu, že mě doma vidí zřídkakdy, až se divím, že mě pořád vnímají za svého syna. Ne každý může mít skvělé rodiče, kteří je zahrnují láskou, že?

---

Kdo si jako ta kráva myslí, že je, pokud je slepá a nevidí na cestu měla by si snad pořídit brýle a ne narážet do všech okolo, jak se jí zlíbí.

Nechápu proč vyvolala takovou scénu, jen kvůli toho, že jsem po ni chtěl omluvu. Jen dvě slůvka, nic víc, nikdo do mě nebude narážet, jen tak bezdůvodně a ještě bez omluvy!

Zrovna když jsem vešel do autobusu s klukama po boku, viděl jsem tu černovlasou fúrii spolu s tou energetickou veverkou, pokud se ptáte proč jsme ji dali zrovna tuhle přezdívku, je to kvůli tomu, jak výstižně na ni sedí, její energie by se mohla vyrovnat leté výrobě jaderné elektrárny a myslím, že pokud by chtěla, tak by vůbec nemusela jet autobusem a mohla by za autobusem utíkat a dokonce by tam možná byla dřív než my.

Při přemýšlení jestli ta holka náhodou nejede na cracku nebo něčem tvrdším, jsem zaslechl útržek jejich konverzace, který by se mi mohl později hodit, a to přesněji její jméno.

"Jmenuji se Darby." Nečekal bych, že tak povrchní člověk by mohl mít, tak zvláštní jméno, čekal jsem něco povrchního, jako třeba Ashley, Meghan, nebo další stejně hrozná jména. Tak tohle mě překvapilo.

Na tváři se mi usadil ďábelský úšklebek, který pro ni neznačil nic dobrého. Daniel dostal chuť si hrát. To vůbec neznělo divně....

Naklonil jsem se blíž , rukama ze zapřel o sedadlo na němž seděla ona a předklonil se k ní blíž aby zřetelně slyšela co ji říkám.

"Tenhle tábor bude pro tebe peklo na zemi, kotě, takže pokud máš v plánu omluvit se za to, cos provedla, měla bys to udělat hned, dokud mám tu shovívavost odpustit ti."

Podle jejího výrazu, který měla na tváři, když se na mě otočila jsem si vyvodil, že se omluvit nehodlá, spíše, jako by mě chtěla umlátit nejbližším předmětem, který bude mít po ruce. Díky tomuhle pohledu jsem se málem připochcal. Málem.

Kluci se začínali smát a ona se ke mně s úšklebkem naklonila blíž a dodala:

"Dovol mi abych ti něco objasnila, ten kdo by se tady měl omlouvat si ty, protože ty jsi ten, který do mě narazil a být tebou bych mě moc nepokoušela, pokud nechceš abych tě vykastrovala pomocí dvou jehel a tvoje koule pověsila na trám dveří do průvanu. A pokud si myslíš, že mi uděláš ze života peklo, klidně to zkus, ale víc než už to je to nepůjde, ZLATO." Hodila po mě sladkým úsměvěm, lehce mě pleskla po tváři jako nějaké dítě, otočila se zpět ke své ukecané spolusedící a mě nechala čumět se na ni s tikem v oku a s rukama ublíženě položenýma na mých citlivých partiích, jen tak pro jistotu, kdyby se rozhodla uskutečnit co tady popsala.

Někdo mě šťouchl loktem do žeber a řekl:

"Vypadá to, že si narazil na někoho kdo ti jen tak k nohám nepadne, tahle vypadá na rovnocenného soupeře." Hnusně jsem se na Ericka zašklebil, to se teprve uvidí.