Camp

Co chci?

Daniel

„Jak to kurva myslíš, že tam nejsou!" Vyjedu na Erica, který se před chvíli rozhodl zahrát si na Jidáše a nechal mě samotného s Dereckem a jeho nasratým výrazem, který vypadá vážně legračně, tvář celá červená, oči vypoulené a líce tak nafouklé, že vypadal jak křeček, který střádá stravu na zimu. Jsem rád, že jsem se tam nerozesmál, protože Bůh mi je svědkem, že to byl nadlidský úkol.

Zrovna, když jsem si myslel, že by mne život nemusel pořád kopat do prdele, dostal jsem pořádnou ránu. Je možné, aby měl život boty? Protože jestli ano, tak tohle byly kurevsky dlouhé podpatky.

S přimhouřenýma očima a rukama překříženýma na prsou, jsem sledoval Erica, který stál u zavřených dveří naší chatky s kajícným výrazem vepsaným ve tváří.

Po jeho přiznání, které jsem z něj tahal dobrých pět minut, jsem vletěl do chatky jako kdyby tam rozdávali bonbóny – jo mám rád bonbóny, a co, má s tím někdo problém? -, ale fakt že tam nikdo není se mi potvrdil hned, jak jsem otevřel dveře. Jemný průvan mě polechtal na tváři a já musel nahlas zaklít. Sakra, proč nás nenapadlo, že můžou zdrhnout oknem?

Fajn, musíme je najít dřív, než je najde někdo jiný. Jak asi může být těžké hledat dva úplně zhulené puberťáky na ostrově, kde je skoro samej les nebo pláž? Jednoduchý!

Bože, komu jsem co udělal?

--------------------------------------

„Určitě šli rovně." Řeknu autoritativně a vydám se do lesíku.

„Vždyť jsou tak zhulení, že sotva vidí rovně, natož aby šli rovně." Jasně, teď vtipkuj kreténe!

„Neser mě ještě ty, protože mám chuť z někoho vymlátit duši. Doufám, že nechceš skončit jako fašírka, nebo chceš?" Eric pozná kdy si má dát pohov, a právě teď se mu to hodí. Hlasitě polkne a bez dalších slov jde tiše vedle mě. Dobrá volba, dobrá.

„Neee, teď jse..em na řadě já!" Z lesa se ozve Aaronův hlas, na což s Ericem oba vystřelíme jako nová raketa on NASA a je nám jedno, že nás ti dva uslyší, uvidí a nevím co ještě.

„No a ko...koho to zaj...ímá." Čím blíž jsme byli, tím víc jsem si uvědomoval, že oba škytají. A to z trávy rozhodně není.

Prosím Bože, ať to není to, co si myslím!

Je to přesně tak, jak si myslím. Sotva s Ericem doběhneme k velkému šutru, o který jsou oba opření a uvidím skoro prázdnou láhev vodky, vidím rudě.

Ti dva jsou úplně vypatlaní? Míchat chlast a trávu? Každý ví, že pokud se ty dvě věci smíchají, tak se můžete těšit na noc plnou intimních zážitku se záchodovou mísou. Vlastní zkušenost.

„Myslíš, že bych mě..měl u ní ša..nci?" I při neustálém Aaronovu škytání pochytím význam otázky.

"Nikdy nevíš pokud to nev...vyzkoušíš. Mám, ale ot..otázku, chceš se s ní jen vyspat neb..bo ji máš vážně rád?" 

"Byla to moje sousedka, když jsem byl malej, ale nikdo to neví, až na tebe. Hod..hodně jsem se do ni zakoukal, už jako malej, ale pak se odstěhovala." Na Aaronově tváři se objeví smutný úsměv.

"Když jsem sem ve čtrnácti přijel poprvé a viděl jak postává se zmateným výrazem přímo uprostřed tábora, myslel jsem, že se samou radostí rozteču. Skoro vůbec se nezměnila. Jen trochu vyrostla." Usmál se ještě víc a na jeho tváři byl viditelně vepsaný zasněný výraz. Tak tohle je pro mne novinka.