HIDE AND SEEK | bbh ✔

29~~

Nespala téměř celou noc.

Budila se z nepříjemných snů, nočních můr, které jí odepíraly klidný spánek. Všechen ten neutichající strach vzal nakonec v její najednou nekontrolovatelné představivosti za své, a tak se raději vydala pryč z jejího pokoje, procházející chodby jinak naprosto tichého domu ponořeného do tmy, mířící do kuchyně pro vodu. 

Přišlo jí svým způsobem zvláštní, jak rychle si na tohle nové prostředí zvykla.

"Pročpak nespíš?"

Leknutím sebou cukla, když zničehonic zaslechla jeho hlas. Očima zapátrala po obývacím pokoji, načež jej spatřila sedět na pohovce.

"Na to samé bych se mohla zeptat já tebe," odvětila, vyhýbající se tak jeho otázce.

"Trpím nespavostí," odpověděl však k jejímu překvapení. A ona, snad zcela automaticky, najednou učinila to samé.

"A já zase špatnými sny."

"No, každý máme něco," řekl, vzápětí na to jí gestem ruky naznačil, aby šla k němu.

Udělala to.

"O čem jsou? Tvé sny," zeptal se, když se posadila vedle něj.

"O všem možném. Má hlava má teď poměrně dost podkladů k tomu, aby podporovala vše, co mě děsí."

"Strach jde lehce překonat."

"Překonat možná, ale rozhodně ne lehce," namítla. "Očividně jsi jeden z těch, co má zato, že se ničeho nebojí."

"Každý se něčeho bojí, Bo. Každý. Já se ale nenechávám ovládnout něčím, jako je strach."

Bo ho chvíli beze slov sledovala, v duchu se snažící přijít na to, proč se s ním, zrovna s ním, vlastně baví o takových věcech. Uprostřed noci, v místnosti beze světla.

"Co jsi vůbec zač?" zeptala se do ticha.

Úsměv, který jí věnoval, ji rozhodil stejně jako kdykoli předtím, protože rozhodně neseděl k jeho osobnosti a k tomu, jakým způsobem se choval. Nechápala tak tuto kombinaci.

"Ty toho o mně víš až příliš, já o tobě ale nic," dodala. "Neznám ani tvé jméno."

"Baekhyun," odvětil, přičemž pozorně sledoval výraz její tváře. 

Zamračila se.

"Povědomé?" 

Navzdory jejím pocitům byla její odpověď jednoznačná.

"Ne."