Camp

Bláto

Daniel

Když zrovna nevrčí vypadá docela hezky. Co hezky, kurva žhavě. Dívám se na ni, jak pozoruje tu krásu okolo nás a udivuje mě ,že přijala ten náš 'smír'. Předpokládal jsem, že mě při nejmenším pošle do prdele,ale světe div se, ona to fakt přijmula. Sice je zábava se s ní hádat a urážet ji, ano já vím jsem parchant, ale chvilkový odpočinek neuškodí a pokud bychom měli spolu zůstat spoutaní delší dobu, tak to bude pro mou osobu výhodnější. Oou.

"Darby?" Mnou oslovená osoba pomalu otočila hlavu mým smĕrem a souhlasně kývla hlavou abych pokračoval.

To okolí s ní dělá divy. Teď ta horší část.

"Potřebuju na záchod." Vyhrl jsem na ni rychle.

"Ses posral ne?" Vykřikla na mě vyděšeně

"Co není může být prdelko, proto potřebuji na ten záchod." Potichu si začla mumlat nadávky všecho druhu a pomalu se škrábala na nohy.

"Sakra vstávej, nebo se můžeš rovnou pochcat do kalhot." Zavrčela na mě rozhořčeně.

Jen jsem se nad jejim pesimismem ušklíbl a za stálého mračení mé prdelky jsem se vydal do lesa kolem potůčku.

"Jak to, že tobě se ještě nechce na záchod?" Zeptal jsem se s nepředstíraným zájmem.

Protože není možný  aby někdo vydžel tak dlouho.

"Hrávali jsme s kámošem kdo vydrží dýl nejít na záchod."
A já asi vím kdo vyhrál. Potvrdilo se mi to Darbiiným vítězným úšklebkem.
"A já vyhrála." Prohlásila se vší hrdostí.

Zastavil jsem se konečně u menších keříků s modrými květy, které byli i za takového šera docela dobře vidět. Darby se ke mně otočila zády div si nezlomila ruku a zavrčela jen tiché 'dělej'.

"Prdelko," Začal jsem svým arogantním hlasem, aby se připravila na něco úchylného nebo něco tomu podobnému a pokračoval se svou řečí: "nemusíš se vůbec otáčet, naopak, bude mi ctí představit ti mého velmi dobrého kamaráda." Jen tak, tak jsem zadržoval smích div mi nezmodrala hlava a poslouchal Darbyinu reakci.

Ta si jen tiše odfrkla a k tomu ještě dodala:

"Tvůj malý kamarád mě vážně nezajímá." Na slovo malý dala ve větě největší důraz.

"Můj kamarád není malý. Až ti z hlavy vyšukám ten tvůj zasraný mozek a budeš křičet přes celý tábor moje jméno pak můžeš říct, jak je můj kamarád malý, Prdelko."

Na což jsem uslyšel tiché hekání, což musel být nejspíš Darbyin smích. Až s její vyřčenou větou jsem pochopil, že je ironický.

"Ty mě do postele nikdy nedostaneš. Jen se o to pokus a zkopu tě tak, že si už nikdy nezašukáš, Brouku." Auu, to by bolelo, ale já tě do té postele dostnu i kdybych měl upsat duši ďáblu.

Tím se vracíme k Darby, která netrpělivě přešlapuje na místě, což znamená, že už pomalu začíná ztrácet nervy.

Darby
Co si kurva o sobě ten kluk myslí? Jo do postele, tak to si radši pořiď brusle, protože dřív než mě dostaneš do postele tak peklo zamrzne.
Jak originální hláška Darby, tleskám.

"Co ti tak dlouho trvá? To je tak težký vychcat se do křoví, zapnout poklopec a odejít?" Vyprskla jsem zlostně.

Daniel si jen s neskrytou škodolibou radostí zapnul zip a odcházel směrem k potůčku tahajíc mě za sebou.
On to dělal schválně! Idiot.
Koukám na jeho záda vržedným pohledem a on jen může děkovat Bohu, že to nefunguje.
Za tu dobu si už mohl uvědomit,že já to takhle nenechám. Rychle jsem skryla ďábelský úsměv a pokračovala v cestě, těsně vedle nic netušícího Daniela, až když jsme dorazili ke krajní části potůčku a já mohla konečně začít uskutečnňovat můj 'plán'.
Daniel začal zpomalovat aby náhodou nespadl. Rychlým krokem jsem byla u Daniela, kterého jsem chytla za ruku, výrazně ztuhl, protože kdo by čekal,že ho chytnu za ruku? Upřímně, ani já jsem neměla v plánu chytnout ho za ruku, ale tak co už. Hned na to se úplně uvolnil, čehož jsem využila a pomalu se k němu začla naklánět. Podle jeho mělkého dechu usuzuji, že se mu to líbí. Tobě se to taky líbilo. Připomnělo mi mé svědomí, které mělo jako vždy pravdu, za což jsem své svědomí v téhle chvíli nenáviděla ještě víc než obvykle. Nedej na sobě nic znát. A o co se kurva snažím? Vykřikla jsem frustrovaně uvnitř mé mysli a dala si pomyslnou facku. Místo pusy, kterou tak čekal jsem se nahnula k jeho uchu a tiše zašeptala:

"Já vždy vyhraju."

Než se stihne vzpamatovat z mých slov, už mu rozmazávám bahno po celém obličeji, tudíž vypadá jako kdyby spadl do hovna. Začnu se smát na celý les, protože pohled na Daniela s bahnem na obličeji by se smál i člověk s depresí. Čekám na nějaký křik, zlost, nadávku nebo, že by mě dokonce shodil do vody, ale jeho výraz ve tváři se stále nemění.

"Danieli?" Zeptám se pochybovačně.

Přestanu se smát a začnu pomalu couvat, jelikož se ke mně blíží stále s nečitelným výrazem. Když chcu udělat další krok do něčeho narazím. Strom. No a jsem v prdeli.