"Jak dlouho jsi nespal?"
"Tři noci," odpověděl a Bo ani ho na moment nezpochybnila. Vypadal unaveněji víc, než kdykoli jindy.
"Měl by sis odpočinout."
"Nemůžu usnout."
"Já vím. Ale zkus to, třeba si jen lehnout, prosím. Já stejně potřebuju jít pryč, tak budeš mít aspoň klid."
"Kam chceš jít?" zpozorněl však Baekhyun okamžitě.
"Co blázníš?" Zasmála se nad jeho znepokojením ve tváři. "Měla bych zajít k sobě do cukrárny. Nebyla jsem tam... víc jak dva měsíce."
Chyběla jí?
Navzdory všemu, i když svým způsobem na druhou stranu zase pochopitelně, tak ano.
"Vážně chceš jít zrovna tam?" Podezřívavě si ji měřil, načež Bo akorát přikývla.
"Tak fajn," zamumlal nakonec.
"Už jsem si myslela, že mi snad nevěříš," neodpustila si, protože jo, zkoušela všechno, co mohla.
"Věřím," odpověděl. "Ale nemůžu se ujistit pro svůj dobrý pocit? Navíc, opatrnosti není nikdy dost, protože mi tak jako tak můžeš lhát."
"A k tomu bych měla mít nějaký důvod?"
"To musíš vědět ty sama. Stejně jako já. Pro vlastní dobro bys totiž neměla... ale, to už jsme si bezpočetně krát vyjasnili, to už přece říkat nemusím."
"Ne, to rozhodně nemusíš."
Jenže to všechno byla pouhá slova.
Jeho.
Její.
Kdo z nich je uměl používat lépe?
STAI LEGGENDO
HIDE AND SEEK | bbh ✔
Fanfiction"Mám pocit, jako kdybych měla někoho neustále za zády." ~~~ "Nikdy neutečeš před tím, kdo skutečně jsi, nikdy se neschováš."
